Zdražujeme s Babišem. Proč je vládní strop na benzin a naftu vyšší než ceny na benzinkách?

Vláda Andreje Babiše se pustila do regulací marží a konečných cen nafty a benzinu na čerpacích stanicích. Maximální ceny pro následující den bude ministerstvo financí vydávat každý předchozí den ve dvě odpoledne. Pro dnešek se tak za benzin nesmí účtovat víc než 43,15 koruny za litr. U nafty nesmí maximální cena překročit 49,59 koruny za litr. Vládní stropy jsou ale výrazně vyšší než průměrné ceny na pumpách den před jejich vyhlášením. V pondělí stál litr benzinu v průměru 41,61 koruny a nafta 48,51 koruny za litr. 

Jaký smysl dává vyhlásit vládní strop, který je vyšší než reálné průměrné ceny na pumpách? Je to čistý populismus, který vládu nic nestojí. Řidičům v ničem nepomůže. Ve finále jim naopak může zvednout ceny. Takhle prostě funguje ekonomika. Babišova vláda svým stropem říká: ti, kdo prodávají levněji, si klidně mohou dovolit zdražit. My regulujeme, ale pustíme je výš. Pumpaři tak budou přirozeně v pokušení zvednout ceny. A mnozí, kdo před regulací prodávali levněji, to také udělali. 

Zdražme, když je strop výš

Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová oficiálně tvrdí, že tímto cenovým stropem chtěli zabránit excesům na některých pumpách na exponovaných místech na dálnicích. Právě tady politici rádi točí záznamy na sociální sítě a dělají si selfíčka se stojany. Takže regulace ministerstva financí možná vyřeší těchto pár instagramových excesů, ale stovkám dalších pump dá šanci zvednout ceny. A až si zákazníci budou stěžovat, pumpař jen řekne: řídíme se vládní regulací. 

Marketingové hrozící ceny

Ministerstvo financí navíc úplně nesmyslně přímo v tiskové zprávě píše, že bez vládního zásahu by cena u nafty dosáhla dnes již 56,77 koruny za litr a u benzinu 48,59 koruny za litr. Vláda tedy lidem vzkazuje: na litru benzinu jsme vám naší regulací ušetřili 5,33 koruny a na naftě 7,18 koruny. 

Realita je taková, že strop leží výrazně nad průměrnými cenami z pondělí, než se regulovat začalo. Ministerstvo financí zároveň vyzývá, aby „čerpací stanice přistupovaly k maximálním přípustným cenám jen ve výjimečných případech a snažily se udržovat cenovou hladinu pod stanovenou hranicí.“ 

Vláda zároveň snížila o 1,94 koruny za litr spotřební daň u nafty. Spolu s DPH, která se u ceny počítá z částky, v níž už je započtena i spotřební daň, to znamená pokles o 2,35 koruny. U benzinu se spotřební daň nesnižuje vůbec. 

Vláda Andreje Babiše tak hraje pro lidi divadlo, že zasahuje do cen, ale ve skutečnosti žádný zásah, který by cenu snížil, nedělá. To by strop musel ležet pod průměrnou cenou. 

Proč není strop níž, když se kabinet do regulace pouští? Zjevně vidí, že marže zatím nejsou na čerpacích stanicích nijak přestřelené, ale cítí politickou potřebu zásahu. Něco lidem předvést ve stylu: „Když to dělají všechny země okolo a nečinnost už vyvolává kritiku a nespokojenost.“ 

Volič víc ocení dávku než snížení ceny

Druhým vysvětlením je, že se Babišův kabinet nechce připravit o příjmy z daní, které mu vyšší ceny na spotřebních daních a DPH při drahé naftě a benzinu přinášejí. Spotřební daně z pohonných hmot mají letos přinést do rozpočtu 86 miliard korun. Za první tři měsíce letošního roku už stát vybral 20,4 miliardy. A přestože jsou ceny benzinu a ropy poslední měsíc vysoké, je inkaso ze spotřební daně jen o 5,5 procenta vyšší než loni. 

Na DPH ze všeho zboží a služeb chce stát vybrat 416 miliard korun. Za první tři měsíce letošního roku je to 94 miliard korun. O 2,5 procenta více než loni. Právě snaha nepřijít o vyšší inkaso z daní může být jedním z motivů, proč je strop vysoko. Andrej Babiš si může vytvářet polštář pro chvíle, kdyby přišly skutečně vážné dopady energetické krize a musel by lidem platit nějaké kompenzace přímo ze státního rozpočtu. 

Z marketingového pohledu totiž vždy lépe funguje, když lidem přímo vláda pošle peníze. Oni vidí dávku od Andreje Babiše. To je efektnější než snížení ceny benzinu na pumpě, které si s vládou přímo nespojí. Například Poláci kromě stropů snížili od 31. března DPH u pohonných hmot na osm procent. 

Ignorace marží rafinerií zvedá strop

Ministerstvo financí zveřejnilo vzorec, podle nějž bude každý den maximální ceny stanovovat. „Maximální přípustná maloobchodní cena je stanovena jako součet následujících tří hodnot: průměr velkoobchodních denních indexů ČEPRO, ORLEN a MOL a denní kotace burzovní organizace Platts (včetně spotřební daně) + 2,5 koruny marže + DPH,“ píše v tiskové zprávě. 

A právě tady se dostáváme k podstatě toho, proč je strop pro čerpací stanice tak vysoký. Vláda do něj bez kontrol počítá automaticky ceny v rafineriích. A vzhledem k tomu, že polský Orlen a maďarský MOL kontrolují dohromady skoro 40 procent pump (730), velmi snadno si zvýší marži ve své rafinerii a na čerpací stanici, kde se kontroluje, ji budou mít nízkou. 

Podle zákona o cenách by přitom stát mohl kontrolovat a regulovat i cenu v rafineriích. To ale nedělá a ani zatím neoznámil záměr se do toho pustit. 

Vysoké marže Poláků a Maďarů

Jedničkou na tuzemském trhu je Orlen se 430 benzinkami, s nimiž drží zhruba 30 procent trhu. To je samo o sobě velmi významná tržní síla schopná udávat ceny na trhu. A tak se na ni také dívá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). 

Dvojkou na trhu je maďarský MOL se 300 čerpacími stanicemi a podílem na trhu kolem 15 procent. Jak polská, tak maďarská firma zároveň vlastní rafinerie, které benzinkám dodávají. Polský Orlen je vlastníkem společnosti Unipetrol. Maďaři mají svoji rafinerii. V obou případech jsou to státní firmy plně pod vlivem tamní politiky. 

Je velmi snadné přesunout marži z benzinky do části rafinerie. Tam ji česká vláda schopná kontrolovat není. Ekonom Lukáš Kovanda citoval už minulý týden studii švýcarské banky UBS, která ukazuje, že od začátku března, kdy začal americký a izraelský útok na Írán, má MOL aktuálně zhruba o 50 procent vyšší marži v rafinerii, než vykazuje normálně. U polského Orlenu jde o 25procentní navýšení. 

Polská vláda Donalda Tuska už před dvěma týdny uvedla, že se chystá na Orlen uvalit daň z mimořádných zisků. Ty vzhledem k regulaci konečných cen na polských pumpách nemůže získávat jinde než z marží v rafineriích. A právě odtud si chce polský kabinet peníze stáhnout, aby mohl kompenzovat výpadky DPH a spotřební daně ve státním rozpočtu. Donald Tusk se na rozdíl od Andreje Babiše o své lidi skutečně stará.