Meziroční pokles české ekonomiky o zhruba 11 procent, deficit na 230 miliardách, tedy téměř na polovině ročního „plánu“.
Makroekonomická data mohou působit působivě, nicméně skutečný je rozměr současných hospodářských problémů. V lecčems ho odhalila statistika vývoje mezd.
Takže třeba víme, že nominální – neboli číselně vyjádřená – mzda vzrostla, byť meziročně jen o půl procenta. Reálné příjmy – tedy ty se započítáním inflace – ale poklesly. Neboli lidé si za své peníze koupí o něco méně, a nejde jen o důchodce, kterým chce vláda před Vánoci dát pětitisícový dáreček.
Potvrzují se také obavy, které se týkají dopadu koronaviru na konkrétní oblasti ekonomiky. Lidem pracujícím ve stravování, ubytování a pohostinství klesly příjmy o téměř 12 procent, což kopíruje meziroční propad ekonomiky.
Vypovídající jsou i regionální rozdíly. Mzdy – tedy i ty nominální – klesly v celkem sedmi krajích, tedy zhruba v polovině územních celků. Konkrétně například ve Středočeském, Plzeňském či Moravskoslezském kraji.
Z toho všeho vyplývá, že případná další vládní pomoc oblastem postiženým koronavirem by měla být cílená. Co se sektorů či lokalit týká. Plošná a zároveň pomalá podpora je k ničemu.
Což bohužel neodpovídá dosavadnímu vládnímu přístupu. Ale třeba se časem změní. Buď přístup, nebo vláda.
