Takřka půl roku poté, co koronvairová krize v Česku propukla naplno, se v zemi stále nedostává pracovní síly. Zní to sice na poslední dobu poněkud nezvykle, ale je to tak. Čistě statisticky. Ke konci letošního srpna počet volných pracovních míst stále převyšoval počet hlášených uchazečů o zaměstnání o takřka 62 tisíc.
Samozřejmě, je to vážně jen hrubá statistika. Ne všichni průvodci čínských turistů po staré Praze budou ochotni manuálně pracovat na stavbě za jen část svého předešlého příjmu. Nicméně stále platí, že kdo opravdu pracovat chce, ten pracovat může. Na míle daleko jsme tak od skutečné krize pracovního trhu, kdy se práce nedostává už ani řadě z těch, co „vezmou cokoli“.
Míra nezaměstnanosti v Česku „zázračně“ zůstává na úrovni 3,8 procenta, tedy nejníže v EU i v OECD. Klíčovým důvodem jsou kromě setrvačnosti trhu práce a zpravidla dvouměsíčních výpovědních lhůt samozřejmě také vládní opatření na podporu zaměstnanosti. A nepochybně právě i to, že český trh práce má stále poměrně značnou absorpční schopnost.
Ještě z doby před koronavirovým úderem je u nás vytvořený „polštář“, spočívající v enormním nadbytku volných pracovních míst, který tlumí koronavirový náraz ekonomiky. Příznivý výsledek je ovšem zkreslen i tím, že jen část lidí, kteří během koronavirové krize přicházejí o práci, se již nahlásila na příslušném úřadu práce.
Ve zbývající části roku lze očekávat postupný nárůst míry nezaměstnanosti, která by tak letos měla dosáhnout úrovně šesti procent. To proto, že bude postupně slábnout efekt opatření zaváděných za účelem podpory ekonomiky a udržení zaměstnanosti. Jde o program Antivirus, zavádějící specifickou formu kurzarbeitu, nebo půlroční plošný odklad splátek úvěrů, půlroční odpuštění odvodů či ošetřovné. Ti propuštění, kteří se ještě nenahlásili na úřadu práce, tak také pravděpodobně do konce roku učiní, což jen dále přispěje k růstu míry nezaměstnanosti.
Krize se ale na tuzemském trhu práce zatím projevuje spíše citelným poklesem reálných mezd než vzestupem nezaměstnanosti. Meziroční růst průměrné hrubé měsíční mzdy v letošním druhém čtvrtletí poprvé od posledního čtvrtletí roku 2013 nepokryl inflaci. V reálném vyjádření průměrná mzda klesla, a to o 2,5 procenta. Jedná se o její nejvýraznější pokles také od posledního čtvrtletí roku 2013, kdy propad činil 3,1 procenta. Před sedmi lety se ale v meziročním propadu jednorázově odrazil efekt změny časování výplaty bonusů a prémií. Ty byly v roce 2012 vypláceny nezvykle už na konci roku kvůli vyššímu zdanění v roce 2013, kdy se zaváděla solidární daň z příjmů.
Nebýt podpůrných vládních opatření, byl by navíc kolaps mezd v letošním druhém čtvrtletí ještě výraznější. Vždyť třeba v rámci zmíněného programu Antivirus stát doplácel 60 až 80 procent mzdy zaměstnanců podnikové sféry. Přispíval na mzdu bezmála 800 tisícům zaměstnancům soukromé sféry. Tím vlastně uměle a na dluh navyšoval mzdovou úroveň oproti situaci, jež by nastala bez této pomoci. Bez ní by totiž podstatná část daných pracovních míst zanikla. Takto byly firmy motivovány pracovní místa nerušit. Firmy se tak zatím zbavovaly hlavně agenturních pracovníků.
V reálném vyjádření, po očištění inflaci, to za celý letošní rok s vývojem průměrné mzdy nebude žádná sláva, ačkoli situace se bude po úderu druhého čtvrtletí postupně zlepšovat. Reálně, po očištění o inflaci, průměrná mzda letos vzroste nejvýše o 0,5 procenta. To po tučných letech sice není nic příjemného, ale také se rozhodne nejedná o „katastrofu“ trhu práce.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády
