Odpověď je známá už dlouho. Mít ho musí, i kdyby pro nic jiného, tak po zdejší vládě ho požaduje Evropská komise, existence zákona je podmínkou pro výplatu evropských dotací. To je zkrátka bez debat. O čem by se ale debatovat mělo, a to klidně i zostra, je kvalita tohoto zákona. V budoucnu by měl zaručit apolitičnost téměř osmdesáti tisíc úředníků, ve státní správě by měl vyvolat něco jako revoluci. A jak známo, není nic horšího než zfušovaný převrat.
Jak bude norma vypadat, ovšem nevíme. Zatím se diskutuje jen o druhé podmínce pro její vznik, pohříchu specificky české. O požadavku Miloše Zemana – buď zákon projde ve sněmovně prvním čtením, nebo já, prezident, nejmenuji vládu. Jak zareaguje budoucí vládní koalice, bylo lehce předvídatelné. Lapidárně to vyjádřil lidovecký poslanec Jurečka – je to požadavek prezidenta, tak se s tím holt musíme nějak vypořádat. Inu ano. Ale zdaleka není jedno jak. Důležitá budou střeva zákona. Ohlídat a třeba rozcupovat jednotlivé paragrafy, to je ten pravý úkol pro opoziční strany. Aby nevznikl legislativní paskvil, to je úkol i pro hnutí Rekonstrukce státu, které si úpravu práv a povinností zaměstnanců státu u politiků do značné míry vymohlo. Snad na to bude dost času.
Diskreditace služebního zákona
Docela jiná záležitost je, že Zeman služební zákon loni v prosinci navíc svázal s pardonem pro lídra hnutí ANO, kterému by lustrační zákon nejspíš znemožňoval když ne vstup do vlády, tak výkon funkce ministra financí. Hlava státu tím služební zákon předem zdiskreditovala. Norma sice lustrační zákon neruší, ale nálepku „lex Babiš“ už jí nikdo neodpáře bez ohledu na to, jaké bude její definitivní znění. Jestli se za udělením prezidentské milosti skrývají jiné záměry či dokonce dohody, momentálně nevíme. Možná je to jen Zemanovo „něco“ pro strýčka Příhodu. V takovém případě si můžeme být zcela jisti, že prezident si to jednou vybere. Pro koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL to nevěstí pranic dobrého.
Pro politické ovzduší bude obecně určitě lepší, když místo Rusnokova kabinetu začne vládnout řádně zvolená politická reprezentace. Ta ale zároveň se svým jmenováním dostane od sudičky Zemana do vínku neblahý dar. Veřejnosti totiž hned na úvod svého působení přináší vzkaz, že zákony neplatí pro všechny. A že když se chce, je možné je obejít.
Není to nejlepší start. Pro kohokoli a kdykoli bude potřeba to bude pádný argument, jak věrohodnost nového kabinetu zpochybnit. Pro oponenty zvenčí a nakonec i pro nespokojence uvnitř partají, které vládní koalici přes mnohé zjevné i latentní problémy daly dohromady.
