Válka v Íránu rozdělila republikány. Může to být šance pro J. D. Vance
- Boje v Perském zálivu se Trumpově administrativě vymkly z rukou a to nahrává viceprezidentovi, píše businessový newsletter 11am.
- Ministr zahraničí Marco Rubio prosazuje aktivní intervence, zatímco viceprezident J. D. Vance sází na izolacionismus.
- Výsledek tohoto mocenského souboje rozhodne o příštím republikánském kandidátovi na prezidenta i budoucí bezpečnosti světa.
Válka s Íránem, kterou Donald Trump spustil bez ohledu na její pozdější důsledky, rozdělila řady prezidentových podporovatelů. Situace nahrává viceprezidentovi J. D. Vanceovi, jenž dlouhodobě odmítá americké angažmá v ozbrojených konfliktech. To jej dělá lídrem části republikánů, kteří nesouhlasí se současnou politikou reprezentovanou vedle Trumpa hlavně ministrem zahraničí Marcem Rubiem.
Deník The New York Times počátkem dubna zmapoval týdny a měsíce vedoucí k útoku na Írán, kde stěžejní roli v sehrál izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Tomu se podařilo amerického prezidenta přesvědčit, že islamistický režim se nezmůže na výraznější odpor a útok povede k jeho rychlému pádu. Proti byl od počátku Vance, což podle deníku kontrastovalo se zbytkem prezidentova okolí, a především s postojem Rubia. Ten sice také měl pochyby, útok se však nepokoušel zvrátit a nakonec se stal jednou z hlavních tváří obhajujících vojenskou operaci.
„To, jak o válce mluví Rubio a jak Vance, jasně ukazuje, že oba o věci přemýšlejí zcela odlišně,“ cituje web televize PBS Curta Millse, šéfredaktora pravicového časopisu The American Conservative. Jak Rubio, tak Vance byli dosud americkými médii označováni jako Trumpovi pravděpodobní nástupci, až mandát prezidenta v lednu 2029 skončí. Zároveň se ale tito dva politici stávají zástupci dvou velmi rozdílných přístupů k zahraniční politice v Trumpově hnutí MAGA (Make America Great Again).
Konflikt s Íránem, který se od začátku nevyvíjí podle představ Bílého domu, mezi republikány rozdmýchal ostrou debatu o zahraniční politice současné administrativy. Část stranických politiků, například členka Kongresu Marjorie Taylor Greeneová, nebo MAGA komentátoři jako Tucker Carlson či podcaster Joe Rogan válku na Blízkém východě kritizují. Poukazují hlavně na to, že Trump ve volební kampani sliboval nezabředat do konfliktů a soustředit se na domácí problémy. Proti nim stojí zastánci intervencionistické politiky, jako je Rubio, již v poslední době mají na prezidenta silný vliv. Který směr nakonec v tomto boji zvítězí, bude mít značný dopad nejen na Spojené státy, ale i na světovou bezpečnost.
Rubio v kurzu
U Marca Rubia si přitom v poslední době znalci dění povšimli vzrůstající blízkosti k americkému prezidentovi, k čemuž přispěla také úspěšná operace ve Venezuele. Rubio se podle nich v Trumpově blízkosti objevuje častěji. Edward Luce si v komentáři pro deník Financial Times všímá, že zatímco Vance před několika dny dostal nevděčný úkol poprvé vyjednávat s Íránci v Pákistánu, Rubio si s Trumpem užíval zápas smíšených bojových umění v Miami.
„Když se díváme na řeč těla, s jakou se Trump obrací k Rubiovi, je to něco jiného než s Vancem,“ řekl agentuře Reuters pod podmínkou anonymity jeden z republikánských představitelů.
Ministra zahraničí, jehož rodiče do USA emigrovali z Kuby, zatím zahraniční intervence lákají víc než Vance. Poté co prosadil svržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, by rád viděl americký zásah i v domovině svých rodičů, byť by to nutně nemuselo znamenat úplný pád režimu, jak mnozí Kubánci očekávají. Rubio v únoru řekl, že „Kuba se musí změnit“, ale „nemusí se změnit celá najednou“.
Rubiova popularita údajně roste i mezi republikánskými mecenáši.
Luce v komentáři ve Financial Times navíc poukazuje na to, že Trump si Vance na veřejnosti mírně dobírá, což může naznačovat nejistou prezidentovu podporu. Vance navíc není ve vyjednávání s Íránci nijak úspěšný. Také je spojován s nedávnou podporou Viktora Orbána před volbami, jež pak pro maďarského premiéra skončily debaklem. Podle průzkumů má rovněž nízkou podporu z hlediska veřejného mínění.
