Legendární novinář CNN Richard Quest v Praze varoval před Trumpem. Zajímají ho jen sféry vlivu, Evropa je mu ukradená, řekl

Moderoval jste debatu mezi někdejším guvernérem Miroslavem Singerem a exprezidentem Václavem Klausem. Překvapilo mě, jak se Singer ostře ohradil proti Klausovi, když bývalý prezident řekl, že je chyba navyšovat výdaje na obranu. Co překvapilo vás?

Singer neměl jinou možnost než se k tomu postavit negativně. Klaus se pevně vyjádřil proti zvýšení obranných výdajů a proti tvrzení, že hrozí nějaké nebezpečí. Pokud by Singer s tímto názorem nesouhlasil, mohl by být vnímán jako někdo, kdo s tím souhlasí. 

Ale přece to byl Klaus, kdo Singera jmenoval guvernérem centrální banky, a ti dva spolu dodnes v mnohém souhlasí.

To je pravda, ale musíte si uvědomit, že to bylo dávno a Klausova nominace už není relevantní. Vzpomeňte si na to, jak Donald Trump jmenoval Jeroma Powella guvernérem Fedu. Jmenoval ho, ale to neznamená, že schvaluje všechno, co Powell udělal.

Bylo ale velmi zvláštní, že Singer i Klaus se pokusili obhájit Trumpovy lži. Ani jeden nechtěl zvažovat škody, které tím vznikají, a ani nechtěli přemýšlet o tom, zda cíle ospravedlňují prostředky. To jsem slyšel vícekrát v posledním měsíci – je to jen vyjednávací strategie.

Trumpovo chování se dá snadno omluvit jako vyjednávací strategie, ale škody, které způsobuje na okrajích, jsou tak monumentální, že je nelze ignorovat. A to je to, co jsem se pokusil vysvětlit. Není možné to oddělit. To, co dělá, má dalekosáhlé následky. Dám vám příklad: Když jsem se setkal s Ngozi Okonjo-Iwealovou, šéfkou Světové obchodní organizace, říkala mi: „Uklidněte se, Richarde, jen se uklidněte. Podívejme se na to, co dělá, ne na to, co říká.“ A já jsem se jí ptal: „Jste si jistá?“ Po čtyřech týdnech jsem se s ní potkal v Ženevě a ptal jsem jí: „Stále chcete, abych se uklidnil?“ A ona řekla: „Už to neříkám.“

Měl svět věnovat více pozornosti Trumpovým celním opatřením?

Je snadné to považovat za vyjednávací strategii, ale pokud to způsobí škody, které nelze opravit, musíme to brát vážně. A to je problém, se kterým se potýkáme. Trumpovo chování nemůžeme ignorovat.

Jak chápete celý ten Trumpův chaos, který je zaprvé nepředvídatelný a zadruhé nepřátelský vůči evropským spojencům a Ukrajině?

Změny americké politiky vůči Ukrajině jsou legitimní, ale pro Evropu to ukazuje na velmi závažnou věc. Evropa příliš spoléhala na USA a teď vidí, jak moc se ta situace změnila. A nikdo si to nechtěl přiznat, dokud nepřišel Donald Trump. Nikdy by si nikdo nepomyslel, že by USA mohly zpochybnit článek 5 NATO. Trump přišel a všechno to změnil.

Proč to ale dělá?

Je mu to jedno. Trumpova „Amerika na prvním místě“ znamená, že Amerika bude vždy hájit své vlastní zájmy a nebude se příliš starat o evropské spojence.

Ale Amerika je přece stále ekonomicky propojena s Evropou, potřebuje ji. I bezpečnostně na sobě oba bloky desetiletí spoléhaly.

Trump má jasně definovaný pohled na sféry vlivu – v Číně je to Si Ťin-pching, v Rusku Putin, a Trump se soustředí na Ameriku. Co se týče dalších oblastí, jako jsou Ukrajina, Gruzie nebo Tchaj-wan, Trump to nechává na těchto zemích, aby se rozhodly, co chtějí dělat. On se soustředí na své vlastní zájmy a na to, co se děje v jeho „sféře vlivu“, tedy v Grónsku, Kanadě a Panamě. To je celé o principu „quid pro quo“ – když zůstanu v mém dvorku, zůstaneš ve svém.

Evropa ho tedy nezajímá, protože nemá jednoho jasného lídra?

Ano, je to obrovské selhání Evropy. A proto se pořád vracíme k otázce, kdo by měl být lídrem. Může vůbec Evropa mít jednoho lídra? Odpověď je jasná – ne, protože tuto otázku si nikdy neklademe. Nikdy se nezeptáme, co vlastně chceme. Chceme federální stát Evropy, nebo volné sdružení národů?

