Klimatické plány v šuplíku jsou k ničemu. Města i firmy musí začít u detailů, říká Petr Pavelčík z CI2

Když se v létě rozpálí náměstí nebo déšť během pár minut promění ulice v řeky vody, klimatická změna přestává být abstraktní pojem. Pro starosty i firmy se stává každodenní realitou, se kterou je potřeba pracovat. V tu chvíli přichází na řadu data, strategie, a hlavně schopnost přenést plány z papíru do praxe. Právě s tím pomáhá Petr Pavelčík, ředitel organizace CI2, která se dlouhodobě zaměřuje na měření uhlíkové stopy a budování klimatické odolnosti.

„Odolnost se týká stavu budov, území, infrastruktury i zdraví lidí. Když se jí obec začne zabývat, může lépe řešit zeleň, vodu i veřejná prostranství tak, aby se tam lidem dobře žilo,“ vysvětluje v podcastu Trendy v udržitelnosti.

Plán je začátek, ne cíl

„Zkušenosti z praxe ale ukazují, že i kvalitní adaptační strategie často končí v šuplíku. „Je potřeba, aby existoval člověk nebo skupina lidí, kteří si téma vezmou za své a budou se mu dlouhodobě věnovat. Záleží na prioritách radnice i na zajištění financí,“ upozorňuje Pavelčík.

Rozdíly mezi malými obcemi a velkými městy jsou zásadní. Zatímco menší sídla mohou reagovat rychle a flexibilně, velká města narážejí na složitou infrastrukturu, množství aktérů i konflikty zájmů.

Navíc je tu výrazně silnější efekt městského tepelného ostrova, kdy velké betonové plochy nepropouštějí vodu a historicky vzniklé zpevněné plochy mohou zvyšovat riziko přívalových povodní. „Úkolem je vrátit do měst přírodu tak, aby nejen zmírnila dopady extrémního počasí, ale zároveň fungovala v každodenním životě občanů. Tedy v dopravě, mobilitě i využívání veřejného prostoru. A to je skutečná výzva,“ dodává Pavelčík.

Co tedy může udělat starosta, který chce začít hned zítra? Podle ředitele organizace CI2 stačí, když jednoduše vyjde do obce a podívá se na ni jinýma očima. Měl by si všímat míst, kde chybí stín, kde se drží voda nebo kde se lidem v horku špatně funguje. Právě v těchto detailech podle něj začíná skutečná odolnost.

Uhlíková stopa jako byznysová příležitost

Výrazný posun je patrný i v soukromém sektoru. Uhlíková stopa už pro firmy přestává být jen kolonkou v ESG reportingu. Podle Pavelčíka jí chtějí řešit i samotné společnosti a vnímají to jako konkurenční výhodu i součást svého byznysu.

CI2 navíc provozuje program, který firmám umožňuje kompenzovat emise podporou projektů přímo v Česku, například výsadbou dlouhověké zeleně v obcích. Pavelčík ale varuje před zjednodušenými „odpustky a greenwashingem. „Offset musí být vždy jen doplňkem, ne řešením. Základem je emise skutečně snižovat vlastními kroky v provozu,“ konstatuje.

Data z Antarktidy v českých ulicích

Zásadní roli v celém procesu hraje také zapojení mladé generace. Organizace CI2 pomáhá propojovat radnice s místními školami, aby se děti o klimatu neučily pouze teoreticky. Praktická opatření přímo ve školách či jejich areálech jim umožňují lépe pochopit souvislosti než samotná výuka z učebnic, přičemž škola zároveň funguje jako centrum komunity, kde se setkávají rodiče i další skupiny obyvatel.

Aby veřejnost pochopila naléhavost změn, CI2 zprostředkovává i unikátní propojení s českým vědeckým výzkumem na Antarktidě. Póly jsou „ledničkou planety“, která vyrovnává výkyvy klimatu. Organizace zároveň ukazuje, jak dění na druhém konci planety přímo souvisí s tím, jestli u nás v obci bude sucho nebo přívalový déšť.

Zkušenost s polárním výzkumem a fascinace polární faunou přitom dokáže žáky nadchnout natolik, že se z pasivních posluchačů stávají aktivními hybateli změn, jak ve svých školách, tak obcích i komunitách.

Jak funguje česká databáze uhlíkové stopy a proč by firmy měly začít právě u ní? V čem mají malé obce v adaptaci oproti metropoli výhodu? A proč je v boji s klimatickou změnou stejně důležité budování silných sociálních vazeb jako samotné technické parametry budov? Poslechněte si celý rozhovor s Petrem Pavelčíkem v podcastu Trendy v udržitelnosti.