Vyhořelý zaměstnanec je drahý. Bez mentální odolnosti byznys nepřežije, říká Simona Zábržová ze Soulmio
- Bez psychické odolnosti zaměstnanců neexistuje dluhodobě udržitelný výkon, vysvětluje Simona Zábržová ze Soulmio v podcastu Trendy v udržitelnosti, který přináší projekt [ta] Udržitelnost spolu s E15.
- Za jediný den dnes vstřebáme tolik vjemů, co naši předci za celý život. Výsledkem je přehlcení.
- Mladí zaměstnanci hledají v práci smysluplnost a pokud ji nenajdou, odcházejí.
Ještě před šesti lety bylo téma duševního zdraví v českém byznysu téměř tabu. Dnes je situace jiná. „Už to nejsou jen základy psychohygieny. Jdeme do hloubky, kdy řešíme toxické vztahy, šikanu i neustále změny,“ říká Simona Zábržová, zakladatelka a CEO společnosti Soulmio.
Podle ní dochází k zásadnímu obratu, lídři se učí, že hasit vyhoření je drahé a neefektivní. Budoucnost patří prevenci. Přesto jen asi pětina firem přistupuje k duševnímu zdraví systematicky, zatímco zbytek stále volí spíše nárazové workshopy. Podle Zábržové je ale vnímání duševního zdraví jako „měkkého“ tématu, které nesouvisí s výkonem, zásadním přežitkem. „Hard skills a technologie dnes nestačí. Aby lidé zvládali tlak, změny i práci s AI, potřebují mít rozvinuté i soft skills. Jedno bez druhého nefunguje,“ konstatuje.
Tři největší hrozby dnešních kanceláří
Praxe Soulmio u více než 330 firem ukazuje, že udržitelnost byznysu dnes ohrožují tři fenomény. Prvním je extrémní přehlcení, a to nejen pracovní, ale především informační. „To, co dnes nasajeme za jeden den, lidé dřív vstřebávali celý život. Mozek na to není stavěný,“ vysvětluje Zábržová. Výsledek? Psychosomatické potíže a skokový nárůst nemocnosti, který se projeví ztrátami na produktivitě. Podle WHO stojí problémy s úzkostmi a depresemi světovou ekonomiku 1 bilion USD ročně.
Druhým faktorem je rozpad hranic mezi prací z domova a kanceláří. Éra práce na dálku definitivně smazala rozdíl, což vyžaduje opustit přežitý koncept work-life balance a nahradit jej jednotným ‚life balance‘. Posledním kritickým faktorem je pocit samoty a izolace, který zažívají i lidé uvnitř týmů. „Chybí nám mikrosituace. Mikro momenty, kdy se potkáme na chodbě, zasmějeme, pomůžeme si. Mozek tyhle interakce potřebuje,“ vysvětluje Zábržová. Bez těchto vazeb klesá loajalita i výkon a firmy by proto měly vědomě vytvářet prostor pro neformální komunikaci, i když probíhá online.
Velkou roli v proměně firemní kultury hraje i nástup mladší generace. Ta podle Zábržové přináší jiná očekávání, například větší důraz na smysl práce, otevřenost i duševní pohodu. „Není to trend, který zmizí. Je to změna, která tu dlouhodobě zůstane,“ říká.
AI jako pomocník i zdroj stresu
Tento koktejl výzev doplňuje nástup umělé inteligence. Ta sice slibuje radikální efektivitu, ale v týmech vyvolává tak zvaný techno-stres nebo anglicky AI anxiety, tedy úzkost z nahrazení a vlastní nedostatečnosti v digitální éře. Receptem lídrů nesmí být ignorance, ale normalizace strachu skrze upřímnou komunikaci. „Když se vize implementace a používání AI správně nevysvětlí, může vznikat toxická atmosféra. Lidé se potkají v kuchyňce, tam si řeknou své domněnky a ty se pak šíří po celé firmě,“ upozorňuje zakladatelka firmy.
Na druhé straně ale technologie pomáhají. Druhá firma Simony Mendeor Institute používá AI avatary pro trénink manažerů. Zejména introvertní lídři si mohou v bezpečném simulátoru vyzkoušet náročné rozhovory nebo kritickou zpětnou vazbu bez strachu z okamžitého selhání. „Má to velký úspěch, protože můžeme simulovat to, co je pro člověka jinak emočně těžké. Neznamená to ale, že se zavřete před světem. Lidský kouč a mentor jsou dál nenahraditelní,“ vysvětluje.
Praktické tipy pro lídry: Jak začít?
Pro firmy, které chtějí začít řešit udržitelnost skrze péči o své zaměstnance, doporučuje Zábržová začít důkladným auditem. Tedy průzkumem, který odhalí, jak lidé vnímají aktuální změny, z čeho mají strach a dát jim prostor otevřít skrze anonymní průzkum jakékoliv téma.
Zásadní je také nastavení přísné komunikační linky a jasných pravidel pro komunikaci. Tedy používání e-mailu, volání, interní komunikace, WhatsAppu, čímž se předejde neustálému stresovému zápřahu z informačního chaosu, kde všude najdu jako zaměstnanec ty správné informace. Také je potřeba digitální prostředí maximálně polidštit, třeba i banálním sdílením drobných každodenních radostí nebo tipů na výlet, které ve skutečnosti drží tým pohromadě.
„Je dobré si nastavit nějaké rituály. Třeba já mám lampičku a když odcházím z práce, tak ji vypnu. Je to moje osobní kotva, abych si uvědomila, že teď je konec,“ uzavírá Zábržová.
Proč v Česku stále považujeme ponižování na poradách za normu? Jak vypadá rituál „snídaně sama se sebou“ a proč by ho měl zavést každý manažer? Poslechněte si celý rozhovor se Simonou Zábržovou.
