Drásovská farma míří ke 400 letům. Rod Podalových sází na česnek, tradici a komunitu
- Rodina Podalových hospodaří v Drásově nejméně od roku 1654 a po kolektivizaci obnovila farmu na začátku 90. let.
- Dnes Farma Podal staví hlavně na kvalitním česneku, přímém prodeji a akcích, které do obce každoročně přitahují tisíce lidí.
- Jaroslav Podal chce farmu dál modernizovat, ale zároveň ji udržet jako otevřené místo pevně spojené s místní komunitou.
„Měl bych být chráněný druh,“ říká s nadsázkou Jaroslav Podal, když mluví o rodinném statku, jehož kořeny sahají až do poloviny 17. století. V Drásově patří Podalové k posledním ze zdejších nejstarších zemědělských rodů, které se tu hospodařením živí až do dnešních časů. A pokud vše půjde podle plánu, za 28 let oslaví Farma Podal čtyři století nepřerušené tradice i práce.
Na dvoře farmy příchozí hlasitým štěkotem vítají dva jezevčíci Bety a Fany. Dohromady mají jen sedm nohou, ale energie jim rozhodně nechybí. Jsou sice pořádně hluční, ale přátelští, na cizí lidi ostatně musejí být zvyklí – v sezoně se tu podle Jaroslava Podala dveře netrhnou. Místní plodiny přitahují spoustu zájemců.
Z inženýra farmářem
Rodina Podalových hospodaří v Drásově nejméně od roku 1654. V padesátých letech minulého století jejich činnost násilně přerušila kolektivizace, ale po listopadu 1989 se k farmaření časem zase vrátili. Současná kapitola farmy začala v roce 1992, kdy otec dnešního majitele znovu převzal stroje a začal s pěstováním zeleniny.
Jaroslav Podal se k rodinnému podnikání přidal až později. Vystudoval ekonomii, pracoval v marketingu cestovního ruchu a věnoval se dotačním programům. Právě při této práci si v jednu chvíli uvědomil, že zkušenosti s dotacemi může využít i pro vlastní podnikání. „Říkal jsem si, proč bych měl radit ostatním, jak mají čerpat, když to můžu udělat sám,“ popisuje rozhodnutí, které vedlo k pořízení prvních nových strojů a postupné modernizaci farmy. Oficiálně ji vede od roku 2008.
Dnes farma hospodaří na několika desítkách hektarů a soustředí se na cibuli, brambory, zelí nebo dýně, a především na česnek, který se stal její nejvýraznější značkou. Pěstují ho zhruba na třech hektarech a ročně prodají kolem sedmnácti tun. Podle Podala k tomu výrazně přispívá i kvalita místní půdy, jež patří do nejvyšší třídy. „Nechceme produkovat obrovská množství všeho. Děláme raději méně, ale kvalitně,“ říká farmář a dodává, že hlavní přidaná hodnota jejich česneku spočívá v tom, že je extrémně ostrý. „Lidi si ho vždy rozeberou přímo u nás na farmě.“
Ale i kdyby tomu tak nebylo, řešením pro Jaroslava Podala by rozhodně nebyly velké řetězce. „Když prodáváte velkým odběratelům, dostanete se do jejich kleští. My jsme menší rodinná farma a chceme si udržet kvalitu i kontrolu nad cenou,“ vysvětluje svůj postoj. Na farmě pracují v zimě zhruba tři lidé, v hlavní sezoně pět až šest, základ samozřejmě tvoří sama rodina. Při sklizni česneku krátkodobě najímají na dvě desítky pracovníků.
Farma není uzavřený svět
Podalova role v Drásově ale nekončí hranicí jeho hospodářství. Deset let tu působil jako místostarosta a po posledních volbách se vrátil do rady obce. Zároveň vede místní Sokol a dlouhodobě se podílí na organizaci komunitních akcí. Každý rok navíc na farmě pořádá tři velké události: tematický letní večer inspirovaný některou ze zahraničních kuchyní, česnekové slavnosti a podzimní akci zaměřenou na sklizeň. Právě česnekové slavnosti každoročně přitáhnou tisíce návštěvníků a letní tematické večery bývají vyprodané dlouho dopředu. V době naší dubnové návštěvy už byly vstupenky na červnový Italský večer beznadějně pryč.
Farma je otevřená i školám. Studenty, kteří sem jezdí na exkurze, provádí Jaroslav Podal osobně. Protože podle něho je důležité, aby farma nebyla uzavřený svět: „Když lidé vidí, jak to tu funguje, lépe chápou, proč třeba v noci jede traktor nebo proč někde práší kombajn.“ Navíc farmou pořádané akce pomáhají udržovat dobré vztahy s okolím. Tomu odpovídá také její uspořádání – je přístupná prakticky ze všech stran, takže lidé mohou vejít odkudkoli. A navštívit například zdejší malý krámek, kde mohou nakoupit nejen produkty přímo z farmy, ale i od producentů z okolí. „Než abych jezdil tamhle pro mrkev a tamhle pro sýr, můžu všechno pořídit na jednom místě,“ říká majitel farmy.
Drásov se v indexu e15 magazínu umístil mezi nejlepšími místy k životu v Česku, což Jaroslava Podala nijak nepřekvapuje: „Mně se tady žije skvěle a doufám, že tady dožiju.“ Podobná slova jsou součástí sloganu veřejné sbírky na Drásovskou chaloupku: „Ten, kdo v Drásově žil, měl by v něm i dožít.“ Cílem projektu s idylickým názvem je pečovatelský bytový dům pro místní seniory.
Farma může oslavit 400 let
Na otázku, na co konkrétního z toho, co vybudoval, je nejvíc hrdý, odpovídá Podal bez dlouhého přemýšlení: „Spíš jsem hrdý na to, kam jsme se dostali a jak se nám to podařilo posunout.“ A jeho cesta pokračuje, nedávno pořídili nový kombajn a plánují výstavbu další skladovací haly i klimatizovaného skladu.
Podobně rychlá odpověď přijde na dotaz, které místo na farmě má nejraději: závěsné křeslo pod pergolou s výhledem na sušárnu česneku. Večer, když je celý areál nasvícený, si podle něj člověk nejlépe uvědomí, kolik práce za tím vším stojí.
O budoucnosti farmy přemýšlí Jaroslav Podal bez velkých slov. Rád by ji udržel v chodu co nejdéle, je si však vědom toho, že dnešní svět je pro jakékoli úvahy a plánování budoucnosti příliš nepředvídatelný: „Bylo by skvělé, kdyby měla pokračování. Ale člověk dneska nemůže s jistotou říct, co bude za deset nebo dvacet let.“ V roce 2054 by jeho hospodářství mělo oslavit 400 let. „To už mi bude sedmdesát, to je něco,“ poznamená Podal. Ve farmaření ale bude určitě chtít pokračovat, dokud mu to zdraví dovolí, dodává a jde si pro montérky, sedne do traktoru a vyrazí na pole za vesnicí, až k řádkům česneku. Tohle by měla návštěva vidět na vlastní oči! Pak se rychle rozloučí a vrací se do kabiny, čeká ho sadba brambor.
