Orbán si neporadil se svým žákem. Dílčí změny mohou být pro Maďarsko lepší cestou než stálé mocenské zvraty
- Magyarova minulost budí pochyby a nečeká se od něho žádná liberální revoluce.
- Politik ale představuje kontinuitu, která může přinést menší, zato trvalejší změny bez štěpení společnosti.
- Výsledek voleb ovlivní vztahy ve střední Evropě, Babišova podpora Orbána byla krátkozraká.
Maďarský premiér Viktor Orbán se udržel u moci dlouhých šestnáct let v kuse a dalším vládním pokračováním by se v demokratickém světě zařadil mezi naprosté unikáty. Až do roku 2024 se přitom zdálo, že opozice nikdy nenajde recept, jak šéfa strany Fidesz porazit. Nakonec se z ní musel odloupnout odpadlík Péter Magyar, který moc dobře chápe, proč Maďaři Orbána tak dlouho podporovali. A zároveň jim v kampani dokázal, s jistou nadsázkou všem osobně, vysvětlit, proč by toho už měli nechat.
Dá se tak říct, že Orbána neporazily žádné nové ideje a touha po revolučních změnách, ale dosloužil kvůli únavě materiálu v okamžiku, kdy se objevil přijatelný nástupce. Ten má nakonec výrazný náskok. Ukazují to údaje maďarského volebního úřadu po sečtení 98,9 procenta okrsků. Tisza by získala podle úřadu 138 z 199 mandátů, což by jí stačilo na ústavní většinu. Druhý Fidesz by měl získat podle propočtů 55 mandátů. Dosavadní předseda vlády porážku uznal. Dá se tedy předpokládat, že předání moci proběhne hladce. Nyní už zbývá jen vyčkat na to, co Magyar s tak silným mandátem provede.
Volební vítěz má za sebou minulost, která zcela jistě budí pochyby. Nikdo mu neodpáře roky loajality k vládnoucí straně a následný obrat, kdy se stal takřka přes noc z prominenta ostrým kritikem vlády. Orbánovi západní odpůrci byli nejdřív nadšení z toho, že představuje naději na změnu, v poslední době jsou ale vůči němu ostražití.
Připouštějí, že se Maďarsko nemusí dočkat zase tak velkého zvratu. Otázkou však je, jestli bude skutečně takovou katastrofou, pokud Magyar s velkým rámusem nedemontuje celé Orbánovo impérium, ale místo toho v něm uklidí nepořádek po dlouhé party, provede nějaké úpravy interiéru a nahodí novou fasádu.
Maďarsko má naději na jednotu
Ve středoevropském prostoru jsme už řadu let svědky koloběhu přelévání moci z jedné nádoby do druhé. V momentě, kdy je jeden tábor poražen, vítězný likviduje veškerou práci předchozí vlády. S vervou činí rozsáhlé kroky k nápravě škod, které jsou však pohledem druhé strany jejich pácháním. V Česku, Polsku a na Slovensku se sice neustále mluví o nutnosti ukončit polarizaci a zakopat příkopy, ale po volbách se k tomu nikde nikdo nemá. Výsledkem je stav, kdy se nemalá část společnosti neustále snaží přežít volební období a doufá, že příští hlasování změní úplně všechno.
Maďarsko šlo ale celou dobu vlastní cestou. V postcovidových letech tedy spíše už zahnívalo pod Orbánovou vládou, kterou nakonec dohnaly ekonomické problémy, skandály a generační odcizení od voličů. Země se zároveň víceméně dostala do evropské izolace svými věčnými sváry s Bruselem, a především neochvějnou podporou Ruska v jeho válce proti Ukrajině. Proti dalším státům v regionu má však nyní jednu velkou výhodou.
Pragmatický vítěz nabízí Maďarům politiku, která nemusí roztrpčit ani stále poměrně početné příznivce strany Fidesz a silně rozklížit společnost. Je tak šance, že doručí menší, zato trvalejší změny. Dá se čekat, že se pokusí omezit korupci a nepotismus a odstranit největší excesy v oblasti stavu právního státu. Pořád je to ale konzervativní politik s národním cítěním, který nechce polevit v přísné imigrační politice a nepřeje si ani rychlý vstup Ukrajiny do EU.
Ukázal to ostatně v kampani, když se v březnu rázně ohradil vůči vzkazu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského Orbánovi. Prohlásil, že zahraniční lídři nemají právo vyhrožovat žádnému maďarskému občanovi. Magyar totiž dobře ví, že většina Maďarů pohlíží na Ukrajince přinejmenším podezíravě. Rezervovanost vůči Kyjevu se však v jeho podání nejspíš obejde bez servility k Moskvě, jakou v medializovaných telefonních nahrávkách předváděla současná vláda. Politik zároveň slíbil ukončit závislost země na ruských energiích, která byla v poslední době jádrem maďarsko-ukrajinského sváru.
Středoevropská spolupráce se může zlepšit, Babiš neučinil moudrý tah
V tuto chvíli není jasné, nakolik bude Magyarův přístup v souladu s unijními plány na podporu Ukrajiny. Jisté ale je, že chce vztahy s Evropskou unií napravit a podle průzkumů to od něho požadují i jeho voliči. Magyar navíc potřebuje získat přístup k unijním fondům. Rozmrazení miliard eur patřilo mezi jeho hlavní sliby a rád by je použil k realizaci svých sociálně-ekonomických záměrů. Je možné, že jejich přítok dokáže utlumit maďarský odpor vůči ukrajinské pomoci, i když půjde nepochybně o citlivé téma, kolem kterého budou muset všichni našlapovat opatrně.
Zajímavé bude také sledovat, jak si předpokládaný budoucí premiér povede v navazování diplomatických vztahů s jednotlivými unijními zeměmi. Orbánova proruská orientace narušila i tradičně dobrou spolupráci Budapešti s Varšavou, což byl další hřebík do rakve visegrádské čtyřky. Od Magyara se dá čekat éra nového rozkvětu polsko-maďarských vztahů. Plnohodnotnou obnovu Visegrádu to ale nejspíš v blízké budoucnosti znamenat nebude.
Pro šéfa slovenské vlády Roberta Fica je výsledek maďarských voleb katastrofou a bez Orbána v zádech bude na unijním kolbišti velmi slabý. Z českého pohledu je těžko pochopitelné vyjádření podpory premiéra Andreje Babiše Orbánovi v předvečer hlasování, které nemohlo vůbec nic změnit. Magyarova politika přitom nejspíš nebude české vládě nijak vzdálená, a pokud chce Babišův tým skutečně čtyřku oživit, nevykročil k tomu nejlíp.
