Velmi křehká naděje na mír. Čtyři zásadní body, na kterých může ztroskotat Trumpova dohoda s Íránem
- Otevření Hormuzského průlivu může trvat ještě týdny.
- Velkou komplikací zůstává nejen jaderný program Íránu, ale i jeho schopnost produkovat balistické rakety.
- Mír by mohl snadno pohořet i na otázce budoucnosti Libanonu.
Americko-izraelská předběžná dohoda o ukončení konfliktu v Hormuzském průlivu přinesla nejenom naději na ukončení vojenských akcí na Blízkém východě, ale i na obnovení toku důležitých surovin z regionu. Vzhledem k minulým selháním, chybějícím detailům a nedořešenosti klíčových problémů je však zatím ohledně úmluvy řada politiků i odborníků velmi opatrná.
„Poněkud mě znepokojuje, že íránský pohled na dohodu se zdá být odlišný od toho, co tvrdí americký vyjednávací tým. Čas ukáže,“ napsal ve svém příspěvku na sociální síti X i republikánský senátor Lindsey Graham.
Největší dosavadní průlom v řešení střetu by měl být v pátek finalizován ve Švýcarsku. Očekává se, že dohoda především zmírní ekonomické strádání, které konflikt globálně způsobil. Ani otevření Hormuzského průlivu však nemusí být tak rychlé, jak americký prezident Donald Trump slibuje. Jaké hlavní třecí plochy mohou ohrozit další jednání?
1. Toužebně očekávané zprovoznění Hormuzského průlivu
Řada zemí světa včetně evropských států i trhy s komoditami budou zejména sledovat, jestli dohoda přinese rychlé otevření Hormuzského průlivu. Za normálních okolností jím proudí pětina světové spotřeby suroviny a také čtvrtina celosvětového obchodu se zkapalněným zemním plynem. Od počátku konfliktu tato vodní cesta ale živoří, což se podepsalo na cenách klíčových surovin.
Trump tvrdí, že Hormuz bude v pátek 19. června otevřen a plavba nebude zpoplatněna. Údajně už nařídil konec americké blokády íránských přístavů. „Lodě světa, nastartujte motory. Nechte ropu proudit,“ napsal prezident na své sociální síti Truth Social. Ropa i plyn už na oznámení reagovaly poklesem cen.
Íránská strana ovšem uvádí, že návrh dohody požaduje opětovné otevření průlivu během třiceti dnů. Obezřetní jsou i provozovatelé lodí a obchodníci. Podotýkají, že potřebují více podrobností, aby mohli posoudit, zda po měsících potíží bude doprava opět bezpečná. Tvrdí, že skutečné vyplutí bude výsledkem úzkého jednání s vládami i pojišťovnami.
„Je to stále v rané fázi a ještě se v ní hodně diskutuje. V tuto chvíli nevidíme, že by majitelé lodí změnili svůj postoj,“ řekl Bloombergu Anoop Singh ze společnosti Oil Brokerage. Podotýká však, že některé země jako Řecko jsou riziku přístupnější než například Japonsko, takže zprovoznění trasy může být postupné a vyčkávací. Bloomberg tvrdí, že v oblasti nyní čekají tři stovky naložených lodí.
Někteří přepravci se nejspíš bojí, že dohoda může ztroskotat, což by je mohlo dostat do nebezpečí palby. Chybí jim také jistota, že v oblasti nejsou žádné miny. „Námořní průmysl to chápe. Kapitáni to chápou. Posádky tomu rozumějí. Vědí, že jediná chyba, jediný úder nebo politické rozhodnutí mohou přinést nové třenice a jejich životy budou opět v sázce,“ konstatoval Brett Erickson z poradenské společnosti Obsidian Risk Advisors.
2. Íránský jaderný program
Velkým problémem dohody je, že nedořešená zůstává otázka íránského jaderného programu a zásob obohaceného uranu, tedy věčný středobod sváru. Dohoda má otevřít dvouměsíční okno pro jednání o záležitosti. Teherán výměnou za ústupky očekává přístup k miliardám dolarů blokovaným v zahraničí a ukončení sankcí, které dusí jeho ekonomiku.
