Pavel Otto: Kikslo to

Způsobuje ji i očekávaný příjezd prezidenta Zemana, který se vrací z chalupy. Ve Sněmovní ulici postávají novináři, připraven je koberec táhnoucí se od vstupních vrat parlamentní budovy až do kuloárů, nechybí květinový stolek. Je tu i kancléř Mynář a také šéf hradního protokolu. A tu máš, čerte, kropáč, do toho všeho kiksne hlasovací zařízení! Prý mu dal na frak noční úder blesku. Nezbývá než vyhlásit patnáctiminutovou přestávku. Jenže elektronika zlobí i potom. A Zeman se blíží. Je to snad nějaké znamení shůry, nešťastně mumlá místopředseda komory Zaorálek, jinak militantní neznaboh přezdívaný Zao Ce-tung. Spoléhat se musí na skrutátory. Zmatku využije véčkař Skokan a žádá o odročení schůze. Zcela dezorientovaný Zaorálek to vyřeší tak, že mu vypne mikrofon. Já myslel, že to byl šotek, a on pan místopředseda, nenechá se vyvést z míry poslanec. A za chvíli začíná svůj projev Zeman. Když skončí, u řečnického pultíku je opět Skokan a znovu žádá o odročení schůze. Zpocený Zaorálek bojuje s nástrahami hlasování bez systémové podpory a se skrutátory počítá přítomné poslance. Nakonec dá o návrhu Skokana dvakrát hlasovat, ale ani pro druhý pokus se nenalezne dostatek zákonodárců. Krátce po poledni elektronika náhle ožívá a schůze může konečně začít. A už bez otravných požadavků Skokana. Zaorálkovi se očividně uleví.