Venezuela se po ukradených volbách opět dostává nad bod varu

V posledních několika letech země zažívá humanitární krizi na pozadí pravděpodobně nejhoršího hospodářského kolapsu na světě mimo aktivní válečnou zónu. Autokratické socialistické politiky způsobily v zemi hospodářskou krizi, která rozvrátila základní veřejné služby a přiměla téměř 8 milionů Venezuelanů, aby uprchli ze země, mnozí z nich do Kolumbie.

V říjnu se Caracas dohodl s hlavním proudem opozice podporované svobodným světem na zajištění svobodných a spravedlivých voleb výměnou za zmírnění sankcí ze strany Washingtonu. (Spojené státy však následně na Venezuelu sankce uvalily znovu, protože Madurův režim svou část dohody nedodržel.)

Před volbami se zhruba 75 % lidí v zemi důsledně hlásilo k požadavku politické změny a odchodu Madurovy vlády. Dříve roztříštěná opozice se prostřednictvím Jednotné demokratické platformy postavila za jediného kandidáta. 

Tím se stal poměrně neznámý 74letý bývalý diplomat Edmundo González Urrutia poté, co režim na poslední chvílí zakázal účast ve volbách původní jednotné kandidátce opozice, akademičce Corině Yorisové. Ta byla navíc sama náhradní kandidátkou za Maríu Corinu Machadovou, které režim účast ve volbách taktéž zakázal, stejně jako desítkám dalších stran a politiků.

Jak víme, že Maduro volby skutečně prohrál?  

Zaprvé máme dostatek důkazů o tom, že Madurova vláda volby falšovala už v minulosti, zadruhé se organizátoři venezuelské demokratické opozice – což jsou tisíce lidí v zemi i mimo ni – přesně na tento scénář pečlivě připravovali, protože pokus o „ukradení voleb“ byl jednoduše očekávatelný.

Během kampaně byli Gonzálezovi příznivci a představitelé opozice fyzicky napadáni, zastrašováni a zatýkáni Národní gardou i ozbrojenými gangy placenými vládou. Ty vytvářely výhružné graffiti na kancelářích opoziční kampaně i na univerzitních budovách, rozhlasových stanicích, odborářských sálech i domech některých politiků nebo aktivistů.