Deset zemí s největším počtem jaderných bloků. Přinejmenším dvacítku reaktorů ohrožuje válka
Řada států považuje jadernou energii za vysoce spolehlivý, a navíc ekologický zdroj elektřiny. Stavět a provozovat reaktory však pro mnohé není snadné a zkušenosti z posledních let ukazují, že udržet rozpočty a harmonogramy je přinejmenším v západním prostředí v praxi nemožné. V tomto tisíciletí navíc odvětví zasadila tvrdou ránu nehoda v japonské Fukušimě, až v posledních letech některé země opětovně ztrácejí obavy z atomu. Podívejte se, komu nukleární flotily stárnou, a čí se naopak dynamicky rozvíjejí.
10. Británie
9 reaktorů
Spojené království z jádra vyrábí zhruba patnáct procent své elektřiny. Jenže atomová kapacita země od přelomu tisíciletí klesá a řada reaktorů zřejmě doslouží koncem dekády či ve třicátých letech. Energetická politika země je nyní z velké míry řízená snahou o snižování emisí skleníkových plynů. Ambiciozním vládním cílem je 24 gigawattů nové nukleární kapacity do roku 2050, které by zajišťovaly čtvrtinu výroby elektrického proudu.
Hlavním britským jaderným projektem je Hinkley Point C v hrabství Somerset na jihozápadě Anglie. Má mít dva reaktory o výkonu 1600 megawattů. Výstavbu, která začala v roce 2018 a vede ji francouzská EDF, ale provázejí zpoždění. Místo zprovoznění jedničky v roce 2025 se nyní počítá nejspíš s rokem 2030.
Dalším připravovaným projektem je jaderná elektrárna Sizewell C, momentálně ale panují obavy z velkého bobtnání rozpočtu. EDF však divoké spekulace odmítá. Země zároveň poměrně dost sází na malé modulární reaktory, do jejichž vývoje investuje například Rolls-Royce.
9. Japonsko
14 reaktorů
Japonská jaderná energetika se do světové historie navždy zapsala v březnu 2011. Havárie v elektrárně ve Fukušimě, vyvolaná vlnou tsunami, byla po Černobylu druhou největší katastrofou tohoto druhu a ovlivnila nejenom domácí, ale i světový přístup k atomou. Některé země v čele s Německem po ní začaly od tohoto zdroje ustupovat.
Problémem ostrovů je ovšem nedostatek jiných zdrojů energie, jádro tak bylo do havárie národní strategickou prioritou. Do roku 2011 generovalo Japonsko skoro třetinu elektřiny ze svých reaktorů, a do roku 2017 dokonce původně plánovalo zvýšení podílu jádra na její produkci na čtyřicet procent.
Po havárii však císařství padesátku reaktorů vypnulo a do provozu se jich po prověrkách vrátilo pouze čtrnáct. V současnosti Tokio opět vzalo atom na milost a jeho cílem je mít do roku 2040 alespoň pětinu elektřiny z jádra. Nyní je to méně než desetina. Důvodem změny pohledu je rozvoj energeticky náročných odvětví, jako je AI a výroba polovodičů.
8. Ukrajina
15 reaktorů
Ukrajina svou poměrně rozsáhlou flotilu reaktorů zdědila ze sovětské éry a je na ní silně závislá. Za normálních okolností generuje zhruba polovinu elektřiny. Po ruské invazi do země v roce 2022 se ukrajinské elektrárny začaly intenzivně řešit z řady důvody v čele s bezpečností. Opakovaně se řešilo, že boje a ruské vzdušné útoky ohrožují přinejmenším tři elektrárny.
Největší pozornost přitom po celou dobu směřuje k té Záporožské se šesti reaktory, tedy největšímu evropskému jadernému provozu. Ta je od počátku agrese pod ruskou kontrolou a neprodukuje žádný elektrický proud. Mezinárodní agentura pro atomovou energii se dlouhodobě snaží zajistit bezpečnost místa a opakovaně varuje před bojovými aktivitami v lokalitě a její blízkosti.
