Komentář Petra Peška: Státovláda a její záliby

Andrej Babiš vábí české důchodce na příspěvek 5000 korun.  Prohlásil, že tyto peníze dává důchodcům vláda, neboli „my“. Přitom ale jde o přerozdělování peněz vybraných od firem a občanů.

Andrej Babiš vábí české důchodce na příspěvek 5000 korun. Prohlásil, že tyto peníze dává důchodcům vláda, neboli „my“. Přitom ale jde o přerozdělování peněz vybraných od firem a občanů. Zdroj: Facebook @AndrejBabis

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) označila otázku, kde příspěvky seniorům vezme, označila za „hloupou a plytkou“ diskuzi.
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) chce vzít patnáct miliard korun určených na seniorské bonusy  z rozpočtové rezervy. Respektive rozplyne se v již schváleném 500miliardovém schodku.
Zvýšené výdaje kritizovala i Národní rozpočtová rada.
4
Fotogalerie

Případů koronaviru opět přibývá, objevují se i v nejvyšších úředních a vládních patrech. Na pozadí latentní pandemie se tu ale šíří ještě nákaza jiná.

Pocit splynutí vlády se státem a s tím související přesvědčení, že když mám zrovna v rukou moc, mohu si dovolit prakticky cokoliv. Třeba bezmezně a neodpovědně utrácet. A u toho mluvit ve stylu „stát jsem já“, jak zní proslulý výrok připisovaný francouzskému králi Ludvíkovi XIV.

Než dojde na konkrétní příklady z poslední doby, jedna malá odbočka. Toto se stává většině vládních garnitur, které jsou u moci příliš dlouho. Výjimečnost nynější situace, kdy tyto projevy vidíme hlavně u tandemu ANO a ČSSD, je násobena okolnostmi. Především ekonomickým propadem, na němž se z velké části podepsal koronavirus. A v neposlední řadě také charakterem a praktikami zúčastněných, tedy „firemním“ pojetím řízení státu ze strany premiéra Andreje Babiše.

Názorným příkladem obou výše zmíněných neduhů se stala debata o pětitisícovém bonusu pro seniory, který ve středu kabinet schválil. Premiér Babiš ve stylu svého vyjadřování prohlašoval, že tyto peníze dává důchodcům vláda, neboli „my“. Přitom ale jde o přerozdělování peněz vybraných od firem a občanů.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová k tomu přidala dvě hojně citovaná uřeknutí. Jednak otázku, kde se na to vezme, označila za „hloupou a plytkou“ diskuzi. A jindy pak zase dodala, že jejím úkolem je přeci rozdávání peněz.

Obojí se pokusila povysvětlit – neboli, bylo to tak trochu vytrženo z kontextu, jak politici rádi říkají – nicméně škoda už se stala. Její výroky začaly kolovat mediálním prostorem i sociálními sítěmi.

Pozadu nezůstala ani ministryně financí Alena Schillerová s tím, že patnáct miliard korun určených na seniorské bonusy se vezme z rozpočtové rezervy. Respektive rozplyne se v již schváleném 500miliardovém schodku. Neboli místo odpovědného hospodaření, kdy by vláda vyvíjela snahu toto manko co možná nejvíc zmenšit, se nad tím prostě mávne rukou. Vždyť už se s tím stejně počítá.

Oprávněně přitom takto astronomický schodek ve středu kritizovala i Národní rozpočtová rada, podle níž je předčasný, neopodstatněný a nadměrný. Že „spíše naplňuje znaky účelových opatření, která nesouvisí s pandemií nemoci COVID-19 a bojem proti jejím ekonomickým dopadům“. Či souvisí s „politickým cyklem“, jak to nazval i guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Prostě vláda si chce naklonit své obvyklé voliče před podzimními volbami, byť to pochopitelně popírá.

Nejde ale jen o samotné prohlubování rozpočtového deficitu nebo o „dárečky“ vybraným skupinám obyvatel. K tomu už zaznělo dost kritiky. Stále patrnější je výše zmíněné přesvědčení, že stát je nástrojem či hračkou ve vládních rukách. A s tím spojený pocit nedotknutelnosti.

Na dokreslení ještě pár dalších výroků. Třeba když premiér na představení nového modelu Škody Enyaq prohlašuje: „Jsem pyšný na naši firmu Škoda Auto.“ Tedy na soukromou firmu vlastněnou německým koncernem…

To, že odmítá nastoupit do karantény po kontaktu s nakaženou hlavní hygieničkou za situace, kdy by to asi většina lidí musela podstoupit, je už opravdu jen drobností.