Socdem je nemovitostní fond v klinické smrti. Spojení s komunisty je pro Maláčovou jedinou šancí
Finální oznámení volební spolupráce Sociální demokracie a hnutí Stačilo! se na sítích setkalo hlavně s vlnou odsudků a připomínek ostudného zavlečení poválečné Socdem do náruče komunistů pod patronací Zdeňka Fierlingera. Přitom je to jenom normální lekce z reálpolitiky, mocenského kalkulu a logický důsledek toho, co dlouhodobě říkají volební průzkumy.
Na straně vládního seskupení (a Pirátů, které je možné do vládní části spektra počítat také) jsou voličské hlasy kompletně zkonsolidované do jednotlivých bloků a stran a doslova už není kde brát. Naopak na straně současné opozice jsou minimálně čtyři uskupení, které se pohybují kolem dvou až šesti procent a jen jedno má reálnou šanci dostat se do Sněmovny.
Volební neúspěch opoziční scény před čtyřmi lety byl mimochodem důvodem, proč se premiérem stal Petr Fiala, a nikoli Andrej Babiš. Stačilo, respektive komunisti, Socdem, Přísaha a Motoristé představují velké množství voličů, jejichž hlasy v posledních volbách propadly.
Pokud by došlo k témuž, můžeme tu mít Fialovu vládu na jiném půdorysu znovu, což opozice logicky nechce připustit. Volební matematika nefunguje samozřejmě tak, že spolupráce Socdem a Stačilo znamená přesun sociálnědemokratických voličů kompletně k uskupení kolem zakladatele Stačilo Vidláka a Kateřiny Konečné. Ale pokud přiláká z dvou až tří procent aspoň jedno a půl, znamená to pro Stačilo daleko větší šanci. Pokud překročí pět procent, pravděpodobnost, že současné vládní strany zůstanou na další čtyři roky u moci, je velmi nízká.
Desítky poradců na ministerstvech, pár náměstků
A hlavně to má obrovskou výhodu pro samotnou Socdem. Strana je ve stádiu klinické smrti a v podstatě jde v současné době pouze o nemovitostní fond – partaj je poměrně významným vlastníkem budov v krajích. Pokud by kandidovala samostatně, má v podstatě jistý další debakl a úplný konec. Na kandidátce Stačilo má šanci na dvě až tři poslanecká místa. To ale není to nejdůležitější.
Strany tu jsou sice pro voliče, ale hlavně pro straníky. Rozdíl mezi nula poslanci a dvěma poslanci, kteří tolerují vládu, či jsou dokonce součástí vládní sestavy, jsou v reálu desítky poradců na ministerstvech a úřadech v Praze, pár náměstků, pár ředitelů různých úřadů v regionech (a jejich poradců), prostě klasický nájezd na veřejnou správu, který se děje po každých volbách.
To je pro řadu členů Socdem, která přestala mocensky existovat i na krajské úrovni, samozřejmě velmi atraktivní. Zřejmě i z tohoto důvodu dostala Maláčová k vyjednávání se Stačilo v červnu mandát vedení strany – hlasování dopadlo 24 : 11 ve prospěch jednání.
Strana už stejně žádnou duši nemá
Takže nespílejme Janě Maláčové, že prodala duši strany za pár míst na kandidátkách hnutí Stačilo. Strana už stejně žádnou duši nemá. Sázka na to, že je potřeba za každou cenu dostat straníky k nějakému podílu na moci, je z pohledu vedení strany naprosto logická a jediná správná, protože alternativa je úplný konec. Maláčová se tak chová jako dobrá předsedkyně.
