Komentář Bohumila Pečinky: Za stranu, nebo za stát? | E15.cz

Komentář Bohumila Pečinky: Za stranu, nebo za stát?

Bohumil Pečinka

Jsou okamžiky, kdy zájmy státu musejí převážit nad zájmy strany. Tak to sociální demokracie udělala po první světové válce, když prvorepublikovou demokracii ohrožoval radikalismus komunistů. Sociální demokraté v meziválečném období politicky i morálně obstáli (na rozdíl od let 1945 až 1948) a významně se zasloužili o stát.

Stát, nebo strana? Tohle dilema měli sociální demokraté řešit i na svém sobotním sjezdu. Už více než šest měsíců si prezident a premiér v demisi hrají se státem a taktizují podle svých mocenských zájmů. Výsledkem je, že stále nemáme vládu s důvěrou.

Miloš Zeman oddaloval vytvoření většinové vlády, aby měl vyděračský potenciál před prezidentskou volbou. Andrej Babiš zase rozehrál složitou partii, na jejímž konci chce vládnout sám, případně jít do předčasných voleb. K tomu stůj co stůj potřebuje legendu, že nešlo vytvořit vládu s ČSSD.

V téhle složité vnitropolitické situaci se sociální demokracie začíná štěpit na dvě skupiny. Na ty, kteří vládli s Babišem v minulosti (sobotkovci), a na ty, kteří chtějí vládnout s Babišem v budoucnu (haškovci).

První ani druzí však nemají dostatek síly a odvahy, aby svůj názor bytelně obhájili, a proto chtěli svalit konečné rozhodnutí na členy strany. Právě ti mají začátkem května v referendu určit, kudy má ČSSD jít dál.

Komentář Martina Čabana: Dárek pro prezidenta

Politicky zralé by ale bylo podívat se, jaké karty jsou na stole, a pokusit se s nimi něco uhrát. V případě ČSSD je to „zadržování Babiše“. To znamená pokusit se získat alespoň trochu vlivné posty (ministr vnitra je základ) a garantovat české veřejnosti, že polistopadový vývoj zůstane zachován. Namísto toho ale bude referendum jako zamaskovaný střet dvou proudů v ČSSD.

Už nyní, chvíli před sjezdem, jsme svědky českého moralismu, který si libuje v představě, že čím hlouběji česká demokracie s Babišem padne, tím důslednější očistný proces nastane později. To možná platí v dlouhodobém horizontu, ale politika se odehrává v rozměru jednoho lidského života. Není vyloučeno, že dnešních špiček ČSSD se jejich děti zeptají: Co jste jako politici dělali, když v zemi sílily autoritářské trendy a docházelo k pronásledování podnikatelů a novinářů?

Glosa Jany Havligerové: Finále je daleko

Je to paradox: ti, kteří s Babišem vládli a legitimizovali jeho střety zájmů, dnes vytvářejí uvnitř ČSSD koalici proti vládě s ANO. A ti, kdo je tehdy kritizovali, si myslí, že za všechno mohl Sobotka a že Babiše lze omezit.

Snad se na sobotním sjezdu objeví odvážný politik, který řekne: Jako před sto lety i dnes se hraje o charakter státu. Zapomeňme na spory a pokusme se alespoň na omezenou dobu „zadržovat Babiše“ a přitom prosadit něco ze svého programu. I kdybychom totiž vládu s ním odmítli, mohou přijít předčasné volby a naše pozice bude ještě horší. Variant vládního angažmá je mnoho, politická odpovědnost jen jedna.

Autor je komentátorem týdeníku Reflex

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!