„Měli bychom posílit naše úsilí v boji proti daňovým únikům a podvodům,“ sliboval před nastoupenými europoslanci v polovině července Jean-Claude Juncker. Ti ho za několik minut podpořili coby nového předsedu Evropské komise. Dnes by někteří z nich rádi vzali své rozhodnutí zpět.
Důkladná práce novinářů z amerického Centra pro investigativní žurnalistiku (ICJ) totiž odhalila, že Lucemburčan Juncker, který je matadorem evropské politiky, si s sebou do nového úřadu přinesl obrovský balvan. Teprve následující dny ukáží, zda bude jeho váha natolik silná, že ho stáhne k politickému dnu.
Juncker měl totiž jako lucemburský ministr financí a premiér minimálně přivírat oči nad tím, že se z jeho země stal lukrativní daňový ráj, jehož lákadel v podobně zanedbatelných daňových sazeb využívaly stovky nadnárodních společností zvučných jmen.
K tomu nicméně nutno dodat, že v tom Lucembursko nebylo samo. Podobné dohody s nadnárodními korporacemi v minulosti uzavíraly i další evropské země, namátkou třeba Nizozemsko. Celou situaci trefně označil Christian Hallum z evropské sítě rozvojových nevládních organizací Eurodad. „Kauza LuxLeaks může působit ohromujícím dojmem, je to však jen špička ledovce. Skutečný rozsah daňových úniků v celosvětovém měřítku je absolutně šokující.“
Potřebujeme celoevropské řešení
Jak naznačují nálady v Evropském parlamentu, Jean-Claude Juncker důvěru u europoslanců při hlasování naplánovaném na příští týden pravděpodobně neztratí. Kauzu pod koberec už ale nezamete. Odhalení praktik lucemburských úřadů by tak podle mnohých mohlo stát na počátku nového přístupu unijních institucí k potírání agresivního daňového plánování. A to i přesto, že jsou jejich pravomoci v daňové politice značně omezeny.
„Snaha pomocí daní a různých pobídek získat velké investory a s nimi pracovní místa není nic nového a měl by ji regulovat systém omezení státní pomoci. Praxe, kterou popsali žurnalisté v kauze LuxLeaks jde daleko nad tento rámec, a doufám, že překoná dosavadní neochotu zemí se společně o daňových systémech bavit,“ napsal redakci český europoslanec Luděk Niedermayer (EPP), který zasedá v Hospodářském a měnovém výboru Evropského parlamentu (ECON).
Souhlasí s ním i výborový kolega Petr Ježek (ALDE). „Slýcháme obecnou kritiku, že Evropy je příliš. Zde se na konkrétním případě zdá, že tomu může být v některých oblastech naopak,“ řekl.
Po celoevropském řešení problému volá i další europoslanec v barvách České republiky Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). „Není to fér. Některé členské státy se těmito praktikami obohacují na úkor jiných zemí, a připravují je tak o poměrně zajímavé příjmy do rozpočtů,“ zdůraznil v rozhovoru pro EurActiv.
Podle nedávných odhadů Evropské komise stojí agresivní daňové plánování korporací unijní rozpočet kolem bilionu eur ročně.
Lepší image v očích spotřebitelů
Co s tím? Nad podobnou otázkou si hlavu láme nejeden ekonom, právník či pracovník neziskové organizace, která se věnuje problematice daňových úniků. Pravdou také zůstává, že určité iniciativy vznikaly v minulosti i v rámci unijních institucí a daňové úniky byly jedním z hlavních témat velkých politických stran před volbami do Evropského parlamentu letos na jaře.
S možným řešením nedávno přišla i skupina českých právníků vedená Ondřejem Vondráčkem, který v současné době působí v Evropské komisi, kde připravuje legislativu v oblasti vnitřního trhu a ochrany spotřebitele (koncept taxparentnosti rozvíjí mimo činnost v Evropské komisi; pozn.red.). Ten spolu s europoslancem Zdechovským usiluje o to, aby nadnárodní firmy, které se chovají odpovědně a řádně odvádějí daně, mohly nosit označení Taxparent. Značka by společnostem zvyšovala kredit v očích zákazníků, obchodních partnerů, ale třeba i finančních úřadů.
Aby mohly korporace využít logo Taxparent na svých firemních materiálech či třeba webové stránce nebo reklamním billboardu, musely by používat daňovou sazbu 11,25procenta a zároveň dobrovolně přistoupit na odkrytí celé vlastnické struktury.
„Pokud by nadnárodní společnost přesouvala své zisky do daňových rájů, díky čemuž by se dostala až pod nejnižší průměrnou sazbu 11,25 procenta, musela by o sobě poskytovat více informací. Zároveň by se dostala do hledáčku daňových úřadů,“ dodává Zdechovský. S označením pro taxparentní firmy by v takovém případě počítat nemohla.
A proč zrovna sazba 11,25 procenta? „Jednak je to průměr nejnižších daňových sazeb v EU, které jsou používány v Bulharsku a Irsku, a pak řada firem přiznává, že pokud by ze zisku odváděla 11,25 procenta, tak by to pro ně bylo přijatelné a neuvažovala by o tom, že by zkusila vyvést zisky v nějakém z daňových rájů,“ říká k tomu český europoslanec.
Dokončení čtěte na EurActiv.cz
