Dluhy se mají platit, dlužník nemá právo poškozovat věřitele, zní z mnoha stran v debatě o Řecku. Ano, v obecné rovině to platí. Kdyby se tento imperativ zpochybnil, brzy si nikdo nevypůjčí ani korunu. Jenže někdy jsou dluhy prostě nesplatitelné.
Stává se lidem, firmám i státům, že dluhy převýší výrazně jejich možnosti. Lidé či instituce, kteří půjčují předluženému subjektu, jedou ve stejném morálním hazardu jako dotyčný dlužník. Proto je bankrot a právo na něj dlouhodobou součástí právních systémů – již Starý zákon zná pravidelný den odpuštění dluhů.
Atény jasně ukázaly, že dluhy jsou nad jejich možnosti. Země zažila odliv investic, nařízená úsporná opatření ji shodila do vnitřní deflace s výsledkem vysoké nezaměstnanosti a nepokojů. Situace nemá jiné řešení než bankrot či odpis dluhů. Nebude to v historii Řecka ani jiných zemí poprvé.
