Česko dostalo nečekanou podpásovku. Automobilový průmysl, jediná skutečně horká karta tuzemské ekonomiky, nenakynul tak, jak to během posledních let obvykle dělával. Což je problém. Šroubování motorů mezi šestici plechů, případně umné vsazení okřídleného znaku do mřížky chladiče je rádoby zářící výlohou důležitého mýtu jménem Zlaté české ručičky. Navíc jde o jediný stálezelený ostrůvek silnějšího než symbolického růstu českých mezd.
Hlavní problém je ovšem o patro níž – v samém uvažování o vývoji průmyslu jako o relevantním ukazateli směru ekonomiky.
To je ve vyspělých zemích jen s mírnou nadsázkou obdobné jako odhadovat příští fáze technologického vývoje z posledních vylepšení funkcí parního stroje. Leč Česko je, málo platné, průmyslovou velmocí Evropy. Na někoho to může dělat dojem. Ale v zásadě je to totéž jako mít v době elektronické pošty mančaft špičkových, skvěle vytrénovaných a loajálních listonošů.
