Regulace jako konkurenční výhoda: Jak těžit z DORA, NIS2 či AI Act?
DORA, NIS2 i AI Act, evropské regulace, které ve velkém promlouvají do toho, jak firmy nakládají se svými daty, technologiemi nebo umělou inteligencí. Leckdo je vnímá jako brzdu inovací, ony ale zároveň nastavují nové minimum kvality. Kdo si všechny požadavky osvojí dřív, má výhodu před konkurencí a lepší vyhlídky na další expanzi za hranice.
DORA, NIS2 i AI Act mají společný jmenovatel. Promítají se do vyšších nároků na technologickou architekturu i interní procesy a mají široký dopad na IT řízení i práci s dodavateli.
„Víme ale, že část trhu není schopna tyto požadavky efektivně naplnit. Typicky jde o organizace s fragmentovanými systémy, nízkou mírou automatizace nebo historickým technologickým dluhem. Regulace tak přirozeně funguje jako filtr, který odděluje škálovatelné a robustní hráče od těch ostatních,“ vysvětluje Tomáš Páral, CEO MoroSystems, kteří vytváří software pro finanční instituce. Jsou tak jedni z těch, kdo při naplňování požadavků poskytují součinnost.
Regulace jako příležitost k posílení pozice
Rozdíl mezi průměrnými a lídry trhu se podle něj neodvíjí od toho, zda regulaci splňují, ale jak ji implementují. „Pro připravené instituce to není hrozba, ale příležitost k posílení pozice,“ říká Tomáš Páral, CEO MoroSystems.
Tradičně se nutnost dodržovat zákony a regulace odsouvá až na konec procesu – jako vrstva, která se „dolepuje“ na hotový technologický produkt. Dlouhodobě ale není takový přístup udržitelný, protože generuje dodatečné náklady, zpomaluje inovace a komplikuje škálování.
Naopak organizace, které přistoupí k principu „compliance-by-design“, integrují regulatorní požadavky přímo do návrhu systémů a procesů. Výsledkem není jen naplnění požadavků, ale především efektivnější fungování celé organizace a výběr spolehlivých dodavatelů.
Pokud jsou kontrolní mechanismy, auditní stopy nebo řízení rizik integrované přímo v systému, odpadá potřeba jejich dodatečného zavádění. „Organizace se tak vyhýbá opakovaným zásahům do architektury, krizovým auditům i zdlouhavým schvalovacím procesům. Compliance se tím přestává stávat brzdou, a naopak umožňuje plynulejší škálování produktů i služeb,“ vysvětluje Páral.
Důvěra jako klíčový diferenciátor
Regulace zároveň zásadně posiluje význam důvěry. Povinnosti v oblasti transparentnosti, dokumentace nebo vysvětlitelnosti – zejména v případě AI Actu, který upravuje nakládání s daty, jež využívají nástroje umělé inteligence – nutí firmy být otevřenější vůči klientům i partnerům. Důvěra vytváří nový konkurenční parametr, protože teď je možné prokázat, jak systém funguje, jaká rizika nese a jak jsou tato rizika řízena.
Škálovatelnost napříč trhy
Jedním z méně diskutovaných přínosů je dopad regulací na expanzi. Firmy, které splní požadavky DORA, NIS2 nebo AI Actu, si tak budují standardizovaný základ pro fungování v rámci celé Evropské unie. Díky tomu se snižují náklady i čas potřebný pro vstup na nové trhy. Regulace se tak z operativní úrovně posouvá na úroveň strategického řízení.
„DORA, NIS2 i AI Act nastavují nový standard toho, jak mají moderní digitální služby fungovat. Nejde jen o splnění jednotlivých požadavků, ale o celkový přístup k návrhu systémů, řízení rizik a práci s daty,“ zdůrazňuje Páral.
V praxi se podle něj ukazuje, že organizace, které berou regulaci jako součást návrhu, mají výrazně jednodušší cestu při škálování, auditech i spolupráci s partnery.
„Podobný přístup dlouhodobě uplatňujeme i v MoroSystems. Při návrhu řešení počítáme s požadavky na bezpečnost, auditovatelnost a odolnost už od začátku, protože víme, že jejich dodatečné doplňování je vždy složitější a nákladnější,“ podotýká Tomáš Páral, který nečeká nic jiného, než se regulace budou dál vyvíjet a zpřísňovat. Firmy, které na to budou připravené systémově, získají výhodu, protože už budou stavět na dobrém základu a ne začínat od nuly. A právě takto získaný čas dnes rozhoduje.
