Jak uspět na trhu práce v době AI? Základem je komunikace a budování vztahů, říká manažer z ManpowerGroup
- Umělá inteligence (AI) zásadním způsobem proměňuje dovednosti, které firmy po zaměstnancích požadují.
- Počet pracovních míst se zatím celkově zásadně nemění, naopak v Evropě stále chybí lidé s potřebnými kvalifikacemi.
- Základem úspěchu na trhu práce v době AI jsou takzvané soft skills, říká v rozhovoru pro e15.cz regionální prezident pro střední a jižní Evropu personální společnosti ManpowerGroup David Herranz.
Nástup umělé inteligence výrazně proměňuje trh práce. Spíše než samotný počet pracovních míst se podle regionálního prezidenta společnosti ManpowerGroup pro střední a jižní Evropu Davida Herranze mění požadavky firem na schopnosti zaměstnanců. Za stěžejní považuje takzvané soft skills neboli měkké dovednosti. Jedná se například o komunikační dovednosti, schopnost práce v týmu, kritické myšlení, ale také empatii či zvídavost. Právě ty mají rozhodovat o budoucím úspěchu člověka na trhu práce.
„Musíte umět najít lidský přístup. Rozdílovým faktorem v budoucnu bude schopnost propojovat lidské bytosti. I proto jsou soft skills super relevantní. Jak budete komunikovat? Jak skutečně vybudujete vztahy a vazby? Jak projevíte empatii a jak moc empatičtí dokážete být, abyste porozuměli tomu, co se děje? Jak moc budete zvídaví? Zvědavost je dnes jednou z nejžádanějších dovedností,“ říká v rozhovoru Herranz.
Je současný vliv umělé inteligence na trh práce aktuálně přeceňovaný, nebo už vidíte nějaké konkrétní dopady?
Určité dopady tu samozřejmě jsou. Možná ještě ne na takové úrovni, jak to vypadá, že by mohly být, ale jsou. Začínáme pozorovat určitý vliv u profilů nastupujících zaměstnanců, zejména u takzvaných bílých límečků. A co také vidíme, je to, že se mnoho firem snaží najít způsob, jak se co nejlépe adaptovat na potřebu využívat umělou inteligenci. Zatím ale nevidíme nějaký velký dopad, pokud jde o celkový počet pracovních míst. Ve skutečnosti téměř ve všech zemích, které řídím, spíše rosteme. Jde spíše o to, jak se posouvají samotné pracovní profily a jaké dovednosti firmy hledají. To je v tuto chvíli to nejdůležitější.
Jaké dovednosti tedy firmy v souvislosti s umělou inteligencí aktuálně vyhledávají?
Přibližně 40 procent dovedností, které dnes firmy vyžadují, se změní. Takzvané soft skills zůstanou zásadní. Firmy se čím dál víc soustředí na to, aby měly jistotu, že jejich lidé disponují těmi správnými soft skills. Pokud jde o nové dovednosti, bude klíčové vědět, jak umělou inteligenci používat. Když dnes některé firmy obsazují pozici – a to je trend, který vidíme – hledají spíše schopnosti než jen konkrétní dovednosti. Co to znamená? Schopnost je něco, co může být naplněno člověkem nebo generativní AI. Generativní AI však musí být kombinována s člověkem. Musíme si čím dál víc zvykat na hybridní týmy, kde lidé a generativní AI pracují společně. Proto soft skills zůstanou a k nim se v jakékoli pozici přidá schopnost vytěžit z umělé inteligence maximum.
Často slýcháme, že zatímco spousta pracovních míst kvůli AI zanikne, řada nových díky ní vznikne. Vidíte už dnes nějaké nové profese, které vznikly právě díky umělé inteligenci?
Toto se neděje přes noc. Je zajímavé, že se na to ptá hodně lidí. Spíše než se ptát, jaká pracovní místa budeme mít zítra, bychom se měli ptát, která dnešní pracovní místa už jsou jiná. Když dnes najímáme nového obchodníka, musí to být někdo, kdo bude mnohem efektivnější, protože používá umělou inteligenci. Bude se pak muset soustředit mnohem víc třeba na budování vztahů se zákazníky než na samotnou správu účtů, která už bude výrazně více automatizovaná. Takže se to už děje. Většina firem už u stávajících pozic vyžaduje jiný soubor dovedností než v minulosti. Ta transformace už probíhá.