Zároveň však političtí komentátoři přiznávají, že se vše může rychle změnit a že vleklá válka s Íránem dává za pravdu spíš Vanceovi a jeho opatrnosti. Podle průzkumu provedeného koncem března na výroční konferenci CPAC, hlavní události amerických konzervativců, si nadpoloviční většina respondentů (53 procent) přála, aby se Vance stal příštím republikánským kandidátem na prezidentskou funkci. Rubio ho následuje s velkým odstupem s 35 procenty.
„Buran“, který nemá rád války
U viceprezidenta Vance je odpor proti zahraničnímu angažmá hluboce zakořeněný. Rodák z Middletownu ve středoamerickém Ohiu pochází ze skromných poměrů a z kraje zasaženého chudobou, nízkou úrovní vzdělání a sociálními problémy. Jeho dětství bylo také poznamenáno drogovou závislostí matky. O vyrůstání v těchto poměrech Vance napsal bestseller Hillbilly Elegy (v češtině vyšlo jako Americká elegie, slovo hillbilly lze přeložit do češtiny jako „buran“).
„Úpadek (amerického) Středozápadu je problém, na který se J. D. vždy snažil najít řešení,“ cituje jednoho z jeho blízkých spolupracovníků týdeník The New Yorker v politikově profilu z podzimu 2024. Budoucí viceprezident sloužil na počátku tisíciletí v armádě a byl nasazen i v Iráku. Tam byl svědkem plýtvání, jež válku provázelo – kontraktorské firmy jako Halliburton a KBR na válce vydělávaly víc než kdo jiný. „Čím víc jsme se o těchto věcech bavili, tím víc jsme ztráceli iluze,“ popsal pro The New Yorker zkušenost z armády Vanceův tehdejší kamarád Cullen Tiernan.
Právě nepoměr mezi obrovskými náklady na zahraniční vojenské akce a zanedbaností amerického Středozápadu Vance znepokojoval a nezapomněl na něj, ani když po studiích práv na prestižní Yaleově univerzitě pronikl mezi americkou elitu. Na počátku své politické dráhy kritizoval tehdejšího prezidentského kandidáta Trumpa, ale později usiloval o jeho podporu pro senátní volby v roce 2022 a oba se usmířili. V Senátu se stal jedním z jeho hlavních zastánců a to mu pak otevřelo dveře k postu viceprezidenta.
Nevděční Ukrajinci i Evropané
Svoji skepsi k zahraničním intervencím, ale také pohrdání spojenci si Vance, katolický konvertita, přinesl i do Bílého domu. Jasně to vyšlo najevo loni v březnu, kdy skupina vysoce postavených představitelů administrativy, včetně Vance, omylem přidala do společné chatovací skupiny v aplikaci Signal šéfredaktora deníku The Atlantic Jeffreyho Goldberga. V chatu pak probírali nálety na Hútíe v Jemenu. Vance se v chatu svěřoval se svou nechutí k zásahům proti jemenským bojovníkům, kteří útočili především na lodě směřující do Evropy, a pro viceprezidenta proto nebyli takovým problémem pro Ameriku. „Strašně mě štve, že Evropu opět vytahujeme z nesnází,“ napsal v chatu.
Měsíc předtím Vance také šokoval evropské spojence na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Jeho slova o tom, že se Evropa o svoji obranu musí starat sama a na americkou pomoc nemůže automaticky spoléhat, působila na přítomné jako studená sprcha.
Kromě toho Vance patří k hlavním kritikům americké pomoci Ukrajině. Loni v únoru právě on odstartoval hádku v Bílém domě s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským větou „poděkoval jste nám vůbec někdy?“.
Minulý týden na politickém setkání ve státě Georgia Vance řekl, že zastavení americké pomoci Ukrajině je jedna s věcí, na kterou je během dosavadního působení ve funkci nejvíce hrdý. Ukrajina je jedním z hlavních témat, kde se viditelně střetává s Marcem Rubiem, který je Ukrajinci považován za spojence v současné administrativě.
Čekání na „midterms“
Šéf Bílého domu se zatím jasně nevyjádřil, koho by rád viděl kandidovat na nového amerického prezidenta v roce 2028. V únoru napsal zpravodajský web Axios, že Trump by údajně jako ideální kombinaci viděl Vance v roli prezidentského kandidáta a Rubia jako kandidáta na viceprezidenta. Na současném ministrovi zahraničí si ale prý cení schopnosti vycházet s lidmi, což není Vanceova silná stránka. Podle zákulisních informací agentury Reuters sám Vance vyčkává, jak dopadnou podzimní „midterms“, průběžné volby do Kongresu, jež republikánům vystaví účet za jejich dosavadní vládnutí a zejména za válku v Perském zálivu.
