Panika jako spouštěč drahoty. Co skutečně roztáčí ropné krize?

Když se v roce 1979 rozhořel takzvaný druhý ropný šok, měl svět důvod k obavám. Vzpomínky na ten první, z roku 1973, byly ještě čerstvé a všichni už věděli, co „ropná zbraň“ dokáže – srazit ekonomiku do recese, vystřelit ceny energií a inflaci a vynutit si bolestné úspory. Koneckonců nejen Američané byli během 70. let donuceni změnit svůj životní styl – úspornější auta, spotřební normy, nové vládní agentury a regulace, vnucená změna obchodních partnerů. V roce 1979 pak stačil náznak, že z Blízkého východu ropa opět nepoteče, a panika už dokonala své. 

Byla to právě panika a vzpomínky na utažené kohoutky arabských zemí vyvážejících ropu, která zákazníky přinutila na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zběsile nakupovat, a tím hnát cenu suroviny vzhůru. A to navzdory tomu, že klíčoví blízkovýchodní producenti, vědomi si nebezpečí ztráty odběratelů, se zachovali opačně než na počátku dekády a výpadek íránské produkce nahradili. Přesto nedokázali zabránit prudkému růstu cen. Panika byla prostě silnější. 

Podobnou situaci jsme sledovali v posledních týdnech. Írán, produkující běžně jen kolem čtyř procent globální denní spotřeby ropy, pumpoval ropu i nadále. Kromě Íránu ale situace nebyla po chuti téměř nikomu z producentů, kteří se proto chtěli vrátit k normálu co nejdříve. Poptávka po ropě je navíc značně neelastická – ekonomiky se nezastaví jen proto, že cena je vysoko. Toho rádi využívají i spekulanti. 

Sebenaplňující proroctví

Při zpětném pohledu vidíme, že málokdy během energetických krizí šlo o samotný nedostatek komodity, respektive tento nedostatek nebyl jediným problémem. Tím byla právě panika, která se na globálním trhu šíří jako požár. Stane-li se něco v klíčových dopravních nebo těžebních uzlech, velice rychle se to dozvědí nákupčí po celém světě. Jakmile v takovém prostředí a při vědomí, jak se trh choval v minulosti, byť jen zmíníte možnou krizi, vlastně ji odstartujete. 

Snaha předběhnout konkurenty a včas výhodně nakoupit strhne lavinu. To jsme viděli i v nedávném případě, kdy nejstrmější nárůst ceny způsobily úvodní zprávy o konfliktu. Cena vystřelila ke 115 dolarům za barel, aby se následně zase vrátila pod 100. Nejistotu trh nesnáší ještě víc než špatné zprávy. Následné reakce ve formě uvolňování ropných rezerv měly za cíl především zmírnění paniky. 

Vysoké ceny motivují

Poučení je zdánlivě jednoduché – panice nepodléhat. Jistě, to se snáz řekne než udělá, nicméně uklidnit by nás mohlo, že vše zlé je k něčemu dobré. Vysoké ceny motivují k hledání alternativ a otevírají tak nové možnosti. Dosud nejvyšší zaznamenaná cena ropy z léta 2008 nastartovala těžební boom z hůře dostupných a nekonvenčních zdrojů a v důsledku vrhla na trh další objemy ropy. Podobně současná nejistá situace okolo cen ropy může nejen přivést alternativní dodavatele, ale i urychlit odklon od fosilních paliv. 

Možná se letošní ropná krize zpětně ukáže jen jako krátkodobý cenový výkyv, podobně jako ve své době úzkostně sledovaná první válka v Zálivu. Třeba jde o začátek konce vlivu blízkovýchodních ropných obrů a my už nebudeme s obavami sledovat čísla na totemech benzinových pump. A možná si tedy po desetiletích konečně oddechneme. Nejdéle však do krize kolem jiné kritické suroviny.