Souběžně s tím samozřejmě vidíme i nové pozice, jako jsou například prompteři. Ještě před rokem jsem vůbec nevěděl, co to je, a dnes se na nás obrací spousta firem s tím, abychom jim pozici promptera obsadili. A co to vlastně je? Je to někdo, kdo umí správně komunikovat s umělou inteligencí a dokáže z ní vytěžit maximum. Nakonec se to ale stane přirozenou součástí všech současných profilů, je to normální evoluce.
David Herranz
Španělský manažer a expert na trh práce působící v ManpowerGroup, jedné z největších personálně-pracovních agentur na světě. Ve společnosti je prezidentem pro rozsáhlý region zahrnující státy jižní a střední Evropy. Během své kariéry působil také v Latinské Americe a Spojených státech amerických.
Na základě vašich dat tedy celkový počet pracovních míst aktuálně spíše roste, než aby klesal?
Nevidíme nikde na světě, že by počet pracovních míst kvůli umělé inteligenci klesal. Mění se ale poptávka po různých dovednostech. Společně se Světovým ekonomickým fórem jsme dělali analýzu a zjistili jsme tři věci. Jak už jsem říkal, 40 procent dovedností se změní, 60 procent úkolů by se dalo nějakým způsobem automatizovat. A zatřetí – a to je důležité –, přestože víme, že mnoho dovedností se změní a mnoho úkolů bude automatizováno, méně než 50 procent zaměstnanců dostává nějaké školení. Tím nejdůležitějším je teď to, jak zaměstnance rekvalifikovat, aby tento úkol zvládli. Nevidíme tedy velký dopad na počet pracovních míst. Vidíme ale obrovský dopad na transformaci pozic, které právě teď obsazujeme.
Třeba u juniorních pracovních pozic ale už dopady AI na počet míst hmatatelné jsou, i když ne všude stejně. Například v Londýně řada vysokoškoláků těžko hledá startovací pozice v oblastech jako administrativa, IT nebo marketing, protože tuto agendu už zvládá AI. Pozorujete tento trend i vy?
Vidíme, že to je riziko a že se to začíná dít. Mohu to doplnit informacemi z jiné instituce – jsem součástí Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (WBCSD). Dělali vynikající průzkum toho, co se děje v souvislosti s umělou inteligencí, protože je to ve skutečnosti i součást udržitelnosti. Pokud práci vnímáme jako hodnotu, tak udržitelná práce je super důležitá věc.
Jedním z hlavních závěrů bylo, že toto by mohlo být poprvé v novodobé historii, kdy dojde k výpadku v předávání znalostí mezi generacemi. Je to poprvé, co se v určitých profesích – z nichž jste některé zmínil – nová generace neučí od té předchozí. To je samozřejmě riziko. Proto musíme mladším generacím pomoci, aby byly ve využívání AI mnohem agilnější, dokázaly z ní vytěžit maximum a mohly se zapojit do této nové podoby pracovního trhu.
Nezačíná tento problém už ve školách? Neměly by právě školy vést studenty k tomu, jak pracovat s nástroji umělé inteligence a připravit je na svět, který jí bude plný a kde ji budou denně potřebovat?
Máte pravdu. Děje se to ale u každé podobné evoluce v nedávné historii. Řekl bych, že formální školský systém přichází k těmto evolucím či revolucím vždy se zpožděním. Myslím si, že pro nováčky na trhu práce musíme hledat doplňkové vzdělávání, aby dokázali najít své místo a správně se na trh práce napojit.
