Podle jejich sdružení měla celní správa již v roce 2010 informace o smrtelně nebezpečných padělcích lihovin obsahujících látky, které se používají k denaturaci lihu. Celníci samozřejmě tvrdí, že nic takového nevěděli. Tomu se ale dá jen těžko uvěřit.
Mnohem blíže pravdě bude, že jednodušší zkrátka bylo šlapat na paty legálním výrobcům. A garáže, kde se míchal levný alkohol, byly tak dlouho pod jejich rozlišovací schopností, až ve státě vznikl paralelní byznys. Vědět o něm museli i policisté. A také mlčeli.
Ano, stát skutečně selhává. Přibývá nekvalitních potravin, hypermarkety jak na běžícím pásu prodávají prošlé či zkažené zboží. Pančuje se benzin i nafta. U posledně jmenovaných záležitostí máme jedinou kliku – smrt bezprostředně nehrozí. Všechny tyto případy však dokládají, že kontrola byla až dosud bezzubá. Je roztříštěná, patrně i personálně podceněná. Což je přesně ono podhoubí, na němž se náramně daří korupci.
Není to ale vina této vlády, speciálně paralelní alkoholový byznys nelze vybudovat ze dne na den. Ten vznikal léta, během nichž se u moci vystřídaly levicové i pravicové kabinety. Přesto najít cestu z obrovského maléru a mezinárodní ostudy bude muset Nečasova vláda. Odolat přitom hlasům, které volají po tvrdé represi, nebude jednoduché.
Tak třeba doktor Karel Nešpor, asi nejznámější bojovník proti alkoholu, tvrdí, že pokud chce stát problém řešit, musí zvednout daně na alkohol, zavést koncese a tvrdě vymáhat dodržování zákazu prodeje alkoholu nezletilým. To je klasická ukázka, jak do jednoho pytle naházet užitečné s kontraproduktivním. Přesně tomu by se vláda měla vyhnout.
Černému trhu a šlendriánu všeho druhu v Česku mimořádně nahrává jedna málem národní vlastnost. Za slevou by šli Češi, Moravané a Slezané třeba světa kraj. Dokazuje to řada studií a odborníci, kteří se zabývají spotřebitelským chováním, jsou přesvědčeni, že tento trend bude posilovat. Podle nich za to mimo jiné může vyšší DPH a obavy lidí, že bude hůř. Z toho se dá odvodit, že přibývat bude i podvodníků. Chamtivost, chabá kontrola státu a snaha spotřebitelů docílit kýženého s minimálními náklady jsou ingrediencemi smrtícího koktejlu, se kterým se bude muset vláda vyrovnat.
Nejde to naráz, pouhá represe nepomůže. Rozhodně nezabírá dlouhodobě. Takže určitě by se mělo uvažovat i o daních. Přesto, že je to momentálně, byť z úplně jiných důvodů, ošemetné téma.
