Britové vyhnali Poláky a teď lákají Indy a Tádžiky. Jak se žije v Británii pět let po brexitu?
Devět let od referenda a pět let od faktického odchodu Británie z EU zůstává těžké oddělit důsledky tohoto rozhodnutí od toho, co způsobily pandemie a válka na Ukrajině. Jisté však je, že brexit změnil migrační mapu Spojeného království.
Koncem června uplyne devět let od šokujícího referenda, ve kterém se 52 procent hlasujících Britů vyslovilo pro odchod země z Evropské unie. V lednu si království připomnělo páté výročí od samotného brexitu. Přesto je velmi těžké zhodnotit dopady tohoto kroku, protože se prakticky překrýval s pandemií koronaviru, kterou navíc vystřídala válka na Ukrajině. Rozklíčovat vliv jednotlivých událostí na ekonomiku země a životní úroveň jejích obyvatel je takřka nemožné. Jisté však je, že brexit výrazně ovlivnil obchod britských firem s kontinentem a stovky tisíc pracovníků z EU na ostrovech nahradili lidé z exotických zemí.
Zastánci rozvodu Británie s evropskou rodinou tvrdili, že dozrál čas na to, aby Londýn opět převzal kontrolu nad britskými hranicemi, zákony a ekonomikou. A první bod byl skutečně stěžejní. Patrně nejznámějším symbolem brexitu se stal polský instalatér, na kterého dopadla britská zlost na příliv levné pracovní síly ze zemí střední a východní Evropy po velkém rozšiřování Evropské unie po roce 2004.
V období nejostřejší kampaně před hlasováním ve Spojeném království žilo na milion Poláků, kteří posloužili jako snadný cíl kampaně zastánců „leave“, tedy odchodu. Atmosféra v zemi se tehdy vyostřila natolik, že se na letácích tiskly slogany jako „Už žádnou další polskou havěť“ a velvyslanec Varšavy v Londýně mluvil o šoku z vlny britské xenofobie.
V tomto směru propagátoři brexitu dosáhli do jisté míry svého. Počet Poláků v království se snížil, nyní jich tam přebývá zhruba sedm set tisíc. A významně poklesla imigrace z celé sedmadvacítky. Jenže celkové přistěhovalectví překvapivě výrazně vzrostlo ze zhruba 800 tisíc na současných 1,2 milionu ročně. Z toho čtvrt milionu připadá na Indy, následují Nigerijci, Pákistánci, Číňané a Zimbabwané. Zatímco v době referenda tvořili občané EU přes polovinu příchozích, v současnosti je to pouze desetina.
Nenasytný britský pracovní trh
„My bydlíme v solidní rezidenční čtvrti a tam, kde byli dříve Poláci, Lotyši, Litevci, Slováci, jsou dnes Indové a Filipínci. Filipínky například nahrazují české au pair,“ popisuje svou zkušenost se změnou složení obyvatel Londýna novinář Ivan Kytka, který tam žije dlouhodobě. Jenže ani podle něj nelze jednoznačně určit, nakolik odchod Evropanů vyvolal brexit a do jaké míry ho ovlivnila pandemie.
„Pokud někdo nebyl na výplatních páskách, během covidu zůstal bez příjmů. Samozřejmě se to týkalo i Čechů,“ podotýká novinář. Britská vláda podle něj totiž vyplácela osmdesát procent mzdy zaměstnancům, kteří řádně platili zdravotní a sociální pojištění a jejich podniky byly zavřené.
„Rozlišit v tomto zmatku, kdo odjížděl kvůli brexitu, nebo kvůli tomu, že tu zůstal bez prostředků, je fakticky nemožné. Každopádně to vedlo k tomu, že když se v roce 2023 země znovu otevřela, chybělo na pracovním trhu přinejmenším 500 tisíc, ale možná spíš milion pracovníků,“ vysvětluje novinář příčiny přílivu imigrantů z jiných koutů světa.