Kyjev se mezitím snaží co nejvíce oprostit od jaderné závislosti na Rusku a spolupracuje především se severoamerickou společností Westinghouse. O ukrajinské jaderné elektrárny projevuje zájem i prezident Donald Trump, který například v rámci mírového plánu navrhoval budoucí americký provoz té v Záporoží.
7. Kanada
17 reaktorů
Kanada je uranová velmoc. Její význam vzrostl po začátku války na Ukrajině v souvislosti se snahou Západu sehnat pro své jaderné provozy palivo, které nemá ruskou a ideálně ani čínskou stopu. Dlouhodobě je považovaná za lídra v oblasti jaderného výzkumu a atomových technologií. Kanadské firmy v současnosti také vlastní společnost Westinghouse, kterou získaly po jejím bankrotu v roce 2017.
Není divu, že země také provozuje sedmnáct reaktorů, které jí poskytují patnáct procent elektřiny. Ottawa má nyní v plánu stavbu velkých reaktorů nové generace a také se soustředí na vývoj malých modulárních. V Ontariu by měla za patnáct miliard dolarů vzniknout moderní minielektrárna, skládající se ze čtyř malých reaktorů.
6. Indie
21 reaktorů
Indie se budováním jaderných elektráren snaží řešit dlouhodobý problém s nedostatkem elektřiny. Zvlášť když poptávka po ní nadále poroste. Tento zdroj je však zatím menší součástí energetického mixu země. Jeho význam a výroba z něj však postupně sílí s tím, jak se země snaží omezovat fosilní zdroje a emise skleníkových plynů. Indie chce dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2070.
V současnosti se jádro na produkci elektrického proudu podílí zhruba ze tří procent. Dillí má však ambiciózní plány, do roku 2047 se chce dostat na sto gigawattů atomové kapacity. V současnosti přitom není ani na desetině plánu. Země vyvíjí i různé jaderné technologie především na bázi thoria, protože chce využít jeho velké zásoby.
5. Jižní Korea
26 reaktorů
V Jižní Koreji je jádro velmi důležitou součástí energetického mixu. Reaktory se podílejí na výrobě elektřiny téměř ze třiceti procent. Přesto se Soul po havárii ve Fukušimě rozhodl pro postupný odchod od atomu, v roce 2022 však toto rozhodnutí po svém nástupu změnil nyní již sesazený prezident Jun Sok-jol.
Oznámil jadernou renesanci, která zahrnovala nejenom důraz na další domácí rozvoj, ale také na export jaderných technologií do zahraničí. Politik chtěl navázat na výstavbu jaderné elektrárny ve Spojených arabských emirátech a měl v plánu pro svou zemi nejpozději do roku 2030 získat deset zahraničních zakázek. Největší zájem jevil o Českou republiku a Polsko.
Společnost KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power) nakonec skutečně uspěla v tendru na nové bloky v Dukovanech, podpis finální dohody ale zablokoval soud. A v současnosti to navíc nevypadá příliš nadějně s výstavbou druhé jaderné elektrárny u severních sousedů, kterou měli Korejci podle původních plánů také stavět.
4. Rusko
36 reaktorů
Rusko je tradiční jadernou velmocí nejen z hlediska atomových zbraní, ale také v energetice. Jádro se na ruském energetickém mixu podílí z pětiny. Nejde však jen o domácí prostředí. Společnost Rosatom a její dceřiné firmy mají i během války významné aktivity v zahraničí v oblasti technologií, paliva a služeb.
