Zápisník z Ria: Podoby reality
Ne, že by problémy před hrami v Riu nebyly. Několik vědců navrhovalo olympiádu zrušit kvůli viru zika, obří korupční skandál petrolejářské firmy Petrobras vedl až k impeachmentu prezidentky Dilmy Rousseffové. Začátek her navíc provázejí volná místa na tribunách stadionů. A když je plno, domácí fanoušci bučí na soupeře z jiných zemí.
Také o problémech v Riu něco vím. Druhý den po příjezdu do novinářské vesnice přestal fungovat záchod a na vedlejším dodnes chybí na míse prkénko (lady z recepce: Říkali jsme si, že tu koupelnu nebudete používat…). Děsím se dne, kdy si na pokoji nechám bundu a klimatizované mrazivé peklo v autobusech i tiskových střediscích mi sedne na hlavu a zničí mě do konce her.
Ale zase… Ten plážový volejbal na Copacabaně byl prostě fajn, i když byli na ty naše holky Brazilci trošku přísní. A když jsem poprvé vylezl z olympijské bubliny mezi hotelem, stadiony a autobusy, řekl jsem si, že rychlostní autobusová dráha BRT je super nápad. A že vlastně i to zdejší metro je pohodlné, prostorné a celé nové.
Brazilci mají alespoň výhodu, že za desátky pro jejich „cartu aberta“ (ve skutečnosti Rio Card) vyrostla solidní dopravní infrastruktura. Navíc pak z metra vylezete ven a máte to pár kroků na pláž.
Ale olympiádu dělají hlavně lidi. A v Riu jsou fajn. V metru vám anglicky poradí, na které zastávce vystoupit, cestou na fotbal se kromě národních barev oblékají i do těch klubových, červeno-zelených Fluminense nebo třeba černobílých Botafoga (ti pak křičí na celé autobusové nádraží: Fogo!).
A Michael Phelps řekl, že takový rambajz z ochozů jako při štafetě na 4×100 metrů kraul snad ještě nezažil. Ty rozkradené peníze se určitě daly využít líp. Ale když už olympiáda začala, jako katastrofa mi nepřipadá.
Autor je redaktorem Sportu
