Trump sliboval levnější život. Místo toho v Americe roste inflace a zdražují hypotéky i benzin

Pokud se američtí voliči těšili, že Donald Trump zkrotí po návratu do prezidentského úřadu růst jejich životních nákladů, musejí být vývojem hořce zklamáni. Trumpova loňská celní kanonáda, rozhazovačná rozpočtová politika, útoky na centrální banku i jeho válečné dobrodružství na Blízkém východě vedly ke všemu možnému, jen ne k levnějšímu živobytí. Týká se to nejen potravin či benzinu, ale také dovolených a hypoték.

Pojďme to shrnout: Růst spotřebitelských cen v USA byl v březnu nejrychlejší za poslední dva roky. Dolar je nejslabší od covidu, což Američanům prodražuje cestování do zahraničí. A protože jsou dlouhodobé úrokové sazby stále poblíž mnohaletých maxim a poslední dobou dál stoupají, začaly i úroky z hypoték v posledních týdnech opět strmě růst. Také riziko poklesu zaměstnanosti ještě není zažehnáno. Z toho všeho musejí být americké domácnosti přinejmenším dost nervózní. Negativních zpráv je v poslední době skutečně moc.

Od zdražování ke zdražování

Sotva se Američané trochu oklepali z postcovidové vlny inflace, nastoupil čím dál větší růst cen bydlení. A když se i to loni podařilo centrální bance Fed utlumit vyššími úrokovými sazbami, začala se do cenových statistik promítat Trumpem zavedená cla na dovoz zboží prakticky z celého světa.

A aby toho nebylo málo, kvůli prezidentovým neuváženým počinům dostala ránu také důvěra finančních trhů v udržitelnost zadlužování vlády. Pak ještě přišla válka s Íránem a skok v cenách ropy, což se okamžitě propsalo do zdražení pohonných hmot. Na vyšší ceny u čerpacích stanic jsou američtí spotřebitelé obzvlášť citliví. 

A to jsme teprve na začátku toho, co všechno ještě může v USA – stejně jako jinde po světě – zdražit. Důležitá dopravní cesta – Hormuzský průliv – pořád zůstává zablokovaná a vleklý konflikt znamená další paralýzu vývozu ropy, plynu a mnoha dalších důležitých surovin.  

Důsledky nepředvídatelné a nekoncepční politiky Trumpovy administrativy zkomplikovaly život nejen americkým domácnostem a firmám, ale i tamní centrální bance. Ta má ze zákona takzvaný duální mandát – povinnost nejen krotit růst cen, ale také podporovat zaměstnanost. Vlivem negativní zkušenosti s postcovidovou inflační vlnou bude muset Fed věnovat velkou pozornost riziku, že se inflace v ekonomice zabydlí na delší dobu, a to rozhodování ohledně snižování sazeb zrovna neulehčí. 

Už tak je banka pod tlakem, poté co se Trump nemístně vyjadřoval k její úrokové politice a navážel se do končícího šéfa Jeroma Powella. Také výběr Powellova nástupce ani vzdáleně nepřipomínal civilizovaný proces. Už v květnu nejspíš Powella nahradí Trumpův nominant Kevin Warsh, od nějž prezident jednoznačně očekává snížení sazeb.        

Inflace nezvolnila a už zase nabírá na síle

Ještě před zahájením vojenské akce proti Íránu bylo jasné, že Fed nemá boj s inflací ani zdaleka vyhraný. Únorová meziroční míra inflace byla 2,5 procenta, protože se dovozní cla promítla i do tradičního přecenění obchodníků na začátku roku. 

Dopad cel přitom nakonec téměř zcela (z 96 procent) odnesli američtí spotřebitelé, zatímco dovozcům bude federální rozpočet muset vrátit 166 miliard dolarů (3,5 bilionu korun) plus úroky, protože soudy nakonec rozhodly, že některá z Trumpových cel byla nezákonná. 

V březnu inflace opět vyskočila, a to téměř o celý jeden procentní bod. Meziroční cenový růst zrychlil na 3,3 procenta a zaznamenal tak nejvyšší tempo zdražování od jara 2024. Cenová hladina se zvýšila o devět desetin procentního bodu, tedy nejvíce za poslední bezmála čtyři roky, kvůli skokovému zdražení pohonných hmot (benzin zdražil v březnu téměř o 20 procent a nafta dokonce o více než 40 procent). 

Dražší paliva se zatím nepropsala do cen potravin, jež ale i tak stále zdražují zhruba tříprocentním tempem. Zde inflační náraz teprve přijde a na Trumpem slibované levnější potraviny tak budou muset Američané v dohledné době zapomenout. Jádrová inflace v březnu rovněž vzrostla, byť zatím nepatrně (o jednu desetinu na 2,6 procenta) – nepřekvapivě zdražovala zejména doprava, konkrétně ceny letenek. 

Vedle nákladů na každodenní provoz se americkým domácnostem také začínají prodražovat například zahraniční dovolené. Nejen kvůli letenkám, ale i kvůli dolaru, který loni ztratil hodně přes desetinu hodnoty. Investoři se totiž americké měny zbavovali v obavách, že Trumpův bezprecedentní tlak na centrální banku vyústí až ve ztrátu její nezávislosti.

