V dobách klidu byly VV na koni – tu poukazovaly na jeden marginální problém za druhým, tu chtěly z centra měst vyklidit feťáky a bezdomovce a nahradit je maminkami s kočárky, jindy zase nafukovaly jednu umělou kauzu za druhou, až to nakonec neustály a doplatily na to samy. I pak byl znak VV doslova všude. Společným jmenovatelem aktivit VV je záměna politiky za mediální kauzy, věcmi veřejnými se staly naprosté podružnosti, jež by závažností vydaly tak na druhou sérii Chalupářů.
Teď se ale hraje nepoměrně vyšší hra. Politika, ať se některá česká média snaží sebevíc, zase musí začít řešit skutečné problémy. Že jde do tuhého, totiž už připouštějí i chroničtí optimisté. Jsou to politici, kteří se musí snažit s něčím přijít. Světoví politici skutečně rokují, snad se i snaží přicházet s řešeními, možná vskutku připouští i jedinou reálnou cestu – nechat padnout Řecko, euro a půlku světa poslat na pár let do hluboké krize. V takovém systému nejsou VV vidět nikde.
V Česku se toto projevuje jedině tak, že ministr financí připustil další zvyšování daní. Kdyby byly VV tím, co jim jméno velí, postavily by se jako reálná opozice tomuto problematickému kroku, jehož pozitivní dopad je přinejmenším sporný. Místo toho jsme svědky něčeho zcela jiného: hádky vznikají nikoli o podstatě a o reálné krizi, ale o stravenky, které jsou sice vděčným, ale pitomým symbolem. A aby toho nebylo málo, opět se objevuje další mediální kauza, která (bohužel zcela reálně) zakrývá to, co již bylo poodkryto. Má-li „kauza Kocourek“ potenciál rozpustit vládu, nechť se tak stane co nejdřív, teď to bude mít nulové dopady. Až padne eurozóna a v Česku bude vládnout cosi řešící ucpaný kanál na Starém Městě, bude to vskutku špatné.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
