Casey Research: Za dluhovou krizi může nadbytek měny

Jinak řečeno, na světě je pětkrát více měny než zlata v centrálních bankách.
Například americký dolar byl vždy něčím kryt: do roku 1971 zlatem, do roku 2000 ropou, potom už ničím. Dolary se začaly tisknout v nekontrolované míře, bez jakéhokoliv opěrného reálného bodu v ekonomice. Cena zlata následně začala prudce stoupat a průměrný růst dosáhl asi 10 procent ročně. Současná dluhová krize podle Casey Research v jisté míře způsobena ztrátou důvěry v měnu, která není podložena, nebo kryta něčím hmatatelným, jen imaginárními a často bezcennými dluhopisy.
Zlato, jehož mmotnost se udává buď v gramech, nebo v trojských uncích (trojská unce = 31,1034807 gramů), ve své historii bylo využíváno jako jistá forma peněz přinejmenším od roku 560 př. n. l. až do konce Brettonwoodského měnového systému v roce 1971. Bylo používáno k přechování hodnoty jak mezi jednotlivci, tak státy.
Zlato nerezaví
„Vezmeme-li v potaz jeho vysokou hodnotu, jednoduchost při uchovávání a možnosti transportu, je tento krásný žlutý kov vyhledávanou a bezpečnou investicí. Zlato nerezaví a udržuje si neustále přitažlivou hřejivou žlutavou barvu. Zlato slouží jako základní prostředek pro zachování hodnoty zvláště v dobách různých krizí, což je dnes obzvláště aktuální. Jedná se o konzervativní investici, která nejspíš nepřinese velký zisk, ale může zabránit ztrátě. Zlato je zkrátka jediná pravdivá mezinárodní měna. Po možném zkolabování současného měnového systému se možná vrátíme zpět o 2500let a začneme zas platit zlatými mincemi“, uvádí přední obchodník s drahými kovy a šperky Candemir Kocak z pražského Euro Gold Centra.
Podle Casey Research budou v krátkodobém horizontu centrální banky vládám a bankám nadále tisknout „nekryté“ peníze, ale v dlouhodobém horizontu bude ztráta důvěry v měnu natolik velká, že dojde k měnové sebedestrukci. Jakmile se problémy rozšíří po celém světě, tak se trh s dluhopisy a měna navzájem zničí. Kdyby mělo dojít k ustanovení nějaké nové měny, tak ta musí být téměř jistě nějakým způsobem navázána na zlato a další komodity.
„Centrální banky umí potisknout papír, ale neumí vytisknout zlato“, připomíná majitel společnosti Douglas Casey. Národní banky, které vlastní asi 19 procent celosvětového množství zlata (asi 160 000 tun) od šedesátých let minulého století nezvyšují jeho zásoby, ale prudce roste množství papírových bankovek, které vydaly. Tento trend je podle analytiků neudržitelný.
Jak postupovala devalvace dolaru:
V roce 1792 byl americký dolar definován v pevném poměru ke zlatě a stříbru. Jeden dolar (USD) byl ražen ze stříbrných mincí o hmotnosti 24 g. Razily se však i zlaté mince v hodnotách 10 a 20 USD o hmotnosti 16 a 32g čistého zlata. V roce 1900 byl zrušen stříbrný standard a americký dolar byl nadále vázán pouze na zlato.
V roce 1971 prezident Nixon zlato zcela odpoutal od dolaru a jeho cena skokově vzrostla. Unce zlata se nedala koupit levněji, než za 200 USD. Hodnota jednoho dolaru tehdy klesla na 0,1555g zlata.
Do roku 2000 se veškerá světová produkce ropy kótovala na světových burzách v dolarech. Dalo by se říci, že dolary byly kryté alespoň ropou, kdo ji chtěl získat, musel nejdříve nakoupit dolary a až pak „černé zlato“. Krytí americké měny touto komoditou vedlo k tomu, že její znehodnocení mezi roky 1980-2000 bylo prakticky nulové.
Po roce 2000 však americký dolar začal ztrácet exkluzivitu a ropa se začala prodávat i v jiných měnách, jako je euro, jen, juan, riál, atd.