Trump chce grónské lithium a ukrajinský titan. Sledujeme novou fázi války o zdroje?
Donald Trump svým zájmem o Grónsko rozvířil mezinárodní vody. Největší světový ostrov by mohl skýtat zásoby jak zdrojů fosilních, tak těch nezbytných pro energetickou tranzici. Podobně vnesl otázku nerostných surovin do řešení konfliktu na Ukrajině.
Mohl to být jen jeden z mnoha příkladů Trumpova velikášství, který za pár dní zapadne v kupě dalších prezidentových bombastických prohlášení zahlcujících média prakticky denně. Když ale staronový prezident svůj záměr získat Grónsko zopakoval, mnohým se rozblikaly varovné kontrolky. A rozblikaly se ještě silněji, když americká administrativa zdůraznila nárok na zdroje Ukrajiny jako možnou součást mírového řešení. Otázka nerostných surovin by nás ale měla zajímat nejen v souvislosti s Grónskem a Ukrajinou.
Grónská ropa a plyn jistě zajímavé jsou, ale na jejich těžbu možná ani nedojde. Na zajímavosti nicméně nabývají zdroje potřebné pro energetickou tranzici. Evropská unie již téměř dvě dekády vyhodnocuje průmyslový potenciál grónských zásob kritických surovin a podle těchto analýz by se tento ostrov mohl stát středně významným producentem na úrovni Kanady nebo Austrálie.
Pročež Evropská unie s touto samosprávnou součástí Dánska uzavřela na konci roku 2023 strategické partnerství a vydala seznam kritických surovin čítající 34 položek, z nichž se právě v Grónsku má nacházet 25. Ne všechny se zde vyskytují ve významném množství, ale například lithium, grafit, molybden, titan, a zejména vzácné zeminy ano. A právě tyto komodity budou v budoucnu důležité.
FLOW: Americkým akciím se daří. USA utíkají Evropě a bude to pokračovat, říká portfolio manažer Pfeiler ve FLOW
Vzácné zeminy za stovky miliard dolarů
V případě Ukrajiny je situace podobná. Kromě již běžně využívaných surovin, jako je uhlí, zemní plyn, železná ruda či uran, se zde nacházejí ložiska grafitu, niklu, lithia a dalších nerostů do budoucna využitelných v bateriích a souvisejících technologiích. V případě titanu se dokonce odhaduje, že na Ukrajině leží až sedm procent světových zásob tohoto ceněného kovu. Dle odhadů Ukrajina může disponovat ložisky vzácných zemin v hodnotě stovek miliard dolarů, což nevyhnutelně přitahuje pozornost státních i soukromých subjektů
Ponechme stranou možné další motivace americké administrativy a fakt, že politika „pomoc za zdroje“ není historicky neobvyklá. Prakticky ve všech důležitých oblastech technologií obnovitelných zdrojů hraje klíčovou roli Čína, hlavní rival v zahraničněpolitických doktrínách nejméně tří posledních amerických prezidentů. Trumpovy kroky včetně snahy dotlačit výrobce k přesunu do Spojených států je proto třeba chápat i v tomto kontextu.
Pro celý západní svět pak budiž poučením, že zmíněná čínská dominance je výsledkem dlouhodobé snahy a zaměření právě na technologie budoucnosti (teď už vlastně současnosti). Nezanedbatelnou roli přitom hraje čínské pronikání do Afriky, kam čínský kapitál přichází bez tlaku na demokratizaci a za, alespoň zpočátku, zdánlivě výhodných podmínek.
Čína, která je v rozvoji obnovitelných zdrojů a technologií mimořádně aktivní již více než dvě dekády, si správně vyhodnotila, že v tradičním strojírenství náskok Západu těžko stáhne. Masivní státní subvence a integrace dodavatelských řetězců dlouho polykaly obrovské sumy, ale nakonec se přetavily v úspěchy v elektrotechnice a elektromobilitě, kde Čína začíná nad Západem dominovat.
Evropa si nevede dobře
Trump tedy žádný nový závod o zdroje neodstartoval, ten se běží už dávno. A Evropa si v něm bohužel nevede dobře. Cokoli teď bude EU dělat, je dost možná už jen marná snaha o stáhnutí náskoku vedoucích závodníků. Pokud navíc opravdu skončí kooperativní transatlantický vztah a Trump přetaví slova v protekcionistické a expanzionistické činy, může jít o další hřebík do rakve evropské ekonomické stability.