Stejně tak si trh pořád láme hlavu nad tím, zda prezidentův „velký krásný zákon“ (Big Beautiful Bill) z loňska neznamená jen další hřebíček do rakve dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Prezident totiž prodloužil platnost končících daňových úlev a přidal nové výdaje na obranu, což zvýší každoroční vysoký schodek hospodaření federální vlády během příští dekády o dalších 2,8 bilionu dolarů.   

Utrpí spotřeba, která zbrzdí ekonomiku

Ekonomická nálada amerických domácností se kvůli obavám z negativních dopadů války na Blízkém východě zhoršila už krátce po prvních útocích. A v dubnu se dokonce propadla na nejnižší úroveň v historii. Domácnosti se pochopitelně hrozí zejména zvýšení inflace, která podle jejich očekávání vzroste do roka téměř k pěti procentům. 

Střízlivě se dá očekávat, že inflace v dalších měsících zrychlí ke čtyřem procentům. Ruku v ruce s tím půjde zpomalení růstu reálných příjmů domácností, jemuž padne za oběť část spotřeby, která je tradičně jedním z motorů americké ekonomiky. 

Hlavní ekonom investiční banky Goldman Sachs David Mericle očekává, že růst reálných příjmů amerických domácností letos vinou inflace zpomalí výrazně pod dvě procenta. Přitom kvůli relativně nízké tvorbě nových pracovních míst, v níž se začíná projevovat i rozmach umělé inteligence, Mericle nečeká tlak na zesílení růstu nominálních mezd, jenž by urychlené zdražování mohl zčásti kompenzovat.

Podle hlavního ekonoma společnosti EY-Parthenon Gregoryho Daca budou sice domácnosti krátkodobě vyvažovat nižší růst svých reálných příjmů sníženou tvorbou úspor i větším čerpáním úvěrů, to však nepůjde donekonečna. 

Přitom především hypotéky začínají být pro Američany opět méně dostupné. Jejich sazba s fixací na 30 let se od konce února zvýšila zhruba o půl procentního bodu přibližně na 6,5 procenta. To koresponduje s obdobným nárůstem výnosu desetiletého dluhopisu americké federální vlády, respektive se sazbou desetiletého úrokového swapu. Posun těchto dlouhodobých sazeb odráží obavy trhů z dlouhodobých problémů s inflací. 

Mimochodem – větší spotřeba amerických domácností, kterou si ještě donedávna ekonomové slibovali od loni schválených daňových vratek (zhruba 300 dolarů měsíčně na domácnost), se nakonec asi konat nebude. Nad efektem vratek totiž převáží vyšší náklady kvůli ropné krizi. Jejich negativní dopad do rodinných rozpočtů se odhaduje na 350 dolarů měsíčně. 

Stagflačním směrem – tedy k vyšší inflaci a současně slabšímu hospodářskému růstu – se postupně posouvají prognózy většiny ekonomů. Ti, které v první dubnové dekádě oslovil deník The Wall Street Journal, snížili odhad letošního růstu HDP na dvě procenta (z lednových 2,2 procenta). Tito ekonomové soudí, že s pravděpodobností 33 procent přijde do 12 měsíců ekonomická recese. Letošní inflaci očekávají na úrovni 3,2 procenta (oproti lednové predikci 2,6 procenta).   

V zajetí „duálního mandátu“

Obecně se od centrálních bank nyní celkem jednoznačně očekává, že na ropný šok dříve či později zareagují zvýšením úrokových sazeb. V případě Fedu tomu ale tak nemusí být. Trhy a analytici stále koketují s myšlenkou, že se američtí centrální bankéři někdy v průběhu letošního roku ještě vrátí ke snižování sazeb (to prozatím skončilo v prosinci).

Fed sice nemůže přehlížet nárůst inflace, na jehož prahu ekonomika stojí, ale na hrozby pro trh práce bude muset brát zvláštní ohled. Koneckonců právě nízkou tvorbou pracovních míst, poklesem zaměstnanosti a růstem nezaměstnanosti ospravedlňoval Fed trojí snížení úroků loni na podzim, kdy inflace naopak vrcholila. A že americký trh práce byl křehký ještě před napadením Íránu, dokazoval například nečekaně vysoký počet žádostí o dávky v nezaměstnanosti z počátku letošního roku. 

Pro případné budoucí snížení úrokových sazeb ze strany Fedu je tu ještě jeden, specificky americký faktor: z řady 12 meziměsíčních cenových změn, jež vstupují do výpočtu meziroční inflace, začne v průběhu letošního roku postupně vypadávat loňské zdražování vinou Trumpových cel. To by – nebýt aktuálního ropného šoku – letos vedlo k viditelnému tlumení inflace. Takhle dojde sice ke zrychlení růstu cen, to však bude v USA o něco mírnější než v jiných zemích, což může krotit případné jestřábí hlasy uvnitř Fedu.  

Ale uvidíme. Názory ekonomů na budoucí politiku Fedu oscilují mezi dvěma sníženími úrokových sazeb ve druhém pololetí a stabilitou sazeb po celý zbytek roku. K tomuto druhému scénáři se aktuálně přiklání i finanční trh. Bude také zajímavé sledovat, jak s těmito scénáři zamíchá květnový nástup nového šéfa Fedu Kevina Warshe.