Papež sídlí v Evropě, těžiště církve už je jinde. Katolíci mizejí ze starého kontinentu po statisících a s nimi i peníze
Volba nové hlavy katolické církve by mohla být dalším důkazem slábnoucího vlivu katolictví na starém kontinentu. Takřka okamžitě po smrti papeže Františka se rozvířily úvahy o tom, že by jeho nástupce mohl být z Afriky či z Asie. Nahrát tomu může i fakt, že kolegium kardinálů, kteří o výběru rozhodnou, se během Františkovy éry proměnilo. Evropa v konkláve oslabila, posílil naopak asijský region. Tento vývoj odráží celkovou dynamiku v církvi, od které Evropané odcházejí rychlým tempem i se svými peněženkami, celosvětově se však její řady rozrůstají.
Argentinec František byl prvním neevropským papežem od osmého století a v tuto chvíli není zdaleka jisté, že se tato funkce do evropských rukou vrátí. Naopak, píše se o tom, že mezi možnými adepty jsou hned tři Afričané, z nichž nejnadějnější je zřejmě šestasedmdesátiletý ghanský kardinál Peter Kodwo Appiah Turkson.
Čas na novou, nezápadní perspektivu?
„Nastal čas? Jistě, je vhodná doba, aby vůdce katolické církve přišel z Afriky,“ řekl Fox News autor románu Konkláve či biografie papeže Jana XXIII. Greg Tobin. Argumentuje tím, že v posledních desetiletích se církev v mnoha afrických zemích rozrůstala velmi rychlým tempem, a to často i navzdory otevřenému pronásledování. Přední afričtí církevní představitelé jsou podle něj zároveň vysoce vzdělaní, mnohdy na Západě.
Podobné důvody zaznívají častěji. „V Africe roste katolická církev nejrychleji. Stejně jako v případě papeže Františka z Latinské Ameriky, který přinesl osvěžující perspektivu utvořenou jeho původem, mohl by papež z nezápadní společnosti nabídnout jedinečný pohled, který církev potřebuje,“ je přesvědčen podle webu Crux nigerijský kněz StanChuuIloo z katolickéDePaull University v Chicagu.
Bez šancí pak zcela jistě není ani o dekádu mladší filipínský kardinál Luis Antonio Gokim Tagle, často označovaný za „asijského Františka“. Celkově je ale kandidátů celá řada, v médiích se vážně skloňuje přinejmenším tucet jmen a dopředu není jasné vůbec nic. Konkláve volí papeže v tajné volbě, zasednou v něm kardinálové, kteří nedosáhli osmdesáti let. Těch je v současnosti 135. Běžně byl počet členů kolegia omezen na 120, je však možné, že v něm nakonec usednou všichni způsobilí.
Sledujte: Pohřeb papeže Františka online >>>
Evropa je ve vedení církve stále nadreprezentovaná
Drtivou většinu z nich přitom jmenoval František a výrazně tak proměnil složení kolegia z hlediska původu. „V průběhu jeho dvanáctiletého pontifikátu Františkova volba odklonila vedoucí strukturu římskokatolické církve od její historické evropské základny směrem k zemím v Africe, Asii, Latinské Americe a v regionu Blízkého východu a severní Afriky,“ konstatovalo ve své aktuální analýze středisko Pew Research Center.
Zatímco v roce 2013 ve sboru měli těsnou převahu Evropané, nyní tvoří kolem čtyřiceti procent kolegia. Mírně klesl i podíl reprezentantů Severní Ameriky. Zastoupení kardinálů z Jižní Ameriky, Afriky, a zejména z Asie šlo nahoru.
I tak však Evropa zůstává v kolegiu nadreprezentovaná. Nejnovější vatikánská data za rok 2022 ukazují, že na starém kontinentu žije pouze pětina katolíků. Dvě pětiny jich bydlí v Jižní Americe, která však má pouze osmnáct procent kardinálů. Je možné, že konkláve se bude snažit vyrovnat tyto disproporce právě volbou papeže.
Zvlášť když je evropský trend pro církev velmi nepřívětivý. Jen mezi lety 2021 a 2022 jí na starém kontinentu ubylo téměř půl milionu věřících. Celosvětově však katolická populace v tomto období vzrostla o téměř čtrnáct milionů lidí na zhruba 1,4 miliardy.
Úbytek relativně bohatých evropských věřících přináší církvi i finanční obtíže. Pozornost směřuje zejména k velmi bohaté německé katolické církvi, která vládne daleko většími příjmy než Vatikán a díky tomu má na celocírkevní dění velký vliv. Vzhledem k tomu, že němečtí věřící odvádějí svým církvím necelou desetinu z daní z příjmu fyzických osob, shromáždí katolíci v zemi každý rok několik miliard eur.
Konec německého daňového zázraku
Roky se hovořilo o „daňovém zázraku“, kdy se církvi navzdory rychlému poklesu počtu členů dařilo vybírat stále více peněz. Loni však Německo hlásilo obrat. Příjmy z daní za rok 2023 činily pro katolickou církev 6,51 miliardy eur, zatímco o rok dříve to bylo rekordních 6,84 miliardy. Tyto peníze přitom nezůstávají pouze v Německu, ale pomáhají i nejchudším lidem světa prostřednictvím mezinárodních katolických humanitárních organizací.
„Pokud církevní daň prudce klesne, budou biskupové čelit stále těžším rozhodnutím. Německé diecéze mohou být nuceny přezkoumat, jak financovat školy, pečovatelské domy, hospice a nemocnice, mohou dokonce uvažovat o tom, že se jich zbaví,“ varuje americký web The Pillar zaměřený na dění v katolické církvi. Už nyní se přitom některé německé diecéze připravují na předpokládaný dramatický propad příjmů v příštích letech, škrtají v rozpočtech a řeší, co s nemovitostmi.
V neposlední řadě plyne část německých příspěvků i do Vatikánu. Dary německých věřících v rámci takzvaného Svatopetrského haléře přitom už klesají a Německo se v nich postupně propadlo z prvního na páté místo. „Jakákoli změna v tomto finančním vztahu by měla také významný dopad na Vatikán, který potřebuje každý cent, protože se snaží stabilizovat své finance,“ dodává The Pillar.
Méně peněz pro církev i v Itálii
Německo přitom není jediným štědrým přispěvatelem Vatikánu, který má problémy. Italská katolická církev loni ohlásila, že jí v roce 2023 poprvé od změny jejího financování v roce 1984 klesly příjmy z daní, a to pod miliardu eur. Propad nejspíš souvisí s nižší ochotou Italů nasměrovat církvi část svých daní. Zatím však není jasné, zda půjde o nějaký výrazný trend, netrpělivě se tak čeká na čísla za uplynulý rok.
Německé odchody od katolické církve jsou spojované především se skandály, týkajícími se sexuálního zneužívání dětí. Reputaci Vatikánu ale v uplynulých letech nepomáhal vylepšovat ani Institut pro náboženská díla IOR, obecně známý jako Vatikánská banka. Ústav, který spravuje finance mnoha církevních institucí, byl často spojován s netransparentností aktivit, korupcí a se zpronevěrami.
Už papež Benedikt XVI. se snažil o reformu vatikánských financí, ve které pokračoval František. Výbor expertů MONEYVAL, který spadá pod Radu Evropy, loni konstatoval, že Vatikán učinil pokrok v boji proti praní špinavých peněz.
