K nejšťastnějším místům pro život patří Česko mimo jiné proto, že tu funguje – v první řadě v Praze – vynikající systém veřejné dopravy. Zkoumal jsem na vlastní plíce desítky světových metropolí, ale nikde jsem zatím lepší nezažil.
V Praze je bus nebo tramvaj vždycky poblíž a jezdí v rozumném intervalu ve dne v noci. Od konce dubna budou intervaly v metru a některých autobusů dokonce zkráceny. Každý luxus ovšem něco stojí. Tenhle letos vyjde na 65 milionů korun.
Rychlou a pohodlnou dopravu obvykle neopomenou zmínit zahraniční experti, když se jich zeptáte na důvody, proč si vybrali jako místo pro práci zrovna Prahu. Věc má ale jednu skvrnu. Každý už toho byl svědkem. Revizor s vražedným pohledem kasíruje vyplašeného zahraničního turistu, který sotva vylezl z letadla a ještě táhne kufr. Určitě nechtěl ošidit dopravní podnik o jedno euro za lístek, spíš se správně nezorientoval v systému tarifů. Ale je snadnou kořistí, z toho pokutu jistě a bez větších problémů vyrazíte.
Dotazníky mezi turisty už na problém dávno upozornily, ale tahle ostuda se pořád opakuje. Páni revizoři, zaměřte se, prosím, raději na domácí černé pasažéry. Občas slyším dospělého Čecháčka, jak se bez uzardění chlubí, že i ty 3,5 tisíce korun za roční jízdenku jsou mu moc, takže se vyplatí jezdit načerno a případně zaplatit pokutu. Toho se snažte ztrestat a turistům nekažte dojem z Česka!
