Grónsko surovinovým bohatstvím láká vedle Trumpa i Evropu. Proč EU ostrova více nevyužívá?

Grónsko

Grónsko Zdroj: Profimedia

Nuuk - hlavní město odlehlého ostrova.
Nuussaq, Grónsko
Grónsko
Grónsko
Grónsko
17 Fotogalerie
Barbora Kocák

Americký prezident Donald Trump dal už před návratem do Bílého domu opakovaně najevo, že chce pro Spojené státy získat Grónsko. Nevyloučil ani ekonomický či vojenský nátlak v případě, že by Dánsko odmítlo arktický ostrov prodat. Trumpa na vlastnictví Grónska patrně lákají jeho strategická poloha i přírodní zdroje. Autonomní část Dánského království sice rychle prohlásila, že není na prodej, o její rozsáhlé a většinou nevyužité nerostné bohatství ale jeví zájem i Čína, Rusko nebo Evropská unie. Sedmadvacítka členských zemí má k ostrovu politicky nejblíž a nabízí se proto možnost, že by jeho potenciál využila ona. Dostat se k němu však není jednoduché.

V odlehlém údolí pod horou Nalunaq, kde těžební společnost Amaroq Minerals provádí vrty na zlato, není o tento drahý kov nouze. „Tyhle velmi vysoké špičaté hory, to je v podstatě pásmo zlata,“ popsal pro BBC Eldur Olafsson, šéf firmy, která nyní prohledává okolní pohoří a údolí a pátrá po dalších cenných nerostech, protože získala průzkumné licence na plochu o rozloze více než deseti tisíc kilometrů čtverečních. „Hledáme měď, nikl a vzácné zeminy,“ říká Islanďan. „Je to neprozkoumaná oblast, která má ještě potenciál k tomu, aby zde bylo více velkých ložisek.“

Důl, který Amaroq koupila v roce 2015, byl v provozu po většinu předchozího desetiletí, ale kvůli klesajícím cenám zlata a vysokým provozním nákladům byl nakonec uzavřen. Společnost je přesvědčena, že nyní bude ziskový. Jelikož letos plánuje navýšit těžbu, vybudovala zcela nový zpracovatelský závod na drcení rudy a rafinaci drahého kovu na zlaté pruty.

Grónsko má obrovské nerostné bohatství

Grónsko podle Olafssona představuje bezkonkurenční příležitost, protože jeho obrovské zásoby nerostných surovin jsou z velké části nedotčené. „Může se stát dodavatelem všech nerostných surovin, které bude západní svět potřebovat po celá desetiletí. A to je jedinečná pozice,“ vysvětluje těžař. Přesto jsou v současné době na celém ostrově pouze dva aktivní doly. 

Nuuk - hlavní město odlehlého ostrova.Nuuk - hlavní město odlehlého ostrova. | Creative Commons

Grónsko disponuje osmými největšími zásobami takzvaných prvků vzácných zemin, které jsou nezbytné pro výrobu všeho možného od mobilních telefonů po baterie a elektromotory. Má také velká ložiska dalších klíčových kovů, jako je lithium a kobalt. Nachází se zde i ropa a zemní plyn, ale nové vrty jsou zakázané a hlubokomořská těžba je rovněž vyloučena.

Úřady nedávno vydaly povolení pro zhruba sto lokalit po celém Grónsku, kde společnosti hledají životaschopná ložiska. Největšími zahraničními držiteli licencí jsou britské, kanadské a australské těžební firmy, zatímco Američané mají jen jedno povolení. Než se tato místa stanou potenciálními doly, čeká je ještě mnoho kroků.

Místní hospodářství, jehož roční HDP činí něco málo přes tři miliardy dolarů (přes 72 miliard korun), stále pohání veřejný sektor a rybolov. Území je také závislé na roční dotaci 600 milionů dolarů od Dánska. Grónští politici doufají, že příjmy z těžby sníží závislost na této podpoře a pomohou posílit úsilí o nezávislost. V praxi se ale stále uděluje jen velmi málo těžebních licencí. Úřady doufají, že v příštím desetiletí bude v provozu dalších tři až pět dolů, což není mnoho.

Těžbu komplikuje odlehlost ostrova i klima

Těžba v Grónsku není snadná kvůli jeho vzdálenosti od potenciálních odběratelů a počasí. Je to největší ostrov na světě a 80 procent jeho plochy pokrývá ledový příkrov. Má členité hory a mezi osadami nevedou žádné silnice. „Je to arktický terén,“ řekl BBC Jakob Kløve Keiding z Geologické služby Dánska a Grónska (GEUS), který zmapoval ložiska na tomto území. „Máme problémy s drsnými klimatickými podmínkami a omezenou infrastrukturou. Otevření dolu je tedy poměrně nákladné.“ Tato skutečnost spolu s nízkými světovými cenami kovů brzdí investory. Jiní viní z pomalého růstu odvětví byrokracii. Území má přísné předpisy týkající se ochrany životního prostředí a požadavků na sociální dopady, získání povolení proto může trvat dlouho.

