Trump zuří, Němci vydělávají: Kdo vlastně okrádá koho?
Podle Donalda Trumpa odebírá Evropa málo amerického zboží, dokonce stále méně, čímž prý okrádá americké občany, kteří ve velkém a rádi kupují zboží z Evropy. Necháme-li stranou podivnou starodávnou „logiku“, podle níž by obchodní bilance měly být zřejmě vyrovnávány na barterový způsob, o Německu to platí i neplatí. Jeho obchod s USA roste, i když, jak správně tvrdí prezident Trump, německý vývoz je stále mnohem vyšší než americký vývoz.
Statistiky mluví jasně: Celkový obrat německého obchodu s Amerikou dosáhl loni 252,8 miliardy eur, což je dosavadní rekord. Po deseti letech, kdy německým statistikám vévodila Čína, jsou tak Spojené státy opět největším obchodním partnerem Německa. Zatímco obchod s USA se ve srovnání s předchozím rokem zvýšil o 0,1 procenta, výměna s Čínou se snížila o 3,1 procenta.
Opravdu velmi dynamicky roste německý vývoz do Ameriky, jehož objem se za deset let zvedl z 96 miliard eur na 161,5 miliardy! Výměna s USA dnes tvoří více než desetinu veškerého německého exportu. Z hlediska dovozu vidíme už úplně jiná čísla. Z Ameriky pochází sedm procent veškeré produkce dovezené do Německa, tedy zboží za 91,5 miliardy eur. I tady je ale patrný dynamický růst.
Fotopotřeby, sója a LNG
Nejprodávanějším americkým artiklem v Německu jsou optické a fotografické produkty, léčiva, letadla a jejich díly a také součástky potřebné k montáži družic a kosmických lodí. Oficiální německé statistiky také ukazují, že Američané se starají o 13,6 procenta veškerých dovážených minerálních paliv, jako je uhlí a ropa. K tomu všemu 84 procent veškerého LNG plynu, který se po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu stal důležitou náhradou za odpojený ruský plyn, přichází na německé území právě z USA (proto také Trumpova výzva „kupujte více plynu“ je v případě Německa dávno vyslyšená).
Do Německa sice z důvodů odlišných norem nejde americké hovězí ani kuřecí, zato dovoz sóji, která se hojně využívá v potravinářském průmyslu, ovládá na německém území ze dvou třetin americká produkce.
Německý export do USA táhne kromě automobilového průmyslu, který však osm set tisíc aut dělá přímo na americké půdě, také farmaceutická výroba. Jak připomíná komentář německých statistiků ke zprávě o exportu v loňském roce, cla na německý export do USA, kterými stále hrozí Donald Trump, by mimořádně silně zasáhla nejen právě toto úspěšně se rozvíjející odvětví, ale také například různé lékařské technologie vyráběné nově v Německu. Spojené státy jsou i tady nejdůležitějším prodejním trhem německé provenience. Stačí se podívat do podrobnějších přehledů konkrétních produktů.
U jednotlivého exportního zboží je jasně patrné, jak úzké jsou tu obchodní vztahy se Spojenými státy. V roce 2024 například v USA skončila více než třetina všech imunologických produktů vyvážených z Německa, mezi něž patří různá antiséra, vakcíny nebo krev a krevní produkty. U léčiv v přesných odměřených dávkách nebo u léků určených k individuálnímu prodeji to bylo skoro osmnáct procent všech léků. Právě velký přísun zdravotnického materiálu z Německa byl jedním z důvodů, proč prezident Trump zatím na toto zboží žádné clo nezavedl a zřejmě s ním ani do budoucna nepočítá.
Jak Merz zareaguje?
Podobně mohutné jsou i německé vývozy v oblasti strojírenství. Do Států putuje čtvrtina všech vyvážených velkých motorů a plynových turbín. Pokud jde o celky i díly, jako jsou vrtulníky, letadla či díly vesmírných raket, nejčastěji všemožně využívané satelity Země, míří do USA celá pětina německého vývozu těchto produktů.
Vznikající budoucí vláda Friedricha Merze se od počátku působení dostane pod velký americký tlak na změnu poměrů ve vzájemném obchodu. Ministerstvo hospodářství, které má tyto věci na starosti, má dle koaliční dohody připadnout CDU. Dohoda ale stále ještě čeká na schválení obou koaličních stran SPD a CDU. Už dnes je ale jisté, že na hospodářství se nikomu z politiků moc nechce. Generální sekretář CDU Carsten Linnnemann, o němž se mluvilo jako o jistém ministrovi, nakonec oznámil, že na rezort hospodářství jít nechce.
A to nejen proto že půjde o rezort s velmi napjatou agendou (dosáhnout ekonomického růstu se Německu už dva roky nedaří), ale i proto že jeho gesce se má významně zúžit. Odcházející ministr a také vicekancléř za Zelené Robert Habeck z úřadu udělal superministerstvo, když s hospodářskou agendou spojil i ochranu klimatu. To se v novém kabinetu, pokud skutečně vznikne, změní a ekologická agenda zůstane na ministerstvu životního prostředí.
Obchod s USA bude nakonec spíše otázka pro nového kancléře, který se bude moci opřít o zjištění, že v řadě produktů Amerika potřebuje více Němce, než je tomu naopak. S výjimkou energetických plynových dodávek, bez nichž Německo nedokáže naplnit svou energetickou koncepci a kde německá vláda na Ameriku zcela spoléhala. Pár desítek nových amerických lodí s plynem v německých přístavech by mohlo s Trumpem udělat své…
