Mansori ve své analýze odmítl rozšířený názor, podle něhož byla dluhová krize vyvolaná tím, že vlády postižených zemí utrácely nad své poměry. To je přitom oficiální postoj, který se odráží v podmínkách naordinovaných Řecku, Irsku a Portugalsku mezinárodními věřiteli.
Krize je podle ekonoma naopak výsledkem sil a rozhodnutí, které stály mimo kontrolu vlád periferních zemí - zejména náhlého a prudkého přílivu kapitálu po zavedení eura v podobě úvěrů či nákupů státních dluhopisů.
Mansori to dokládá srovnáním rozpočtových a platebních bilancí evropských zemí. Všechny periferní krizové země měly v letech 2000-2007 nejvyšší deficity běžného účtu platební bilance a u všech je také patrný prudký růst těchto schodků od konce 90. let, kdy přijímaly euro. (Platební bilance zahrnuje export a import služeb a zboží, příchozí i odchozí zahraniční investice a přesuny finančních prostředků.) Jejich rozpočtové schodky v té době žádný vyhraněný směr neměly.
„Kapitálová bonanza“, jak ekonomové prudký růst přílivu kapitálu označují, byla podle Mansoriho přímým důsledkem zavedení eura, po němž mohli investoři z jádra eurozóny snadněji investovat do periférie bloku. Problémem však bylo zastavení a zvrat těchto toků po globální finanční krizi let 2008-09, konstatoval Mansori.
Příliv kapitálu se na zvýšení spotřeby neprojevil
Podle Mansoriho také není pravda, že by periferní země jako Řecko využily mohutného přílivu kapitálu ke zvýšení vládní a soukromé spotřeby. Podíl spotřeby na domácích nákupech zde ve sledovaném období naopak klesal, zatímco podíl kapitálových investic rostl.
Mansori stejně tak nevidí problém ani v tom, že by v krizových zemích byla nadprůměrná inflace nebo se tam snižovala konkurenceschopnost kvůli neefektivnímu trhu práce. Problém je podle něj v „systémově nevyhnutelném zhodnocení směnného kurzu“.
„Je nutné uznat, že jakmile tyto země přijaly euro, uvedlo to do pohybu mocné síly, v jejichž důsledku byla finanční krize pravděpodobnější a zřejmě i nevyhnutelná, bez ohledu na to co vlády periferních zemí dělaly,“ uvedl Mansori. „Nezodpovědné chování periferních zemí ke krizi eurozóny nevedlo, vedla k ní sama jednotná měna,“ uzavřel.
Vývoj zadlužení Řecka vůči HDP
Krugman: Trvání na vyrovnaných rozpočtech povede k recesi v celé Evropě
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, který na analýzu Mansoriho odkázal na svém blogu, k tomu dodal, že země eurozóny nemají po zbavení se vlastních měn žádný nástroj, který by mohl jejich platební bilance ovlivnit. Za jedinou možnost, jak krizi řešit označil „expanzivnější fiskální a měnovou politiku silnějších evropských ekonomik“, tak aby to okrajovým zemím vytvořilo lepší prostředí pro export do Německa a dalších zemí jádra měnové unie.
Krugmanovi je jasné, že Německo od plánu snižování rozpočtového deficitu neustoupí, a věští tak katastrofu v podobě návratu celé Evropy do recese. Kromě Berlína ostře kritizuje německou politiku úspor a protiinflační tažení Evropské centrální banky, která po recesi už dvakrát zvýšila své úrokové sazby.
Krugman namísto poukazování na hyperinflaci v Německu 20. let upozornil na srovnání dnešní situace s politikou německého kancléře Heinricha Brüninga v letech 1930-32. Jeho trvání na vyrovnaném rozpočtu a deflačním zlatém standardu vedlo ke zhoršení hospodářské krize se známými neblahými důsledky pro politiku.
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