Ve zprávě z roku 2023, kterou zveřejnil GEUS, se uvádí, že v Grónsku se nachází 25 z 34 nerostů, které patří na seznam „kritických surovin“ Evropské komise, včetně grafitu či lithia i prvků vzácných zemin, které se využívají v čistých technologiích, jako jsou elektromobily a větrné turbíny.

Evropská unie ale na těžbu v Grónsku nemá žádný nárok. Ostrov, kde žije téměř 60 tisíc obyvatel, je autonomním územím Dánského království se samosprávou ve vnitřních záležitostech. Region, pokud se k tomu jeho obyvatelé rozhodnou, má právo vyhlásit na Dánsku nezávislost. Přestože je Dánsko unijním státem, Grónsko součástí bloku přímo není. V roce 1985 Grónsko vystoupilo z Evropských společenství, předchůdce EU, s unií je ale přes Dánsko jako zámořské území úzce provázáno.

Změna klimatu způsobuje tání ledovců v Grónsku.Změna klimatu způsobuje tání ledovců v Grónsku. | Profimedia

V listopadu 2023 uzavřela EU s Grónskem strategické partnerství, v němž se zavázala ke společnému úsilí při rozvoj těžebního odvětví ostrova prostřednictvím přilákání investic, výměny znalostí a podpory rozvoje místních dovedností. Memorandum vyjadřuje oboustranný zájem na rozvoji těžebních projektů v Grónsku. Avšak než se jeho politická vize, podle níž by se Grónsko mělo stát pro Evropu kritickým zásobníkem surovin, stane skutečností, je třeba překonat několik překážek.

Chybí infrastruktura i pracovní síla

Těžební průmysl v Grónsku není v současné době dostatečně rozvinutý. Počáteční náklady pro zahájení těžby budou značné vzhledem k nutnosti vybudovat související fyzickou a digitální infrastrukturu, jakož i k drsným klimatickým podmínkám. Je také třeba překonat obavy ekologických aktivistů. Kvůli nízkému počtu obyvatel se ostrov potýká s nedostatečnou kvalifikací pracovních sil, a přestože grónská vláda uznává, že pracovníky je třeba dovážet, zůstává tato otázka u široké veřejnosti sporným politickým tématem. 

V Grónsku také v současné době neexistuje žádná legislativa týkající se přímých zahraničních investic. Zdá se však, že grónské orgány jsou odhodlány tuto právní úpravu do budoucna vytvořit.

Zpracování minerálů může být také náročné. Na rozdíl zlata, které se nachází ve svém původním stavu v hornině, jsou prvky vzácných zemin uzavřené v jiném složitém minerálu. Tato ložiska se zpracovávají velmi obtížně a někdy jsou úzce spojena například s uranem, jehož vytěžené množství ostrov přísně hlídá.

Panují také obavy z dlouhodobých dopadů těžby. Tři zděděné doly v Grónsku způsobily výrazné škody na životním prostředí, zejména na vodě v okolí ostrova. Nízké teploty a nízká slanost moře v okolí Grónska znamenají, že obnova životního prostředí je pomalá a následky těžby lze zaznamenat i po 50 letech. A konečně přestože těžba spadá jako vnitřní záležitost do kompetence Grónska, hranice mezi ní a bezpečnostní politikou, kterou si střeží Dánsko, není vždy jednoznačná, což vytváří riziko pro budoucí investice.

„V současné době se jedná spíše o politickou vizi než o vyspělé investiční prostředí. Pokud chce EU proměnit svou vizi v realitu, bude muset zainteresovaným stranám poskytnout značnou politickou a finanční podporu,“ uvádí v analýze dánský think-tank Europa.

Komise zatím otevřela v březnu 2024 kancelář v grónském hlavním městě Nuuk a současně zahájila program zeleného růstu, v jehož rámci bude investovat 22,5 milionu eur do řetězců na zpracování kritických surovin v regionu. Navzdory určitému pokroku od podpisu memoranda o porozumění ale zatím nepřišlo oznámení dalších konkrétních plánů.

Motivace EU k prohloubení hospodářských a politických vazeb s Grónskem spočívá také v touze navázat ostrovní ekonomiku více na Evropu a odklonit ji od Číny a Ruska, a to uprostřed sílící geopolitické konkurence v arktické oblasti. Vzhledem k tomu, že polární ledovce stále mizejí, nové příležitosti pro těžbu surovin a vznikající obchodní trasy v Arktidě posilují strategický význam Grónska jako vstupní brány do regionu. Čína již dříve projevila zájem o grónské surovinové zdroje a přislíbila vybudování „polární hedvábné stezky“ – ačkoli se jí zatím nepodařilo v regionu výrazněji prosadit. Rusko mezitím stále více posiluje svou vojenskou přítomnost v arktickém regionu.

Grónsko se díky svému nerostnému bohatství i strategické poloze stává zásadní figurkou na mocenské šachovnici. Ať už se k jeho přírodním zdrojům dostane kdokoli, bude muset vynaložit značné investice a úsilí, než se mu je podaří využít.