Analytici výsledek aukce zpočátku hodnotili poměrně příznivě, později ale v hodnocení převážilo zklamání nad takzvaným poměrem bid-to-cover. Ten vyjadřuje, jak velký zájem o dluhopisy měli investoři. Hodnota ukazatele u hlavní emise splatné v listopadu 2014 dosáhla pouze 1,218. Znamená to, že poptávka překročila nabídku o necelých 22 procent. V předchozí aukci tento poměr činil zhruba 1,36.
Euro v první reakci zamířilo dolů a z hodnot kolem 1,2840 USD se dostalo nejprve na 1,28 USD, zakrátko spadlo až na 1,2780 USD. Později se ale kurz měny ustálil znovu kolem 1,28 USD.
K solidnímu výsledku aukce patrně hodně přispívají levné peníze, které u Evropské centrální banky (ECB) čerpá řada finančních institucí v eurozóně. ECB krátce před Vánocemi spustila svůj první program tříletých úvěrů, které mohou komerční banky čerpat s minimálním úročením. Část těchto peněz banky ukládají, část využívají na investice. Ze stejného důvodu je schopno bez problémů prodat krátkodobé dluhopisy například i Španělsko.
Klíčová emise splatná v listopadu 2014 má teď nejnižší úrok od loňského září. Itálie ale prodávala ještě další dvě emise, jednu se splatností v červenci 2014, druhou v srpnu 2018. Tyto emise sice nepatřily ke klíčovým, poptávka po nich ale byla solidní.
Itálie už ve čtvrtek prodávala krátkodobé pokladniční poukázky, a to rovněž se solidním výsledkem. Krátkodobé obligace se ale obecně prodávají mnohem lépe než dlouhodobé, neboť je s nimi spojeno menší riziko. Poptávka je teď výrazně lepší než loni v listopadu, kdy byla nervozita kolem vývoje v eurozóně na maximu. Tehdy také úrok italských dluhopisů vystoupil až na 7,89 procenta. To byl rekord za dobu existence eurozóny.
Itálie patří k nejzadluženějším zemím vyspělého světa, její státní dluh činí 1,9 bilionu eur (asi 48,6 bilionu Kč). Asi 300 miliard eur bude muset refinancovat už v letošním roce. Obavy, zda bude schopna si tolik peněz vůbec zajistit, jsou i hlavním důvodem, proč je Itálie za současné dluhové krize eurozóny v centru pozornosti ekonomů i médií.
