Analýza: Dělení Ukrajiny by bylo složité, jasné hranice neexistují

Nejodbojnější je Halič

O politické orientaci regionů hodně napovídají výsledky posledních prezidentských a parlamenních voleb. Kraje však mají své problémy a specifika. Nejodbojnější částí je historická Halič, složená z Lvivské, Ivano Frankivské a Ternopilské oblasti. Jde o centrum nacionalismu a někdejšího odporu vůči sovětské vládě. Prezident Janukovyč zde nikdy nebyl vítaný, na internetu koluje legendární video z návštěvy Ivano-Frankivsku v roce 2004, kdy padl úlekem na zem po zásahu vejcem.

Aktivisté ve všech třech oblastech obsadili budovy sídla prezidentem jmenovaných šéfů státní správy. Na území má velký vliv opoziční národovecká Svoboda, která tam v roce 2010 zvítězila v místních volbách. „Bereme na sebe plnou zodpovědnost za situaci v těch regionech, kde lidé ovládli oblastní státní administrace, kde lidé vytvořili Národní rady a vzali vládu do svých rukou,“ řekl šéf Svobody a jeden ze tří opozičních lídrů Oleh Ťahnybok.

Problémem však je, že nacionalisté vždy snili o „velké Ukrajině“ a nemají chuť ji dělit. Halič se tak všemožně snaží pomoci revoluci v Kyjevě, místní poslanci například hlasovali za přesun zásahových jednotek Berkut z hlavního města do Lvova.
Státní zastoupení padla do rukou povstalců i v historické Volyni, která na rozdíl od Haliče nespadala pod Rakousko-Uhersko. V meziválečném období ale nepatřila SSSR, nýbrž Polsku. Lidé zde také blokují kasárna, aby vojáci ministerstva vnitra nemohli jet do Kyjeva.

Není západ jako západ

Skutečným politickým oříškem je Zakarpatí, tedy bývalé území Československa známé jako Podkarpatská Rus. Přestože jde o nejzápadnější výspu země, opozice zde má složité postavení. V parlamentních volbách v roce 2012 v některých okresech zvítězila vládní Strana regionů, jinde opoziční Vlast. Zdejší Rusíni nesdílejí nacionalistické cítění se sousedními Haličany a volají po autonomii. Navíc v kraji žije silná maďarská menšina. „Maďaři všichni ve volbách jednoznačně hlasovali za Janukovyče nebo Stranu regionů,“ řekl nedávno v rozhlase poslanec Viktor Baloha z místní vlivné rodiny. Podle něj však zároveň všichni obyvatelé oblasti chtějí do Evropské unie.

Zažitou představu jasně rozdělené země nabourávají i úspěšné „puče“ v Sumách a Poltavě, i když leží na levém břehu Dněpru. Mezi vládě nejloajálnější regiony naopak patří autonomní republika Krym, která se dostala pod Ukrajinu až v roce 1954 darem od Nikity Chruščova. Traduje se, že byl tehdy opilý. Parlament Krymu Janukovyče vyzval k vyhlášení výjimečného stavu. Už v prosinci se místní proslavili peticí za povolání ruské pomoci. Krymští Tataři ovšem od počátku jezdí podporovat demonstranty do Kyjeva.

Proevropské slogany jsou minulostí, jde o nadvládu

Prezident se může také spolehnout na jihovýchodní oblasti včetně Doněcké, odkud pochází. Protesty zde jsou sporadické. Podle gubernátora z hlediska byznysu nejvýznamější části země Andrije Šyšatského jde aktivistům jen o uchvácení moci. „Počáteční proevropské slogany jsou zapomenuty. Mají už jen jeden slogan: chceme moc,“ prohlásil.
Dělení země by se ale patrně místním podnikatelům nelíbilo, zvykli si totiž investovat po celé zemi, třeba v Karpatech.