List The Wall Street Journal připomíná, že příjmy jednoho procenta nejbohatších Američanů byly posledních více než 20 let nejméně stabilní ze všech příjmových skupin. Příjmy bohatých Američanů rostou a padají spolu s vývojem ekonomiky a akciových trhů, a tito lidé tak na krizi navzdory mylné všeobecné představě doplatili nejvíce.
Počet těch, kdo vydělali ročně nejméně milion dolarů (asi 18 milionů korun), se v krizových letech 2007-2009 propadl o 40 procent na zhruba 237 tisíc a jejich průměrné příjmy klesly o téměř 50 procent, Naproti tomu celkový příjem lidí s ročním příjmem do 50 tisíc dolarů v té době klesl pouze o dvě procenta. Vyplývá to z údajů federální daňové služby IRS.
Podle údajů centrální banky USA zažili během tří posledních ekonomických recesí v roce 1990, 2001 a 2009 nejbohatší Američané také nejhlubší pokles hodnoty majetku ze všech skupin. Tato čísla vyvracejí věčně omílané ideologické fráze o tom, jak „bohatí jenom bohatnou a chudí chudnou.“
Je těžké udržet se mezi nejbohatšími
Bohatí Američané jsou často ze zvyku zpodobňováni jako dědičná plutokracie, to už ale dávno neplatí. „Dnešní elity neustále procházejí otáčecími dveřmi, které z nich dnes dělají zbohatlíky a zítra padlé krále,“ píše list. Podle jedné studie se od roku 1994 udrželo na seznamu 400 Američanů s nejvyššími příjmy déle než jeden rok jen 27 procent z nich.
Tyto poznatky uvádějí do reálnějšího světla úterní zprávu Rozpočtového úřadu Kongresu, podle níž se příjmy jednoho procenta nejbohatších Američanů v letech 1997 až 2007 zvýšily v průměru o 275 procent, mnohem rychleji než příjmy ostatních skupin. Je evidentní, že zmíněné jedno procento označuje ty, kdo byli v této skupině v roce 2007, což jsou z valné části úplně jiní lidé než ti, co v ní byli o deset nebo dvacet let dříve.
Před válkou vládla opatrnost
Kdysi to bylo jinak, protože před druhou světovou válkou a v prvních desetiletích po ní bylo jedno procento nejbohatších skupinou z hlediska příjmů i hodnoty majetku nejstabilnější. Jejich příjmy jako rentiérů nebo opatrných finančníků rostly za dobrých časů spíše podprůměrně, ve špatných dobách ale také méně klesaly.
Zlom nastal podle WSJ v roce 1982, kdy se nejbohatší vrstva odtrhla od zbytku ekonomiky a její příjmy začaly v dobrých dobách raketově růst. Podíl jednoho procenta nejbohatších na úhrnu příjmů se do roku 2008 zdvojnásobil na 20 procent a jejich podíl na celkové hodnotě majetku stoupl ze zhruba pětiny na třetinu. S prudkým růstem příjmů a bohatství však také přišly těžké pády, v nichž se členství v elitní skupině podstatně změnilo.
Financializace bohatství
Ekonomové tento fenomén vysvětlují vedle nástupu nových technologií a globalizace především „financializací“ bohatství. Znamená to, že dnes je mnohem více bohatství spojeno s růstem akciových trhů než s vývojem celé ekonomiky. Velkou část majetku mají dnešní bohatí ve formě akcií. Akciový trh je ale až dvacetkrát kolísavější než cyklus ekonomické konjunktury a recese, takže majetky bohatých jsou mnohem nestabilnější. Globální kapitál navíc často vytváří mnohem více než kdysi řadu různých typů bublin, jejichž krach může rychlokvašené milionáře připravit o všechno.
Dnešní boháči také bývají mnohem zadluženější než někdejší spořiví „milionáři odvedle“. Dluh jednoho procenta nejbohatších Američanů se v letech 1989 až 2007 více než ztrojnásobil na 600 miliard dolarů a rostl rychleji než jejich majetek.
Výdaje bohatých se pohybují ještě divočeji než jejich příjmy – kolísavost výdajů nejvyšších deset procent podle příjmů je více než desetinásobná proti výdajům spodních 80 procent. To má pode listu zásadní vliv zejména na trhy vysoce luxusního zboží jako závodních koní, letounů Gulfstream nebo jachet.
