Tohle město už není pro mladý. Junioři ve finanční metropoli začínali kariéru, kterou nyní přebrala AI
- Londýn přestává být vstupní bránou kariéry, počet juniorských pozic prudce klesá.
- Umělá inteligence a vysoké náklady práce vytlačují absolventy z trhu.
- Mladí lidé čím dál častěji narážejí na „začarovaný kruh“ bez praxe a zvažují odchod jinam.
Londýn se z města, které dlouho fungovalo jako přirozený magnet pro absolventy z celé Británie i zahraničí, stále rychleji mění v symbol opačného trendu. Mladí lidé do něj dál míří za kariérou, kontakty a kulturním životem, jenže po příjezdu zjišťují, že právě pro ně práce ubývá. V metropoli, která žije z kancelářských profesí, navíc dopadají změny spojené s umělou inteligencí dříve a tvrději než jinde, píše agentura Bloomberg.
Ještě nedávno byl londýnský start kariéry téměř samozřejmou součástí životního plánu ambiciózních absolventů napříč Británií. Dnes se z něj pro část mladých stává spíše frustrující čekání na první šanci. Dobře to ilustruje příběh dvaadvacetiletého Thanima Rahmana, který loni dokončil informatiku na londýnské Goldsmiths. Na profesní síti si po promoci vystavil fotografii v taláru a profil označil štítkem „Open to Work“. Od té doby rozeslal desítky žádostí o práci, vrátila se ale jen jedna jediná pozvánka k pohovoru.
„Když jsem šel studovat informatiku, čekal jsem, že po těchto dovednostech bude velká poptávka,“ říká Rahman Bloombergu. Místo toho podle něj v roce 2026 slyší hlavně to, že softwarovou práci stále více přebírá AI. Soutěžit s technologií, která sice chybuje, ale senior ji umí rychle opravit, je podle něj pro čerstvého absolventa mimořádně těžké.
Na číslech je vidět, že nejde o ojedinělý případ. Podle dat pracovního portálu Adzuna se počet absolventských pozic v Londýně propadl zhruba ze 13 tisíc v roce 2019 na něco málo přes dva tisíce na začátku letošního roku. A právě v britské metropoli je problém nejviditelnější: práci tam hledá přibližně čtvrtina ekonomicky aktivních lidí ve věku od 16 do 24 let. To je nejvyšší podíl v celé Británii a zároveň horší výsledek, než jaký vykazují jiné velké evropské metropole včetně Paříže nebo Madridu.
Londýn přitom netrápí jen obecné ochlazení ekonomiky. Místní pracovní trh mimořádně silně stojí právě na těch profesích, do kterých dnes AI zasahuje nejdříve a nejsilněji: administrativě, profesionálních službách, IT nebo financích.
Zaměstnavatelé podle personálních agentur ruší část juniorských rolí, automatizují rutinní úkoly nebo přesouvají nábor do levnějších částí země. Z pohledu absolventů to znamená jediné: vstupní pozice mizí.
Daniel Harris z Robert Walters UK & Ireland popisuje trend poměrně přímo. Firmy podle něj v kancelářských profesích buď nahrazují juniorské pozice automatizací, nebo je obsazují mimo Londýn. Z dat Adzuny navíc vyplývá, že zatímco před deseti lety připadala na metropoli zhruba třetina všech absolventských míst, dnes je to už jen asi pětina.
Do problému se navíc promítá i politika. Labourističtí představitelé sami připouštějí, že vyšší náklady spojené se zaměstnáváním situaci dále zhoršily. Nábor se firmám prodražil kvůli růstu minimální mzdy i odvodům, což je citelné hlavně ve službách, maloobchodu a gastronomii. Právě tam přitom mladí lidé tradičně získávali první zkušenosti. Richard Olszewski, labouristický šéf rady v Camdenu, říká, že od rodin stále častěji slyší stejný příběh: dospělé děti zůstávají doma, protože se nedokážou osamostatnit.
„Pořád nám říkají totéž: nemohou překonat tu první překážku, tedy že nemají praxi. Posílají stovky žádostí a dál dostávají zamítavé odpovědi,“ shrnuje Olszewski. Pro vládu premiéra Keira Starmera je to nepříjemné i politicky. Už začátkem května čekají zemi komunální volby a právě v Londýně může nespokojenost mladých voličů labouristickou stranu bolet víc než jinde.
Dopady jsou vidět i na konkrétních životních drahách. Třeba čtyřiadvacetiletý Konrad Rynski po studiích politologie a po magisterském titulu z London School of Economics nenašel místo ve veřejné správě ani v analytice. Nakonec jedenáct měsíců pracoval jako kuchař v hospodě. „Působí to jako past,“ říká. Londýn se podle něj prodává jako město příležitostí, ale jeho známí v Bruselu nebo jinde v Evropě prý nacházejí práci snáz.
Podobně mluví i Rita Iminova, která se do Londýna přestěhovala po dokončení magisterského studia korporátního práva. Poslala zhruba dvacet přihlášek, ucházela se o stáže i pozice koncipientů, ale bez výsledku. Vysoké nájmy v britské metropoli tak dál hradí jen díky rodičům. „To stres ještě zvyšuje,“ říká.
Právě tady se láme londýnský paradox. Město stále přitahuje nové absolventy představou, že právě zde se rodí kariéry. Jenže pracovní trh se mění rychleji než jeho pověst. A zatímco prestiž Londýna zůstává, pro čerstvé absolventy je stále častěji drahým a vysoce konkurenčním místem, kde titul sám o sobě nestačí. Pro část z nich tak začíná být nejrealističtějším plánem odchod jinam.