Země navíc hrála velkou roli v těžbě, a zejména ve zpracování a obohacování uranu a Západ se této závislosti těžko zbavuje. Je pro něj tak těžké uvalit sankce na tento ruský sektor. Rosatom i nyní staví nebo plánuje výstavbu elektráren mimo ruské území, například v Turecku, Egyptě či v Indii. Pro Evropskou unii je problémem, že buduje i dva reaktory v maďarském provozu Paks. Má tak na Budapešť silnou páku. V Mali loni firma podepsala dohody, které se týkají rozvoje malých modulárních reaktorů.
I mnohé ruské reaktory jsou potenciálně ohrožené válkou. Během loňské ukrajinské ofenzivy do Kurské oblasti se řešila bezpečnost místní jaderné elektrárny.
3. Francie
57 reaktorů
Francie je s přehledem evropskou jadernou velmocí číslo jedna a byla také tahounem snah o jadernou renesanci na kontinentu v uplynulých letech. Atom se na energetickém mixu země podílí zhruba ze dvou třetin a činí z ní významného exportéra. To však neznamená, že by Francie na tomto poli neměla i problémy.
Velké výpadky reaktorů kvůli korozi v období počátku války na Ukrajině přispěly k evropské energetické krizi, jelikož se země ze spolehlivého vývozce stala čistým dovozcem elektřiny. Paříž se nyní potýká s nedostatkem lidí, kteří by zajistili údržbu rozsáhlé stárnoucí jaderné flotily a stavbu nových bloků.
Prezident Emmanuel Macron v roce 2022 oznámil záměr postavit přinejmenším šest nových bloků. Letos Elysejský palác oznámil, že stát poskytne půjčku na pokrytí nejméně poloviny nákladů. I tak ale tyto ambice vzbuzují pochyby, společnost EDF teprve nedávno připojila k síti svůj nejnovější reaktor, a to s dvanáctiletým zpožděním a s náklady překračujícími původní rozpočet o miliardy eur. Na jaře vláda EDF vyzvala, aby urychlila své plány na výstavbu. Paříž zároveň o tři roky odložila předpokládané datum spuštění prvního nového bloku na rok 2038.
2. Čína
57 reakorů
Čínská jaderná energetika prochází v posledních letech rychlým rozvojem a je zřejmě nejambicióznější na světě. Peking má v současnosti ve výstavbě a v plánu desítky nových bloků a investice do odvětví loni dosáhly rekordu. Proto mu v žebříčku náleží třetí příčka, i když má v provozu stejně reaktorů jako třetí Francie.
Země každopádně očekává, že do konce dekády dosáhne celosvětového prvenství v instalované jaderné kapacitě. Přesto zatím jádro zajišťuje jen zhruba pět procent čínské elektřiny. Peking ho ale považuje za klíčový nástroj ke snižování emisí a dá se tedy čekat, že jeho úsilí v tomto směru nepoleví.
Čína doma rozvíjí velké množství jaderných technologií včetně malých modulárních reaktorů a bloků na bázi roztavených solí. Asijská velmoc se také soustředí na export svých produktů, spolupracuje například s Pákistánem a Argentinou.
1. USA
94 reaktorů
Spojené státy mají zatím s přehledem největší jadernou flotilu na světě. Téměř stovka reaktorů v 28 státech zajišťuje zemi skoro pětinu výroby elektřiny. Sektor ale v posledních dekádách spíše ztrácel dech. Od sedmdesátých let se odvětví potýkalo s potížemi, mimo jiné s rostoucími rozpočty, až výstavba nových atomových elektráren zcela ustrnula.
Symbolem americké jaderné renesance se měly stát dva nové reaktory v Georgii. Dostavba elektrárny Vogtle však nabrala velké zpoždění, prodražila se a nepřinesla do země velkou chuť budovat nové velké reaktory.
Na druhou stranu ale rozvoj umělé inteligence a velkých datových center nutí zemi hledat nové zdroje energie. Spojené státy se proto v poslední době odhodlaly k restartu některých odstavených jaderných bloků. Další nadějí jsou pro hladové technologické firmy malé modulární reaktory.
