Proč, to jsem pochopil o kousek dál, v podhorském městečku Králíky, kde sice paní ve své prodejně karty brala, ale požádala mě, jestli přece jenom nemám hotovost. Důvod je jasný: banka si od ní bere neskromných tři a půl procenta. Stará dobrá úměra – velká banka, velké zisky, velké poplatky – tak v místě s omezenou konkurencí platí se vším všudy.
Pokud nemůžeme očekávat podporu živnostníků od soukromých bankéřů, předpokládali bychom ji ze strany státu – když už ho vede partaj s programem psaným „lidmi a pro lidi“. Chyba lávky. V jiném obchodě v Králíkách jsem se dozvěděl, že letos už ho inspekce prosmýčila dvakrát. A v takovém lednu se prý po prodejně potuluje kvůli nejrůznějším kontrolám více úředníků než zákazníků.
Člověk by si myslel, že v zapadlém regionu, který je v rámci kraje z hlediska nezaměstnanosti ten nejproblémovější, budou úředníci živnostníkům naopak děkovat za to, že makají, místo toho, aby postávali ve frontách na dávky. Takhle to ale holt nefunguje. A to se ještě brzy přivalí Andrejova slavná EET. Pak už státu, ve kterém velké firmy daní příjmy v různých rájích nebo je jinak optimalizují, neuteče ani jedna ponožka, která se v Králíkách prodá.