Kdybych měl dát v této specifické době nějakou radu kterémukoli učiteli, řekl bych mu: „Je těžké držet krok s nejnovějšími technologiemi. Ale je docela snadné zaměřit se na to nejdůležitější pro budoucnost, a to jsou soft skills.“ Lidé, kteří na tom budou z pohledu soft skills dobře, nebudou mít s uplatněním na trhu práce žádný problém a z umělé inteligence vytěží maximum. Ve finále jde o automatizaci. Umělá inteligence nebude dělat práci za vás. Bude ji dělat s vámi.
Když se podíváme na firmy – myslíte si, že je pro každého zaměstnavatele výhodnější udržovat si nyní základnu juniorních pracovníků, i když to pro něj třeba není aktuálně ekonomicky výhodné? Protože v budoucnu bude potřebovat seniory a bez učení se na jednodušších úkolech se z člověka zkrátka manažer nestane.
Samozřejmě. Proto jsem předtím zmiňoval, že toto by mohl být okamžik, kdy ztratíme přenos znalostí mezi generacemi. A to je obrovské riziko nejen pro firmy, ale pro celou společnost. Tady bychom mohli přijít o naše hlavní jádro znalostí. Zda si myslím, že se to skutečně stane v masovém měřítku? Nemyslím si. Věřím, že firmy, vlády i instituce budou dostatečně chytré na to, aby tomuto výpadku v předávání znalostí zabránily.
Bude to ale jiné. Ten rozdíl bude v tom, že si už nebudete muset pamatovat všechny krále, kteří vládli v Česku za posledních tisíc let. Tohle už nebudete potřebovat. Co budete potřebovat, je schopnost velmi rychle si najít a zpracovat informace a znalosti, které hledáte. To je to podstatné – musíte umět číst a interpretovat informace, které získáte. To je ten jiný soubor dovedností, který bude v budoucnu efektivní.
Pokud byste měl dát pár jednoduchých rad mladým lidem, kteří nyní vstupují na trh práce nebo na něj brzy vstoupí – na co by se měli připravit? Jaké hlavní dovednosti by měli svému budoucímu zaměstnavateli nabídnout?
Zaprvé je třeba říct, že vliv AI, jak ho teď vnímáme, se týká profilů typu bílých límečků, což představuje jen určité procento celkové pracovní síly. Obecně řečeno, každého se to dotkne buď trochu, nebo velmi výrazně v závislosti na práci, kterou hledá.
U pozic, kde je vyžadována správa velkého nebo dokonce nadměrného množství informací, si musíte uvědomit, že informace samotné už bude spravovat technologie. Vy informace spravovat nemusíte. Musíte vědět, co s nimi udělat. Musíte umět najít lidský přístup. Rozdílovým faktorem v budoucnu bude schopnost propojovat lidské bytosti. I proto jsou soft skills super relevantní. Jak budete komunikovat? Jak skutečně vybudujete vztahy a vazby? Jak projevíte empatii a jak moc empatičtí dokážete být, abyste porozuměli tomu, co se děje? Jak moc budete zvídaví? Zvědavost je dnes jednou z nejžádanějších dovedností.
Máme firmy, které už nevyžadují diplomy a tituly. Požadují lidi, kteří jsou zvídaví. Chtějí lidi, kteří jsou dostatečně zvědaví na to, aby se učili. Schopnost učit se, schopnost přeučit se a být připraven vytěžit z AI maximum, to je z mého pohledu to, co bude v budoucnu znamenat rozdíl – nejen samotné znalosti. Nechci říct, že znalosti nejsou relevantní, ale chci zdůraznit, že musíte klást důraz na soft skills, protože data a informace budou v maximální možné míře zautomatizovány. Těm, kteří dnes vstupují na trh práce a míří do oblastí, kde se pracuje s velkým množstvím informací, bych poradil: soustřeďte se na to, jak věci zrealizovat, a nejen na to, co víte. Informace, které udržíte v hlavě, už dnes nejsou tak podstatné.
Evropa se však zároveň potýká s nedostatkem talentů, respektive kvalifikovaných pracovníků. Jak by se to dalo vyřešit? Kde má Evropa hledat talenty?
