Do penze až v 68 letech? Důchody lze zachránit jinak

Dnešní padesátníci půjdou do penze v 66 letech.

Dnešní padesátníci půjdou do penze v 66 letech. Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

O reformě důchodového systému se mluví celá desetiletí a už bychom se pomalu měli smířit s  tím, že žádná radikální změna nikdy nenastane. Nemusíme ale jen zvyšovat věk odchodu do důchodu, existuje celá řada drobných i větších změn, které by mohly pomoci učinit naše penze udržitelnějšími. Ne všechny jsou rozumné a  určitě by všechny hodně bolely, bohužel však nemáme příliš na výběr, matematika už nemůže být jednodušší: Buď si snížíme důchody a ponecháme současné odvody, nebo necháme důchody a  zvýšíme odvody. Bohužel zatím volíme třetí, a tu nejhorší možnost ze všech, tedy vysoké důchody a nízké odvody na dluh, tedy za cenu vyšších odvodů a nižších důchodů našich dětí.

Nejhlasitěji se mluví o zvýšení věku pro odchod do důchodu. Jenže 68  let je těžko představitelných, ale nějaká změna nastat musí, jinak si nebudeme moci dovolit ani tak nízké důchody, na jaké jsme zvyklí. Sice to vypadá, že s rostoucí očekávanou délkou dožití bychom si mohli delší pracovní život dovolit, bohužel ale doba dožití nutně stejným tempem nezvyšuje počet let, ve kterých jsme schopni ve zdraví pracovat.

Bouři vyvolaly i  diskuze o  změnách odvodů u OSVČ, kde by i částečné srovnání se zaměstnanci znamenalo vyšší příjmy do důchodového systému. V mezinárodním srovnání máme rozdíl mezi OSVČ a zaměstnanci jeden z  nejvyšších a  bohužel jsme v  době, kdy stát hledá každou korunu, takže ke změnám odvodů OSVČ může dojít. Vedle OSVČ se do hledáčku dostávají i dohody o provedení práce, které se často uměle řetězí tak, aby se neodvádělo sociální pojištění.

Ne vše kolem důchodů nezbytně směřuje k  udržitelnosti. S  výjimkou valorizací bylo snad nejviditelnější změnou důchodů zavedení takzvaného výchovného, tedy 500 korun pro jednoho z rodičů za každé vychované dítě. To je pro státní rozpočet a zejména pro důchodový účet obrovský náklad, kvůli němuž bude potřeba udělat vícero vyvažujících kroků. Ještě o něco více i kvůli tomu, že výchovné se bude valorizovat, tedy jeho náklady tu budou napořád, a  dokonce se vzhledem k vysoké inflaci mohou zvyšovat rychleji.

A  to není zdaleka vše. Některé náročné profese mají právo na dřívější odchod do důchodu a  bohužel jsme otevřeli dveře, do kterých se nyní bude snažit dostat kdokoli. Ostatně, která profese není náročná? Možná bychom takový institut ani neměli mít.

Určitě lze do budoucna změnit systém valorizací, který v  době vysoké inflace jen otevírá nůžky mezi bohatými a  chudými důchodci. Snad tak vysoká inflace už nikdy nepřijde, ale stát by mohl zvážit stropy na valorizace, možnost důchody snižovat, když mzdy klesají, případně valorizovat podle zcela jiného, udržitelnějšího modelu.

Něco se udělat musí, i kdyby toho nebylo rekordně. Podle projekcí Národní rozpočtové rady se zhruba za 35 let saldo důchodového systému zvětší osmkrát. Dnes by to znamenalo zhruba 250 miliard korun, které by stát musel doplatit důchodcům z daní. A to se do toho nepočítá možnost voleb jedné populistické vlády za druhou, která by celý tento problém mohla ještě zásadně prohloubit.

Je to skutečně velký problém a už nyní je jasné jedno, tedy že něco takového nelze jako kdysi řešit jednou menší parametrickou změnou. Bude se muset najít celá plejáda menších a větších změn, které to celé na pomyslné důchodové misce vah vyrovnají, nebo snad dokonce převáží. Dobrá zpráva je, že existuje spousta nápadů, co s důchody dělat, a nestojí jen na zvýšení věku odchodu do důchodu.