Výrobky dostanou nový parametr. Kromě ceny půjde porovnat i uhlíkovou stopu, říká Markéta Jechová z PWC

Udržitelná transformace se potýká s vlnou skepticismu, kterou odstartovalo druhé volební obrobí prezidenta Donalda Trumpa ve Spojených Státech. Ty podle očekávání pod jeho vedením už podruhé odstoupily od Pařížské dohody, která signatáře zavazuje bojovat proti změnám klimatu. Markéta Jechová, senior manažerka služeb v oblasti udržitelnosti v PWC, říká, že není třeba klesat na mysli. „Jedna věc jsou symbolická gesta a druhá realita. Emise skleníkových plynů v USA v prvním Trumpově volebním období v letech 2017 až 2021 nepřestaly navzdory odstoupení od dohody klesat,“ podotýká.

Stejně tak podle ní nedošlo po americkém vzdoru v prvním ani ve druhém případě k lavinovému efektu v podobě ochodu dalších států, čehož se mnozí obávali. „Stále tady máme 194 zemí, tedy téměř celý svět, který se k pařížské dohodě hlásí a snaží se dekarbonizovat,“ zdůrazňuje Jechová.

Největšími emitenty skleníkových plynů v absolutních číslech jsou dnes podle ní Čína, dále USA, Evropská unie, Indie a Rusko. Pokud se ale emise přepočtou na HDP, má nejlepší výkon ekonomiky na jednotku vypuštěného CO₂ Evropská unie. Po ní následují Spojené státy, Indie, Čína a Rusko.

Čína, která vypouští čtyřikrát více skleníkových plynů než EU, je podle Jechové zdrojem častých mýtů. Ačkoli buduje uhelné elektrárny a celkové emise zatím nesnižuje, hlásí se k Pařížské dohodě a má dekarbonizační plán. Jen zamýšlí být uhlíkové neutrální až o dekádu později než Evropa, tedy v roce 2060. „Je to například největší světový investor do obnovitelných zdrojů energií, do elektromobility či baterií,“ upozorňuje Jechová.

Evropská cesta není marná

Každopádně je to Evropa, která chce být prvním uhlíkově neutrálním kontinentem a expertka PwC tento záměr chválí. Zdůrazňuje, že Green Deal zejména v Česku často vyvolává negativní reakce, ale je třeba si uvědomit, že během pěti let jeho existence se tu objevily nové vynálezy, technologie a možnosti, které by bez něj nejspíš nebyly.

„Máme v moři větrné turbíny, které bychom jinak asi vůbec nestavěli. Máme tady chemickou recyklaci plastů a vůbec se hodně zabýváme recyklací. Dokonce přemýšlíme, že bychom na ni nasadili roboty, protože je to docela špinavá a nebezpečná práce. Nebo přemýšlíme o vodíkové ekonomice, což jsou zatím náznaky, ale je to dobrý směr,“ vypočítává Jechová.

Evropa Zelenou dohodu uvádí v život mimo jiné obrovským množstvím zákonů, které přicházejí v poměrně rychlém sledu. „Za těch pět let je jich asi sto, možná i sto padesát, kdybychom počítali i delegované akty,“ přibližuje expertka PWC. Zároveň ale připomíná, že jde o velkou společenskou změnu, která se přirovnává k New Dealu, s jehož pomocí se Spojené státy snažily vymanit z velké deprese v třicátých letech minulého století.

Evropská komise se navíc na kritiku regulační smršti snaží reagovat. Například odložila nástup emisních povolenek pro domácnosti známých pod zkratkou ETS2, normu proti odlesňování nebo zavádění povinného vydávání firemních zpráv o udržitelnosti.

Zároveň EU nezůstává jen u nařizování. „Také vyčlenila v tomto desetiletí jeden bilion eur na transformaci a peníze opravdu do různých projektů plynou. Jen jsme možná v Čechách nebyli tak šikovní, abychom je náležitě využili,“ říká Jechová.

Ve prospěch životnosti

Jakkoli se EU snaží z některých regulací slevit nebo na ně dát firmám více času, nové jsou na cestě. Jednou z klíčových je evropské nařízení o ecodesignu pro udržitelné výrobky. „Protože jsme hodně spotřební společností a spotřebováváme stále víc, motivací je, aby nám výrobky vydržely déle. A nejen po záruční dobu, jak to dnes někdy bývá,“ vysvětluje expertka PWC. Když už produkt doslouží, má nařízení svými požadavky usnadňovat jeho recyklaci, aby se zvýšila oběhovost materiálu.

Zajímavou novinkou, kterou tato úprava zavádí, je digitální pas výrobku. V něm bude mimo jiné uvedena jeho uhlíková stopa. Spotřebitelé se tak při nákupech budou moci rozhodovat nejen podle ceny a dalších parametrů, ale i podle emisí, které vzniknou za celou dobu životnosti produktu. Mělo by tak jít o další motivaci firem k tomu, aby usilovaly o co nejnižší emisní stopu své výroby. „Některé kategorie produktů tam ale nebudou, a to například potraviny, krmiva pro zvířata nebo výrobky obranného průmyslu,“ doplňuje Jechová.

Jakou klimatickou dohodu už máme úspěšně za sebou, přestože ji provázely stejné problémy jako tu Pařížskou? Co jsou přínosy a slabiny emisních povolenek? Jaké nové normy z oblasti udržitelnosti nás ještě v nejbližší době čekají? Nejen to se dozvíte z rozhovoru s Markétou Jechovou.