Co by podle vás Evropa měla udělat? Co je ta správná cesta?

Evropa se musí rozhodnout, co vlastně chce. Pokud nechce jednotnou Evropu, pak bude mít méně efektivní Evropu, to je prostě fakt. A to je otázka, na kterou se nikdo neodváží odpovědět. A tím vznikají problémy, jako třeba v České republice. Každý stát musí rozhodnout, co dál, jakým směrem se vydat. A tam se to opravdu komplikuje, protože jak Donald Trump ukázal, každý stát se začíná dívat na svou vládu a ptát se: „Proč nejste víc jako Trump? Proč místo evropských ideálů neprosazujete naše národní cíle?“ A to je problém, který teď vidíme v několika zemích.

Takže toto je trend, který budou následovat ostatní?

Ano, už se to děje, třeba teď před kanadskými volbami. Trump má jasnou filozofii – Amerika na prvním místě. Ale i on sám, jak ukázal, dělá spoustu věcí, které jdou proti sobě. Například pokud chce zrušit zelenou politiku a zároveň uvalit tarify, to je kontraproduktivní. To je celé o jeho egoismu. Jeho politika je postavená na tom, že Amerika je nejlepší. Ale jak říká jeho neteř Mary, je to čistý narcismus. A pokud bychom měli porovnávat jeho filozofii s jinými vůdci, třeba s Vancem, tak je to úplně jiný příběh.

Jaký je rozdíl mezi Trumpem a Vancem? Proč je Vance vůči Evropě ještě mnohem víc nepřátelský než Trump?

Vance je ovlivněn válkami v Iráku a Afghánistánu. Vidí USA jako zemi, která ztrácí svou moc a důvěru. To ho formovalo, což vysvětluje jeho silně protievropskou orientaci. Pro něj je Evropa jen parazitující entita.

Ale přece není vina Evropy, že USA už nejsou tak dominantní supervelmocí jako před dvaceti lety.

On si myslí, že ano. Evropané po celá desetiletí profitovali z amerických investic a zajištění bezpečnosti, ale i oni se vrátili k protekcionismu. A Trump je jen reakcí na to, co se děje.

Evropa už padesát let využívá americkou pomoc, ale zároveň se vyhýbá odpovědnosti. A to Trumpa irituje. Ale je důležité si uvědomit, že USA to dělaly i pro sebe – aby získaly globální vliv a mohly prodávat svoje produkty, včetně letadel a zbraní. Takže to nebylo zcela nezištné.

Škoda Auto ekonomický růst nespasí, vzkázal guvernér Michl. Trump pro ČNB není výzvou

Finance a bankovnictví

Jak vnímáte českou obsesi korunou? Proč podle vás Češi nechtějí euro?

Česká koruna je zajímavý symbol suverenity. Mnoho lidí v Česku se obává, že přijetí eura by znamenalo ztrátu části národní identity. Když se podíváte na ekonomiku, tak vidíte, že ČR je připravena připojit se k euru. Česká ekonomika je velmi dobře řízená, ale jde o suverenitu, o to, co ztratíte, když přijmete euro. Pokud máte vlastní měnu, máte určitou kontrolu nad ekonomikou.

Je tu ještě jeden argument, který se často přehlíží: česká koruna je v dlouhodobém horizontu posledních třiceti let velmi silnou měnou. Její příběh je vlastně obrovským úspěchem.

Česká koruna ukazuje, že je silná, protože ekonomika je dobře propojena, i když euro dominuje v Evropě. České ekonomice se daří, a to i přes tlak, který přináší euro.

Je třeba zmínit i historii. Když bylo euro zaváděno, byly tam velké slabiny, především v oblasti rozpočtových deficitů. Politici tehdy slíbili, že to opraví, ale nikdy se tak nestalo. A to je problém eura – staví na nestabilních základech, což vidíme i v dnešní době.

Česká národní banka se rozhodla ve velkém nakupovat zlato. Co si o tom myslíte?

Zlato je fascinující. Je to nejvíc „neužitečná“ a zároveň „emocionální“ investice, jakou si dokážete představit. Má obrovský symbolický význam, ale ve skutečnosti je to naprosto zbytečný kov. Když se podíváte na strategii centrální banky, jejím cílem není jenom zajištění, ale i psychologický faktor, že drží něco stabilního. A to je důvod, proč se zlato stále považuje za „bezpečný přístav“. Ale dlouhodobě to není nejlepší investice, protože to nemá reálnou hodnotu, která by se odrážela ve světové ekonomice.