Británie se ve snaze zaplnit prázdné pozice rozhlížela zejména po svých bývalých koloniích a sektory jako zdravotnictví, sociální služby, stavebnictví, obchod a pohostinství mohly poměrně pružně žádat o pracovní povolení pro zahraniční sílu. Brexit také velmi dopadl na zemědělství, místní farmáři totiž byli zvyklí pravidelně na sezonní práce ve velkém nabírat Rumuny a Bulhary.
Místo do Moskvy na anglický venkov
Nyní se musejí poohlížet po lidské síle především ve středoasijských zemích, aby jim úroda nehnila na poli. Sektor přitom výrazně ovlivnila i válka na Ukrajině. Zatímco v roce 2019 připadalo devadesát procent sezonních pracovních víz na Ukrajince, v roce 2023 byli nejpočetnější skupinou lidé z Kyrgyzstánu následovaní Tádžiky. Jde přitom zároveň často o lidi, kteří opouštějí Rusko, kde se po teroristickém útoku v uplynulém roce zpřísnily kontroly, jimž čelí pracovní migranti.
„Středoasijské vlády aktivně usilují o vytváření nových pracovních příležitostí pro své občany v zahraničí, aby snížily závislost na Moskvě. V důsledku toho se vízum pro sezonní pracovníky do Spojeného království téměř zničehonic stalo jednou z nejžádanějších možností,“ konstatoval web The Times of Central Asia.
Jenže do Británie v posledních letech neproudili pouze lidé, bez nichž by země vysloveně kolabovala. Před časem vyvolalo pozdvižení zjištění, že tam mohou bez větších potíží dorazit imigranti, kteří chtějí pracovat jako kadeřníci psů nebo jejich venčiči, lektoři jógy, životní koučové, homeopati, dýdžejové či lidé, kteří v muzeích nosí dobové kostýmy. „Mnoho z těchto rolí může být náročných a vyžadovat specifické dovednosti. Ale patrně to nejsou zrovna věci, které většinu lidí napadnou, když si představí místa klíčová pro britské zaměstnavatele při náboru v zahraničí,“ řekl listu The Guardian oxfordský výzkumník Robert McNeil, jenž na kuriozity upozornil.
Kytka připouští, že pobrexitový vývoj v oblasti přistěhovalectví v Británii vyvolává poměrně velké pnutí, které se projevilo například květnovým úspěchem protiimigrační strany Reform UK Nigela Farage v místních volbách v Anglii. „Panují názory, že imigrantů je moc a brexit nic nevyřešil. Jenže Britům se prostě některé práce absolutně nechce vykonávat a nebudou vstávat, aby šli na pole,“ zdůrazňuje Kytka.
Vládnoucí labouristé se každopádně rozhodli po tlaku zpřísnit pravidla a omezit tak nelegální i legální migraci. Nově příchozí by měli mít pro království nejen ekonomický, ale rovněž sociální přínos, což předpokládá jejich snazší integraci do společnosti.
Otázka je, nakolik se svými plány narazí u firem, které stále nemají tolik pracovníků, kolik by potřebovaly. A také nakolik omezení budou kolidovat s jinými vládními sliby. V Anglii má kupříkladu do roku 2029 vzniknout jeden a půl milionu nových bytů. Ze sektoru se přitom už dříve ozývaly hlasy, že to při současném objemu pracovníků v branži bude problém.
Stesk po unijních dotacích
Ukázalo se zároveň, že sektory zemědělství a rybolovu, jež patřily k nejvíce euroskeptickým, brexit ohrožuje i z jiných důvodů. Loni například někteří farmáři požadovali nepodmíněný základní příjem – tvrdí, že britské dotace nejsou dostatečnou náhradou za ty unijní.