Je to vlastně zajímavé. Řešíme, co se stane s těmi, kteří se s AI budou potýkat, a zároveň se bavíme o tom, co budeme dělat s pracovními pozicemi, které nedokážeme obsadit. Obě tyhle věci se dějí současně. Je tu nesoulad mezi dostupným talentem a požadovaným talentem. Jedním z hlavních řešení je to, co už jsem zmiňoval – neustálé zvyšování kvalifikace a rekvalifikace, abychom měli k dispozici přesně to, co potřebujeme.
U některých našich klientů, a to i v továrnách či automobilkách, už vidíme, že po nás požadují specifické schopnosti a dovednosti a nezajímají je tolik formální tituly. Někdy se stane, že nemůžeme najít konkrétního inženýra s příslušným titulem, tak se jich zeptáme: „Jakou přesnou schopnost od něj požadujete?“ Zkusme tuto schopnost vytvořit. Zkusme najít lidi, kteří jsou aktuálně na trhu dostupní. Pokud umělá inteligence některé segmenty trhu promění, můžeme tyto uvolněné lidi vyškolit, aby získali potřebnou dovednost, a pozice tím zaplnit. To je ta nejjednodušší cesta. V některých zemích už existuje řada aktivních politik zaměstnanosti, které se snaží lidi přeškolovat a přesouvat je z jednoho průmyslu do druhého.
I když ale západní Evropa toto dělá, stále nám chybí potřební lidé. Neexistuje jiné řešení než přivádět lidi ze zahraničí. Různé státy k tomu pochopitelně přistupují různě, ale demografický problém v západní Evropě zkrátka máme. Proto musíme obsazovat pozice lidmi, kteří v našich zemích hledají příležitost. Ve finále to bude kombinace obojího. Zvyšování a doplňování kvalifikace našich vlastních lidí pomůže hodně, ale zároveň budeme muset náš trh doplnit cizinci.
Takže kvitujete snahy Evropské komise lákat pracovníky z celého světa?
Myslím, že je to jeden z přístupů. Pokud nemáme dostatek vlastní pracovní síly a chceme obstát v poměrně náročném geopolitickém prostředí, kde se chce Evropská unie udržet na špičce, musíme mít možnost najít kapacity, které nám tu konkurenceschopnost zajistí. To znamená vytvořit příležitosti pro ty, kteří k nám chtějí přijít. Regulovaná imigrace pomáhá Evropě zvyšovat svou konkurenceschopnost a je to jedno z řešení, které máme jako region a unie k dispozici.
Jak byste z hlediska talentu a pracovní síly srovnal konkurenceschopnost Evropy s USA nebo Čínou?
Řekl bych, že Spojené státy nemají ten demografický problém, který máme my. Jsou zemí, která roste. Jejich ekonomika roste velmi rychle, a proto potřebují stále více lidí. S demografickým úbytkem, jaký máme v Evropě, se nepotýkají. My v Evropě ekonomicky nerosteme, ale lidi přesto potřebujeme, protože naše demografická křivka je mnohem horší než kdekoliv jinde.
Čína je pak úplně jiný příběh a čelí jiným výzvám než my. Nedá se to vůbec srovnávat. Je to obrovský trh. Stali se velice konkurenceschopnými už před lety a dnes naplno využívají technologie, které velmi dobře kombinují s lidskou silou. Evropa ale musí jít jinou cestou, protože nemáme ani demografii Číny nebo USA, ani jejich technologickou úroveň.
V globálním měřítku teď panuje zajímavá soutěž. Nacházíme se v multilaterálním geopolitickém prostředí, kde má Evropa stále šanci uspět. Musíme ale vyřešit náš hlavní problém, a tím jsou talenty. Musíme získat ten správný talent, abychom dokázali být dostatečně konkurenceschopní. A to se zatím nedaří. Myslím si, že všechna řešení, o kterých jsme se bavili – jak zvýšit a změnit kvalifikaci našich vlastních lidí, ale také jak sem v případě potřeby přivézt ty správné lidi ze zahraničí –, budou naprosto nezbytná. To platí bez ohledu na to, jak masivně budou vlády a soukromý sektor investovat do toho, abychom měli lepší technologie než naši konkurenti.
