Daňový balíček se ze Senátu vrací zpátky do Poslanecké sněmovny. A vládě – či přinejmenším její silnější straně – to nejen nevadí, ale souhlasí s tím a kvituje to. Přestože horní komora je v rukách opozičních stran a členové kabinetu o ní nejednou mluví jako o zbytečné.
Už jen to dokládá poněkud absurdní situaci, která při schvalování daňového balíčku nastala. A stav, do kterého se vládní garnitura dostala. Přitom se jedná o radikální změny, které mají mít na veřejné rozpočty dopad kolem sta miliard korun.
Senát svým čtvrtečním večerním hlasováním provedl v daňových změnách několik rozumných korekcí. Odhlasoval kompenzace pro kraje a obce za výpadek příjmů, které snížení daní přinese. Přibrzdil růst slevy na poplatníka, který už tak bude znamenat další finanční zátěž. A zamítl nesmyslný pirátský návrh na zdanění prodeje akcií nad 20 milionů korun po více než třech letech.
Premiér Andrej Babiš společně s vládními pobočníky za hnutí ANO klíčovou část balíčku, tedy zrušení konceptu superhrubé mzdy a souběžné snížení daní zaměstnancům, „prodává“ jako svůj úspěch. Což je logické a u něj nic překvapivého. Hlavní roli v dosavadním schvalovacím procesu ale hrály opoziční strany.
Ve sněmovně jen díky části opozice balíček prošel, další část opozice pak do něj prosadila další – nyní zkorigované – změny. A v Senátu už to bylo v režii opozičních stran úplně. Takže ani nevadilo, že premiér Babiš navzdory původnímu slibu horní komoru předčasně opustil a vydal se na důležitý summit EU.
Zvláštnost přijímání daňových změn ilustruje také to, že postoj k balíčku rozdělil jak vládu, tak opozici. Postavila se proti němu koaliční ČSSD, v rámci opozičního „trojspolku“ tak zase učinila TOP 09. Protichůdně hlasovali senátoři STAN. Naopak ODS získala po čtvrtečním schválení úprav argument, že jde skutečně původně o její ideu, přestože šlo o poslanecký návrh Andreje Babiše.
Nyní se daňový balíček vrací do sněmovny, pak poputuje k prezidentu Zemanovi. A i když ve finále projde ta rozumnější verze, nic to nemění na tom, že takto zásadní daňové měny s obrovskými dopady na veřejné finance by se měly dělat uvážlivě, a nikoliv takto překotně. Nemluvě o zaplevelení daňového systému různými slevami, výjimkami a sazbami. Ale to třeba zase někdy příště.