Na představě, že na Hradě sedí bývalý šéf tajné služby, je něco hollywoodsky romantického. Přesto nedává Randákova kandidatura žádný smysl. Kdyby se stal prezidentem, jeho možnosti v boji proti korupci by se omezily na minimum.
Prezidentský úřad by od něj žádal jistou zdrženlivost v úsudku i v komunikaci, hlava státu si musí hlídat projevy bedlivěji než občanský aktivista. A ústava za to nenabízí prezidentovi ani jediný nástroj, který by šel v protikorupčním boji použít.
Randák by si složením prezidentského slibu sám pevně svázal ruce a zalepil ústa. Ale mohl by se cítit důležitě, to zase ano. Vstupem do bojů o Hrad ukazuje, že to je to nejpodstatnější.