Které země v Evropě jsou podle vás nejlépe připraveny na transformaci pracovního trhu pod tlakem umělé inteligence? A které naopak zaostávají?
Je to úzce spjato s legislativou a regulací. Čím je stát přeregulovanější, tím pomaleji se bude novým technologiím přizpůsobovat, protože ty staré regulace musíte neustále upravovat. Řekl bych, že mnohem agilnější jsou v tomto ohledu země severní Evropy.
Dovolte mi uvést jeden statistický údaj, který vám to možná trochu osvětlí. My se pohybujeme v takzvaném staffingovém průmyslu – najímáme pro firmy lidi, aby mohly být dostatečně flexibilní. A v našem odvětví existuje indikátor zvaný „míra penetrace“, který ukazuje, jaký podíl lidí na pracovním trhu pracuje přes personální agentury. Evropský průměr se pohybuje kolem 2,2 až 2,3 procenta. Existuje přitom jasná korelace mezi mírou penetrace staffingového průmyslu a výší platů. Nejvyšší platy v Evropě jsou v Nizozemsku, kde se míra penetrace blíží ke třem procentům. Nejnižší platy jsou pak v zemích jako Portugalsko nebo Řecko, kde je tento indikátor pod 0,5 procenta.
Co z toho vyplývá směrem k vaší otázce? Čím regulovanější je daná země a její trh práce, tím je méně flexibilní a tím méně příležitostí nabízí. Pokud se chcete rychle přizpůsobit takto masivní technologické disrupci, bude flexibilita naprosto klíčová. A proto si myslím, že státy jako právě Nizozemsko – díky své flexibilitě a méně rigidní regulaci – budou v adaptaci na tyto obrovské změny mnohem agilnější.
To by nakonec mohlo hrát do karet Spojeným státům, kde je míra regulace mnohem menší, že?
Absolutně. Když vezmeme ten stejný indikátor, v USA je to 2,7 procenta, tedy blízko těm nizozemským třem procentům, protože jsou prostě mnohem agilnější. Někdy se u nás v Evropě vede velká debata o tom, jestli máme trh regulovat proto, abychom se chránili, nebo proto, abychom byli agilní. Pokud chcete být agilní, nemůžete trh regulovat příliš. Je těžké najít v tom správnou rovnováhu.
Mohu vám říct, že dnes jsou na tom lépe země, které jsou trochu méně sešněrované a trochu pružnější, jako zmíněné Nizozemsko. Není to super velká ekonomika, ale je velmi dynamická. Pak máme jiné evropské země, které tuto dynamiku nemají a mají to mnohem složitější. Spojené státy s méně regulacemi jsou mnohem flexibilnější a agilnější.
Na závěr jedna osobnější otázka. Jak umělá inteligence a nové technologie změnily v posledním roce vaši každodenní práci?
Dokážu zpracovat mnohem více informací než kdy dříve. Někdy jsem měl pocit, že se všemi těmi zprávami, které se na mě valí, nedokážu vůbec prokousat. Dám vám příklad: používám AI nástroj, kterému jsem dal oprávnění číst mé e-maily. Na konci dne ho poprosím o shrnutí. Místo toho, abych četl 120 e-mailů, přečtu si jedno shrnutí, což mi zabere 15 minut. Pak se zeptám: „Musím na něco z toho naléhavě reagovat?“ A on mi řekne: „Ano, musíte odepsat tomuto člověku, svému šéfovi a tomuto klientovi.“ A já na to: „Skvělé, děkuji.“ Tím pádem jsem mnohem efektivnější a udělám více práce za méně času. Díky tomu se mohu víc soustředit na vztahy s kolegy a svými podřízenými.
Ve finále totiž pracuji v prostředí, které tvoří lidé. Já musím svůj čas investovat do nich. Musím rozumět tomu, co potřebují a jak se cítí – třeba i to, jestli se kvůli umělé inteligenci necítí v ohrožení. To vyžaduje spoustu času, který teď díky AI mám k dispozici. I proto věřím, že nám umělá inteligence naše schopnosti jen rozšíří a vylepší.
