Pro Česko není jiná alternativa než EU, říká bývalý diplomat Karel Kovanda
Debatu o členství Česka v EU provází vlna nedůvěry v Evropu, kterou rozvířil Václav Klaus. Podle bývalého diplomata a jednoho z nejvlivnějších Čechů v unijních institucích Karla Kovandy, který dnes pracuje jako konzultant, má Česko v unii pověst nevyhraněné země. Její postavení navíc komplikuje velký škraloup v podobě odmítání uprchlíků z Řecka a Turecka, říká Kovanda v rozhovoru pro Info.cz.
Kde se cítíte doma? V Česku, nebo v Bruselu?
Rodinné zázemí a domek mám v Bruselu, ale z politického hlediska je mým domovem pořád Praha. Belgickým politickým životem nežiji.
A českou politiku sledujete?
Ano, snažím se, pokud to vyjde. To ale neznamená, že bych se v ní vyznal.
Co říkáte na úroveň debaty o členství Česka v EU, která tu nyní probíhá?
Je to nesmysl. Jakou jinou alternativu než EU máme? Czexit je blbost. Je mi líto, že debatu o EU stále ještě ovlivňuje pokračující vlna nedůvěry vůči Evropě, kterou rozvířil Václav Klaus. Považuji to za úchylné. Lidé si neuvědomují, co všechno z EU dostávají – kdyby už nic jiného, tak aspoň finance. Neuvědomují si, co pro ně členství v EU znamená a za jakým účelem byla unie vytvořena. Základním důvodem bylo, aby se zabránilo další válce.
Je tento argument, který je pro současné generace, které nezažily válku na vlastní kůži, ještě vůbec pochopitelný? Slyší na něj?
To je bohužel ten problém. Mír v Evropě se bere jako naprostá samozřejmost. Lidé si neuvědomují, že ještě před dvaceti lety mír za hranicemi unie nebyl. Na Balkáně zuřila děsivá válka. Evropa toho byla uchráněna do značné míry proto, že existovala EU. Jakmile se EU začala rozšiřovat i na západní Balkán, tak nebezpečí dalšího krveprolití i tam pokleslo. Pořád se může ledacos stát, ale je to tak. Evropa je mírotvorce a udržovatel míru. A lidé na to zapomínají nebo to berou automaticky. A to je podle mne jeden z důvodů, proč je EU v Česku podceňována.
Co znamená EU pro mladé lidi, když si to, že žijeme v míru, neuvědomují, nebo jim to vůbec nedochází, protože to berou jako naprostou samozřejmost?
Mladí lidé jsou základ národa a EU pro ně zejména znamená možnost se pohybovat. Mladí lidé oceňují nízkorozpočtové letecké společnosti, Schengen, Erasmus, telefonování po celé Evropě za české tarify a také to, že budou zanedlouho moci cestovat vlakem po Evropě. Tohle všechno je výsledkem toho, že je tu EU.
Dá se v Evropě najít ještě nějaká další země, která by EU vnímala podobně jako Češi? Jak vy říkáte, že by ji podceňovala?
Určitě Británie. Pokud jde o brexit, který je jasným výrazem eurounijní skepse, tak je to generačně opačně. Výsledky referenda o brexitu byly poměrně jednoznačně věkově vyhraněné. Převážně starší lidé hlasovali pro brexit a mladší pro setrvání v EU. V Británii se starší generace postavila proti mladé generaci. A kdoví, jestli jí tím nepřipravila hořčejší budoucnost, než jakou by bývala měla.
Můžeme se z brexitu pro účely vedení debaty o EU poučit? Nebo je zatím brzy?
V čem by to poučení mělo spočívat? Debata o EU se posouvá tak jako tak. Že bychom chtěli mít jinou Evropu, jsme věděli i před brexitem. Někteří na tom pracují vehementně, zejména francouzský prezident Emmanuel Macron, jiní na tom pracují méně intenzivně, protože jsou vázáni povolebními svazky. To je příklad německé kancléřky Angely Merkelové.
Zajímavým momentem vývoje po brexitu je totální převálcování katalánského separatismu španělskou ústřední vládou. Evropský rozměr je tu ten, že EU velmi jasně dala najevo, že je to španělská domácí záležitost a také, že pokud by měl katalánský separatismus vést k nezávislosti regionu, nesetká se s červeným kobercem. Pokud by mělo dojít na lámání chleba, tak Brusel bude k regionu přistupovat jako ke každému jinému kandidátu na členství v unii. Celé to vedlo k tomu, že to odradilo odstředivé tendence v jiných evropských zemích. Mám na mysli třeba Skotsko, kde si řada politiků myslela, že by v důsledku brexitu mělo Skotsko větší šanci na nezávislost. Nemělo by.
Vraťme se zpátky k debatě o EU, která probíhá v Česku. Můžeme mít často pocit, že Češi se necítí být Evropany a příkop mezi námi a Evropou, chcete-li EU, je obrovský. Nebereme za své, že bychom byli účastníky celého systému. Pokud se mnou souhlasíte, co dělat proto, aby se to změnilo?
Souhlasím a musíme začít od hlavy. Hlavy máme dvě. Jedna z nich, která sedí na Hradě, je k EU poměrně skeptická, a ta druhá je vlažně proevropská. Co se první hlavy týče, s tou se nedá nic dělat. Zeman se nezmění. Pokud mluvíme o premiérovi v demisi, tak kromě toho, že on sám je vlažně proevropský, tak si bere do vlády sociální demokracii, která je proevropštější. To je dobře, ať už bude vládnutí s Babišem pro ČSSD znamenat cokoliv. Můžeme si také všimnout toho, že Andrej Babiš už nestaví své proevropanství exkluzivně na ekonomických argumentech, ale v jeho výrocích se objevuje i oceňování Evropy jakožto organismu s určitými morálními hodnotami. To je pozitivní.
Může Andrej Babiš pozitivně ovlivnit debatu o EU v ČR?
Politiku musíme vařit z takové vody, jakou máme. Babišovi jeho kontroverznost nikdo neodpáře, ale je-li premiérem v demisi, a kdoví, nebude-li i premiérem regulérním, tak ho musíme brát se vším všudy, včetně jeho přístupu k EU. Můžete namítnout, zda by nebylo lepší, kdyby tu byl nějaký evropsky orientovaný politik. Samozřejmě, že ano, bylo by to lepší. Ale kde je? Ukažte mi nějakého. Já nikoho nevidím.
Jak je český premiér Andrej Babiš vnímán v Bruselu?
V Bruselu hraje tu správnou notu, tedy proevropskou a spojeneckou. Ví například, kdy má vyhostit i čtvrtého ruského diplomata, protože tři nestačí. V Bruselu má ale jeden velký škraloup, a tím jsou migranti.
