Podle něj intervence je nutná, než milice IS „systematicky obsadí nejen malé kousky válkou zničené země, ale ovládnou její významné oblasti“.
Renzi také opět vyzval OSN, aby v tomto ohledu zintenzívnila svoje diplomatické úsilí. Itálie z evropských zemí leží nejblíže Libyi, z níž přes Středozemní moře prchají na její území tisíce běženců. Italské úřady se obávají, že mezi nimi mohou být ve zvýšené míře i islamisté, kteří by v zemi mohli provádět násilné útoky.
Libye za dlouholetého autoritářského režimu Muammara Kaddáfího nebudovala funkční státní instituce a po Kaddáfího pádu v roce 2011 se je nepodařilo vytvořit. Země je v rukou dvou vlád a parlamentů, za nimž stojí různé ozbrojené skupiny. Za vládou v Tripolisu, která není mezinárodně uznávaná, jsou to milice Libyjský úsvit, které také ovládají zhruba západ země.
Rozdělená Libyje
Vláda sídlící v Tobrúku se opírá o armádu, do jejíhož čela postavila generála Chalífu Haftara, který kdysi podporoval Kaddáfího, ale pak se podílel na boji proti němu. Vládní jednotky drží východ Libye, ale oblasti na jihu a těsně u hranic jsou v rukou místních milicí.
Chaosu a bezvládí využili radikálové ze skupiny Islámský stát a začali v Libyi útočit na cizince. Bojovníci IS jsou v terénu od Benghází směrem na západ po Syrtu, tedy na území s velkými ropnými zásobami a terminály.