Zemědělci mají obavu i z nových obchodních dohod a z toho, že Británii zahltí levná produkce z Austrálie, Nového Zélandu a z USA. „Existují vážné obavy, že americká administrativa vyvíjí tlak na britskou vládu, aby oslabila své hygienické standardy jako ústupek za nižší cla nebo jako součást nové obchodní dohody. To by mohlo vést k dovozu produktů, které by naši farmáři doma neměli povoleno vyrábět,“ varoval v dubnu šéf Národní farmářské unie Tom Bradshaw.
Rybolov navíc zůstává citlivým tématem britsko-unijních vztahů. Během jednání se sedmadvacítka vzdala čtvrtiny původních úlovků v britských vodách, což ale bylo daleko méně, než království původně žádalo. Jenže tato dohoda s Evropskou unií vyprší v příštím roce a není jasné, co bude dál. Londýn je pod tlakem sektoru, aby tentokrát pro své rybáře zajistil lepší podmínky.
„Během posledních jednání jsme poskytli přístup do našich vod až příliš volně a my jsme na oplátku dostali jen velmi málo. To se nesmí opakovat,“ uvedla nedávno v prohlášení Skotská rybářská federace. Odvětví navíc zažilo těsně po vypršení přechodného období po brexitu propad exportu do EU, protože čelí novým kontrolám a byrokracii.
Celkově se objem vývozu zboží do EU přes neexistenci cel a kvót po odchodu z unie snížil. Nejvyšší byl v roce 2018, kdy dosáhl 221 miliard liber, loni to bylo 177 miliard. Zemi se navíc nepodařilo nahradit výpadek mimo unii. Po krátkém propadu v době covidu ale stoupl export služeb z království do sedmadvacítky. Pravděpodobně díky tomu, že se projevila větší flexibilita v toku služeb u odvětví jako IT.
Svět je nyní méně bezpečným místem
Jisté přitom je, že malé společnosti byly podle průzkumů mezi podnikateli pobrexitovou byrokracií zasaženy daleko více než ty velké. „O čím větší korporaci šlo, tím líp se připravila. Ale menší firmy, které byly závislé na exportu do Evropské unie nebo i importu odtamtud, to více bolelo. Některé kvůli tomu zbankrotovaly nebo otvíraly pobočky v Evropě, aby se vyřešily administrativní a byrokratické překážky,“ vysvětluje Ivan Kytka.
Příkladem je firma My Nametags, jež dodává barevné jmenovky na dětské oblečení a věci do 150 zemí. Aby udržela odbyt do EU, vytvořila si pobočku v Irsku, která vyřizuje unijní objednávky. „Stálo nás to peníze. Jsme rozhodně pomalejší a je to dražší. Ale přežili jsme,“ řekl AP představitel firmy Lars Andersen.
Jenže ani zastánci, ani odpůrci brexitu se nedočkali rychlého rozetnutí sporů o celkové hospodářské dopady. Pandemické výpadky v dodavatelských řetězcích a růst cen energií pro domácnosti i průmysl zasadily evropským ekonomikám takové rány, že zastřely možnost pochopení brexitových následků.
Někteří experti tvrdí, že odchod vytvořil strukturální bariéry, které komplikují hospodářské výzvy a zotavení z vnějších ekonomických šoků. Analýza Goldman Sachs loni odhadla, že čistý dopad brexitu na ekonomiku království může být něco mezi čtyřmi a osmi procenty hrubého domácího produktu. Přičítají to zejména omezení obchodu, oslabení investic a nedostatku pracovní síly kvůli propadu imigrace z EU.
Komentátoři však podotýkají, že na dalekosáhlé hodnocení je stále brzy. Brexit na jednu stranu může Londýnu dlouhodobě pomoci, pokud se kupříkladu zjistí, že unijní regulace dusí rozvoj umělé inteligence. Na druhé straně je třeba říct, že svět byl v roce 2016 mnohem bezpečnějším místem a Británie by mohla v nestabilním geopolitickém prostředí čím dál více doplácet na to, že nepatří do většího bloku.
