Chilský diktátor Augusto Pinochet dodnes budí protikladné emoce. Generálova vláda přinesla mnoho obětí, ale později i ekonomický růst a stabilitu.
V roce 1973 proběhl v Chile státní převrat. Do jeho čela se postavil generál Augusto Pinochet, který následně vystřídal ve funkci prezidenta Salvatora Allendeho. Levicovou diktaturu tak vystřídal režim pravicový.
Allendeho tříletá vláda zanechala Chile v troskách. Allende, původní profesí lékař, se inspiroval marxismem, začal znárodňovat a kolektivizovat hospodářství. Chilský pokus o zřízení socialismu ale nevyšel. Země se ocitla v hospodářském úpadku, hyperinflace dosahovala až pěti set procent, úrokové míry strmě klesaly.
Pinochet si v hospodářské politice počínal jinak a nastolil velmi liberální podmínky. V polovině sedmdesátých let mu v ekonomických otázkách radil i známý ekonomický liberál a nobelista Milton Friedman. Jeho reformy zahrnovaly snížení daní i státních výdajů. Za jeho vlády byla zlepšena zdravotní péče, což mělo za důsledek prodloužení délky života nebo snížení dětské úmrtnosti. V chilském penzijním systému hledali po sametové revoluci inspiraci i čeští ekonomové. Kritici zdůrazňují zvýšení sociální nerovnosti.
Pinochetovy ostatní politiky ale nebyly tak liberální jako chilská ekonomika. Po více než patnáct let vládl Chile tvrdou rukou, v zemi bylo zabito nobo „zmizelo“ na třicet tisíc občanů. V devadesátých letech byl za jeho činy obžalován, odsouzen ale nikdy nebyl. Ještě v roce 1998 se těšil přízně bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové, která oceňovala jeho ekonomický liberalismus a pomoc v válce o Falklandy.
