„Rád bych využil této příležitosti a pozval vás k návštěvě České republiky. Česká republika oslaví v tomto roce 30. výročí sametové revoluce a doufám, že i ve vaší zemi se přechod k demokracii podaří.“ Kontrolní otázka: kterému ze dvou venezuelských prezidentů adresoval Miloš Zeman tato slova? Kdyby se mě před pár dny někdo zeptal, zřejmě bych odpověděl, že jistě diktátoru Madurovi, kterého podporuje i Rusko a Čína. Tedy země, jejichž zahraniční politiku hlava českého státu obvykle věrně kopíruje.
Kupodivu pozvání Hrad oficiálně zaslal vůdci demokratické opozice a prozatímnímu venezuelskému prezidentu Guaidóovi. A stalo se tak navzdory osobním intervencím šéfa českých komunistů Vojtěcha Filipa, který krátce nato na webových stránkách KSČM napsal: „Rozhodně odmítám pokus o státní převrat ve Venezuele, otevřeně organizovaný a sponzorovaný administrativou USA s cílem svrhnout zákonně zvolenou vládu.“ Filip mluví o porušení venezuelské ústavy, což je ovšem mýlka.
V článku 233 ústavy se totiž říká, že nemá-li země prezidenta, je vedením státu na 30 dní pověřen šéf parlamentu, který má vypsat volby. Vzhledem k tomu, že marxista Maduro před půlrokem uspořádal nedemokratické volby a nesložil ústavou předepsaný slib před parlamentem, je Guaidóův výklad ústavy přinejmenším možný. Právě na tom založily desítky zemí svou podporu opozici v čele právě s Guaidóem.
V ústavě je ještě článek 350, v němž se praví, že Venezuelci „neuznají žádný režim, zákon nebo autoritu, jež by byly proti demokratickým hodnotám, principům nebo lidským právům“. Takový režim evidentně vládne v této zemi řadu let. Čeští komunisté se vlastně zlobí, že venezuelská opozice uplatňuje ústavu pro své zájmy. Podobně jako ji oni využili v únoru 1948. Rozdíl je v tom, že oni ji využili k destrukci demokracie, zatímco venezuelská opozice chce vypsat svobodné volby a zahájit cestu národního usmíření.
Ať je Miloš Zeman jakkoli vláčen byznysovými zájmy „kohorty panošů“ ze svého okolí, stále je to politik, který před 30 lety vzešel z étosu sametové revoluce. To jen současní čeští komunisté, kteří drží u moci Babišovu vládu, si myslí, že mohou ovládat všechno a všechny. Nemohou.
Je však docela možné, že KSČM u Miloše Zemana přehlédla jednu věc – nerad se zahazuje s poraženými. Ve chvíli, kdy se proti Madurově politice obracejí jeho vlastní příznivci včetně části armády, prostě vsadil na pravděpodobně vítěznou stranu. Zatleskejme mu, alespoň tentokrát, protože to byla současně politicky správná volba.
