Izraelská vláda měla celou řadu možností, jak odpovědět Günteru Grassovi na jeho báseň Co musí být řečeno. Premiér Benjamin Netanjahu mohl například sáhnout po německém přísloví: „Málo svědí hrdý dub, když se o něj drbe prase.“ Pak mohl říci, že se musí věnovat důležitějším věcem, třeba íránské hrozbě, kterou političtí neználkové, jako je Grass, pomíjejí.
Zbytek kritického pole už by vyklidil izraelským intelektuálům. To by byl ukázkový přístup, který by uctil izraelskou demokracii doma i navenek. Zakázat Grassovi přístup do Izraele je nešikovné. Zákaz ukazuje, jak povrchní je současné izraelské vedení. Jestliže se dřívější izraelské vlády vyznačovaly chytrostí, osvíceností a politickou i vojenskou šikovností, Netanjahuův kabinet je obratný asi jako buldozer. Ve vztazích s Amerikou i v případě Grassově. Právě při pohledu na íránskou hrozbu se stýská po někom, jako byli Jicchak Rabin či Moše Dajan.
Nikdo takový bohužel není v dohledu.