Evropské země daly najevo, že mají zájem s dohodou pomoci. „Írán nesmí nikdy získat jadernou zbraň. Jsme připraveni spolupracovat s USA, Íránem a Mezinárodní agenturou pro jadernou energii na dosažení tohoto cíle,“ uvedli lídři Francie, Británie, Německa a Itálie ve společném prohlášení.
Problém je i v tom, že Trump sám sebe dostal pod značný tlak, aby po několikaměsíčním konfliktu zajistil lepší dohodu než Barack Obama v roce 2015, od které současný šéf Bílého domu v roce 2018 odstoupil. Vzhledem ke složitosti tématiky a předchozím neúspěchům ale panuje k posunu určitá skepse, najevo ji dává především americká opozice.
Bývalý mluvčí ministerstva zahraničí z éry Joea Bidena Matthew Miller podle Reuters prohlásil, že Trump učinil Íránu důležité ústupky, aby dosáhl statu quo, který existoval před zahájením války. „Nemáme žádné záruky, že se jaderný program někdy vyřeší, ale Írán světu ukázal, že si může vzít globální ekonomiku za rukojmí a na oplátku od USA něco získat,“ tvrdí Miller.
3. Balistické rakety Teheránu
Určitým způsobem ještě citlivější je otázka íránského raketového programu. Trump se předtím netajil ambicí omezit i tuto aktivitu Teheránu a nyní není vůbec jasné, zda na to bude mít sílu.
Írán před válkou disponoval robustním a rozmanitým raketovým arzenálem, kterým byl schopen ohrozit nejenom Blízký východ, ale také část Evropy. Neváhal navíc své zbraně šířit nejenom ke svým spřáteleným milicím v regionu, ale také na ukrajinské bojiště v rámci pomoci Rusku.
Není jasné, do jaké míry izraelské a americké údery perskou schopnost produkovat nebezpečné zbraně eliminovaly. BBC nedávno podle satelitních snímků určila, že poničily více než padesátku vojenských cílů. „Ukazuje se, že Írán mohl ztratit zhruba třetinu až polovinu svého arzenálu balistických raket a přibližně polovinu svých odpalovacích zařízení. Nejzávažnější škodou nemusí být samotné zničené rakety, ale výrazně snížená schopnost Íránu je nahradit,“ napsal koncem května americký think tank The Foundation for Defense of Democracies.
Teherán nyní tvrdí, že diskuse o jeho konvenčních raketách je stejně jako íránská podpora regionálních skupin z agendy vyloučena. Pokud závěrečná dohoda skutečně nebude obsahovat íránské ústupky na toto téma, budou to Trumpovi odpůrci vykládat jako nezdar.
„Pravdou je, že Trump nedosáhl žádného ze svých cílů a válku s Íránem prohrál. Íránský jaderný program není eliminován, stejně jako jeho balistické rakety,“ kritizoval předběžné závěry další z někdejších představitelů demokratické administrativy a politický komentátor Tommy Vietor.
4. Samostatný Izrael a problém Libanonu
Velkým rizikem je také izraelská rezervovanost k dohodě. Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir jasně uvedl, že židovský stát není úmluvou vázán. „Trumpova dohoda pro nás není závazná. Izrael není podřízen Spojeným státům a my jsme nezávislý a suverénní stát! Pokaždé, když jsme podlehli mezinárodnímu tlaku na úkor bezpečnosti Izraele, zaplatili jsme za to krvavou daň i s úroky,“ sdělil.
Írán přitom v poslední době považoval za jednu z překážek k míru pokračující izraelskou aktivitu v Libanonu. Ministr zahraničí Abbás Arakčí i v pondělí uvedl, že Izrael musí přestat v Libanonu útočit. Izraelský ministr obrany Jisrael Kac naproti tomu zdůraznil, že se jeho země nestáhne z území, která v Libanonu zabrala. Dodal, že pokud Írán kvůli vývoji v Libanonu Izrael napadne, přijde odpověď.
Izrael ještě v neděli udeřil na cíle hnutí Hizballáh na jižním předměstí Bejrútu. Vysloužil si za to Trumpovu kritiku, protože Washington se bál, že by to mohlo zhatit dohodu s Teheránem.
