Stát podpoří půlmiliardou univerzitní startupy, říká šéf CzechInvestu Petr Očko
Česká republika selhává v přenosu výsledků výzkumu do praxe. Firem, které vzešly z univerzitního prostředí a dokázaly přitom ekonomicky využít získané know-how, je jako šafránu. Rýsuje se ovšem koncepční řešení. Fondy zakládané univerzitami mají investovat do startupů vzešlých z akademické půdy, plánuje dočasný šéf agentury CzechInvest a náměstek ministra průmyslu a obchodu pro digitalizaci a inovace Petr Očko. „Dokážu si představit, že se univerzity spojí a udělají společný seedový fond. Máme na to připraveno zhruba půl miliardy korun z Národního plánu obnovy,“ říká.
Jak stát podporuje vznik inovací?
Česká republika na tom ve výzkumu inovací není úplně špatně. Z veřejných zdrojů jde na výzkum poměrně hodně peněz, téměř čtyřicet miliard korun ročně. Docela dost peněz míří na inovace i z firemního výzkumu. Na veřejné zdroje společně se soukromými výdaji na výzkum připadají skoro dvě procenta HDP. Otazník zůstává u schopnosti koncentrovat podporu na klíčová témata a schopnost převádět výzkum do praxe. V tom stále selháváme, a nejsme jediní. Když se ale podíváme na některé evropské země, jako třeba Velkou Británie nebo Švýcarsko, jsou na tom lépe.
Máme ale novou strategii chytré specializace, takzvané RIS3, která dokáže dobře stanovit cíle podpory. Je založena na datech, to dříve chybělo, dřívější podpora byly spíše seznamem přání. Zmapoval se tedy výzkumný a inovační potenciál firem a to, jaké jsou trendy. Tam, kde se protnou, je naše priorita. A tam chceme zacílit pomoc jak z národních, tak evropských zdrojů. Nově tam jsou v návaznosti na data společenské výzvy, které mají pro českou společnost zásadní charakter a které vyžadují cílené úsilí. Typicky to může být zvýšení energetické účinnosti nebo budoucnost mobility. Nikdy na prioritách nebyla shoda.
V neposlední řadě teď s CzechInvestem rozjíždíme projekt Technologická inkubace. Reaguje na nedostatečný převod výzkumu do praxe. Inovativních spin-offů vznikajících návazně na akademický výzkum je minimum.
Ve zdravotnictví se jich však v poslední době pár objevilo, ne?
Ano, například Diana Biotechnologies. Takových je málo, našly by se nějaké v IT, každý rok se někdo objeví. Jeden z problémů spočívá v tom, že spin-offy sice vzniknou, ale mimo systém. Ani ne se zlým úmyslem, ale know-how té instituce přeteče do firmy. Peníze jdou potom té firmě.
To je tedy z pohledu státu nežádoucí?
Není to úplně žádoucí, ani to nepodporuje, aby se ten systém nakopnul. Tohle se v úspěšných zemích, jako jsou Spojené státy, Izrael nebo Švýcarsko, neděje. Před lety jsme se byli podívat ve Stanfordu a ptali jsme se, jestli se jim někdy nestane, že by si někdo založil startup bokem s využitím know-how z univerzity. Hleděli na nás vyjeveně, jestli nejsme odněkud z Balkánu a možná ještě více z východu. To se u nich nedělá, kdyby to někdo zkusil, v té komunitě skončí. Na druhé straně mají transparentní a jednoduchá pravidla pro transfer technologií. Nemají tak svázanou legislativu jako my a funguje to. U nás je problém složitá legislativa, máme zákon o vysokých školách, pak o veřejných institucích, pak o veřejných zakázkách a tak dále. Udělat legální spin-off z univerzity je složité a trochu odvážné. Kvestoři se tomu často brání, že to je na hraně zákona.
Investor nedá peníze do nápadu, dokud není oddělený v samostatné entitě, protože jinak musí nalít peníze do vysoké školy. Každý, kdo na nějaké takové škole někdy byl, ví, že to je obrovský moloch, kde se polovina peněz ztratí v administrativě nebo na jiných ústavech.
Před čtyřmi lety jsme proto s kolegy udělali spin-off návod, mimo jiné inspirovaný i metodikou pro komercializaci výsledků výzkumu ze Stanfordu. V českých podmínkách jsme tomu říkali dekriminalizační dokument, který říkal, jak je možné udělat spin-off tak, aby nikoho nezavřeli. Obava například byla, že pro školu je to vyvádění majetku.
Tunelování?
Spin-off se dá samozřejmě založit zcela legálně. Ne všichni tomu ale vždy přejí. Mělo to nějaký efekt, spin-offy se objevují více. Ale je tomu potřeba pomoci, myslím, že je nutné změnit legislativu.
Jakým způsobem?
Vše se to řídí zákonem o podpoře výzkumu, který myslí na klasickou podporu pomocí veřejných soutěží, které dělá Grantová agentura, nebo institucionální podpory, které se dávají vysokým školám nebo jiným institucím. Ale nemá žádné flexibilní mechanismy na dynamičtější podporu startupů.
Klasická veřejná soutěž spočívá v tom, že podle zákonu musí vzniknout odborný poradní orgán, program, rada programu, jsou tam pevně stanovené lhůty, musí proběhnout hodnocení formálních kritérií, poté odborné hodnocení a musí se sejít odborné orgány. Trvá to půl roku. O moc to zkrátit nejde.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
